Jak úspěšný je zatím boj proti plastovému znečištění? Nevíme

Na jedné straně pozitivní trend ve snižování znečištění životního prostředí plastovými odpadky, na druhé pak nejasné vyčíslení prospěšnosti zákazů nebo úplná absence vyhodnocení účinnosti přijatých opatření. To vše přehledně shrnuje analýza severokarolínské Duke University, která se dívá, jak jsme za posledních dvacet s plasty pokročili.

Za poslední dvě dekády přijala řada zemí nejrůzněji strukturovaná opatření, zaměřená proti úniku plastů do světových oceánů. John Virdin z Duke University se spolu s kolegy podíval na to, jakým směrem se ty zhruba tři stovky ve světě přijatých zákazů, regulací a legislativních omezení souvisejících s plasty ubírají. Chtěli zmapovat dosavadní pokrok a vytvořit přehledný souhrn možných inspirativních opatření do budoucna. Tady je jimi vytvořená databáze. Co se z ní můžeme dozvědět?

Že nejrůznější legislativu vztaženou k plastovému znečištění zatím přijalo více než 40 zemí. Včetně Indie a Číny. A že různé formy regulace tak dopadly dohromady na 3,7 miliardy lidí. Což je pozitivní. Jenže jsou tu i nedostatky. Drtivá většina platné legislativy se vyjadřuje jen k problematice plastových (PET) lahví a jednorázových tašek/sáčků. Většinou pak k jejich spotřebnímu znevýhodnění, ať už formou přímého zákazu, nebo méně často, dodatečného zpoplatnění. Ostatní zdroje plastového znečištění ale svět moc neřeší.

Problematika mikroplastových vláken unikajících z oděvů, abrazivních mikroplastů z čisticích a kosmetických prostředků, případně mikroplasty z pneumatik automobilů jsou dnes legislativně ošetřeny jen okrajově, jednotlivě. Téma mikroplastů nějak zahrnuje jen 9 národních legislativ, a to prakticky jen v Evropě a v Severní Americe. V tom vidí profesor Daniel Rittschof, který se na analýze rovněž podílel, problém. „Omezit problém plastů v životním prostředí na legislativu plastových sáčků je příliš zjednodušující,“ soudí.

Z dvacítky největších globálních znečišťovatelů oceánů plastovým odpadem nemá a nenaplňuje vůbec žádnou legislativu, zacílenou na plastové odpady a jejich únik do životního prostředí hned sedm zemí. A čtyři další top-znečišťovatelé se soustředí „jen“ na plastové sáčky.

Přesto nesou přijatá opatření, preventivní i regulační, své ovoce. V zemích, kde byla patřičná legislativa přijata, se objem sáčků a jednorázových tašek snížil o 40-60 %. „Ovšem s poněkud nedomyšleným následkem, a to nárůstem podílu dalších typů jednorázových obalů,“ upozorňuje Virdin. Negativní výstup pozitivního opatření se dal očekávat, ale nedá se říct, že by po něm někdo intenzivně pátral. Jak to? „Existujte jen velmi málo případových studií, které by se nějakým způsobem soustředily na vyhodnocení dopadů a efektivity přijaté národní legislativy,“ říká Virdin. „Data máme pro méně než 10 % přijaté legislativy.“

Na světě tedy bylo v posledních dvou dekádách (a hlavně v posledních pěti letech) přijato více než 300 legislativních opatření proti plastovému znečištění, ale zhruba u 270 nevíme, nakolik a zda vůbec svou úlohu vlastně plní. „A bez takových údajů se vlastně nedá zhodnotit efektivita opatření. Nemůžeme říct, zda opatření přišla včas, na správné místo a ve správný čas, a adresně zasáhla konkrétní oblast životního cyklu plastů,“ uzavírá Virdin.

---

reklama

---