Když Tchajwanci uslyší Beethovenovu Elišku, jdou se smetím

Klavírní skladba Pro Elišku Ludwiga van Beethovena na Tchaj-wanu znamená jediné - jít vysypat odpadky. Melodii, již znají ve světě všichni adepti klavírní hry, tady vyhrávají žluté vozy popelářů pomalu projíždějící uličkami. Bývá to večer a lidé se na to těší, protože se dostanou mezi známé, napsal list The New York Times.

Žlutý vůz a za ním jedoucí bílý, určený na recyklovatelný odpad, se zastaví před obchodem v tchajpejské čtvrti Si-nüe. Popeláři vyskočí z vozu a vyndávají plastové nádoby. Odděleně na papír, plast, sklo, kov, syrové potraviny určené na kompost a vařené jídlo, které dostanou vepři. Zamlklá ulička se rázem promění v sousedskou party. Mladí i staří míří k nádobám ze všech směrů, někteří pěšky, další na kole nebo na skútru a přivážejí svůj předem roztříděný odpad v krabicích a pytlech. Na sobě džínsy, uniformy z obchodů nebo tepláky. Některé doprovází jejich domácí zvířata. No a ano, na nohou univerzální obuv vhodná pro tuto příležitost - gumové pantofle.

"Někdy to vynesu sám, někdy jdeme všichni," řekl osmnáctiletý student Si Ang, jehož tentokrát obklopují přátelé. "Je to dobrý systém, udržuje to na Tchaj-wanu čistotu," dodal.

Státy organizují svoz odpadu různě, ale žádný to nedělá jako Tchaj-wan. Pět dní v týdnu, v dešti nebo slunci, tam uvidíte lidi stát u silnice s pytli a čekat na popelářské vozy. Povídají si nebo hledí do telefonů, ale všichni natahují uši, zda už nejsou slyšet tóny Elišky. Někteří popeláři pro změnu volí Dívčinu modlitbu polské skladatelky Tekly Bądarzewské-Baranowské.

Tchaj-wan to tak dělá desítky let, neboť tam platí pravidlo, že se odpadky nesmějí dotknout země. Tamní představitelé jsou přesvědčeni, že je to mnohem účinnější, než když lidé vhazují odpad do popelnic k pozdějšímu svozu. Tchaj-wan měl kdysi přídomek "ostrov odpadu" a díky tomuto systému se z něj stala čistá společnost. "Odpad se nikde nehromadí a prostředí se udržuje v čistotě," řekl zástupce odboru životního prostředí v Si-nüe Jang Čchou-mou.

Je to také dobrý prostředek upevňování soudržnosti lidí. Tradují se příběhy dvojic, které se seznámily při čekání na popeláře. V roce 2018 ve městě Kao-siung následoval kandidát v parlamentních volbách popelářský vůz a jednotlivé štace využil ke kampani.

Jistěže existují typy, které pouze odhodí odpad a zase jdou, v bohatých čtvrtích mají lidé na odnos personál. Za epidemie se lidé báli sdružovat se, ale pořád platí, že rádi spatří známé tváře, i když za rouškami.

Kushmi je původem Indonésanka a nedávno ji při svozu odvedla stranou přítelkyně a nabídla jí jako dárek krabičku špaget a pomeranče. Kousek dál pomohla osmasedmdesátiletá Lin Jü-wen jednadevadesátileté sousedce a dlouholeté přítelkyni Jü C'-cu vyhodit balík novin. "Jsme unavené, nemáme celý den co dělat, takže je pěkné vyjít ven a vidět přátele," řekla Lin.

Obě dámy jsou dost staré na to, aby pamatovaly doby, kdy byla Tchaj-pej pokrytá odpadem a skládky přeplněné. Lidi to začalo obtěžovat a byli tak naštvaní, že v 90. letech vláda zrevidovala postup nakládání s odpady.

V Tchaj-peji si lidé museli koupit vládou zajištěné modré odpadkové pytle v rámci systému Plaťte, když vyhazujete, což přimělo lidi méně plýtvat. Bylo zřízeno 4000 sběrných míst a odstraněna většina košů na veřejných místech, aby se zabránilo nelegálnímu odhazování. Za znečišťování byly nastaveny pokuty.

V roce 2017 se dostal Tchaj-wan s 50 procenty recyklovaného odpadu hned za Německo, uvedla konzultační firma Eunomia. Je také na špici zemí s nejmenším objemem odpadu na hlavu. Tchajpejský odborník na řízení nakládání s odpadem Nate Maynard řekl, že za úspěchem je také to, že lidé musejí vyjít s tím, co odhazují, ven. "Musíte to odnést, postarat se o to, zatímco v USA a většině dalších částí světa je odpad prostě něco, čeho se zbavují," řekl.

Zbývá ale objasnit, proč je zde Beethovenova Eliška nebo Modlitba Bądarzewské-Baranowské. Jedni tvrdí, že Beethovena vybral jeden zástupce zdravotnictví, protože slyšel dceru skladbu hrát. Další říkají, že popelářské vozy byly dodány s touto naprogramovanou hudbou. Jisté je, že na Tchaj-wanu tyto melodie vytahují lidi ven z domů stejně jako jinde zvuky pojízdných zmrzlinářů společnosti Mister Softee. Když se ve městě Tchaj-nan odvážili změny a svolávali ke sběru tlampači v angličtině, neukázala se ani noha.

Reptalové jsou ale i na Tchaj-wanu - jedněm vadí, že hudba hraje moc hlasitě, dalším, že je třeba organizovat si den podle odpadků, někteří se musejí omlouvat z práce kvůli časnějšímu odchodu, aby popeláře stihli. Úředníci jsou ale neoblomní - ten systém funguje a měnit se nic nebude.

---

reklama

---