Méně jednorázových plastových sáčků? Jde to. Jen se kvůli tomu prodá víc plastových tašek

V něčem si prostě ten nákup odnést domů musíte, a když s sebou nemáte tašku nebo vozík, nelitujete nákupu igelitky. Ilustrační snímek.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | moriza / Flickr

Vzít si jeden sáček za pět pencí (asi 1,50 Kč), to už si kupující rozmyslí. A tak to také lidé, kteří bojují proti zbytečné produkci plastových odpadů v Británii, zamýšleli. Jednorázové plastové obaly, mikrotenové sáčky, jsou totiž pro životní prostředí učiněný mor, zvlášť když se jim podaří proniknout do vodního prostředí. Zvířecí obyvatelé moří je pak lapají v domnění, že se jedná o průhledné medúzy, a zacpávají tak svůj trávicí trakt balastním obsahem, který dříve nebo později povede k jejich bídné smrti. Ke změně neradostného stavu přitom stačilo zdánlivě málo. Zpoplatnění nákupu sáčků v supermarketech.

Úspěch? Záleží na úhlu pohledu

Britská Agentura pro životní prostředí mohla krátce po zavedení tohoto opatření referovat britské vládě o úspěchu: poptávka po sáčcích takřka přes noc poklesla o 86 %. Ne tedy úplně všude. Největší měřitelný pokles hlásí tradiční domácí řetězce supermarketů Morrisons a Sainsbury´s, kde díky environmentálně uvědomělým zákazníkům zájem o jednorázové sáčky klesal po dvacetiprocentních skocích i v minulých letech. Jiné, zahraniční řetězce supermarketů (Iceland, Asda, Tesco a Lidl), na to šly ještě radikálněji a jednorázové sáčky u pokladen dočista vyřadily z nabídky. Je to úspěch? Jak se to vezme.

Podle britské vlády mělo zpoplatnění průkazný pozitivní efekt. A proto teď chystají zvýšení poplatku za jednorázové obaly na 10 pencí, s tím, že by se propříště mělo omezení týkat nejen supermarketů, ale i obchodů s menší výměrou. Zpoplatnění sáčků v supermarketech totiž dopadalo jen na pětinu britské produkce, a tak se aplikace nařízení vztažené na všechny obchody jeví logické. Zpoplatněny nebo zrušeny by tak brzy mohly v brzké době být v Británii všechny sáčky. Tušíte v tom nějaký zádrhel? Správně. Za poslední rok, kdy se ve Velké Británii prodalo o 1,2 miliard sáčků méně, se současně prodalo o 1,18 miliard více plastových tašek, tzv. igelitek.

Kolik višní, tolik třešní

V něčem si prostě ten nákup odnést domů musíte, a když s sebou nemáte tašku nebo vozík, nelitujete nákupu igelitky. Ty mimochodem stojí mezi 5 až 10 pencemi, takže jsou cenově srovnatelné se sáčky, které ale nic nevydrží. Zákaz a stávající zpoplatnění jednorázových obalů tedy vedlo k výraznému navýšení prodeje igelitových tašek. Které jsou také z plastu, a navíc ho obsahují mnohem větší množství, než sáčky. Řetězce, které chvályhodně zrušily sáčky, už nezrušily igelitky. A teď jich prodávají výrazně více.

„Ten přechod od plastových sáčků k igelitkám ve skutečnosti jen zvýšil objem plastového odpadu, který produkujeme,“ říká Richard Walker, ředitel řetězce supermarketů Iceland. „Nejsem na to vůbec pyšný, protože v novinách se teď všichni chlubíme, jak jsme zatočili se sáčky a o kolik milionů jich je teď míň. Plastové tašky jsou přitom nejméně dvakrát tak těžké, obsahují více kvalitnějšího plastu. Možná se jich na kusy prodá méně, než sáčků, ale ve skutečnosti není ten rozdíl takový, aby to nějak kompenzovalo konečný důsledek.“

Britská vláda teď zvažuje další krok. Jednou z variant je skokově podražit igelitové tašky, třeba na sumu jedné libry (asi 28 Kč). Jenže to už se ozývají kritici, kteří v takovém návrhu vidí návrat spotřebitelů k levnějším jednorázovým sáčkům, které se za pět nebo deset pencí proti jednolibrové igelitce vyplatí. Zdá se, že motivace spotřebitelů cenou je dobrý krok, který ale sám na vyřešení nadbytku plastových odpadů stačit nebude.