Mezinárodní obchod, co se týká udržitelnosti, neprospívá všem stejně

Výzkumníci z Centra pro systémovou integraci a udržitelnost (CSIS) univerzity v Michiganu se pustili do analytické studie, která tu ještě nebyla. Rozhodli se vyhodnotit, jak ovlivňuje dosažené skóre environmentální udržitelnosti jednotlivých zemí to, že obchodují s ostatními státy. Výsledky jsou potěšující jen z části. Ti, kteří se měli dobře, se díky mezinárodnímu obchodu mají zase o něco lépe. A ostatní? O tom píše Phys.org.

Kde začít? Snad u Organizace spojených národů, která si v roce 2015 vytýčila „program“ na dalších 15 let činnosti. Nazvala jej Cíle udržitelného rozvoje (SDG) a popsala v sedmnácti bodech. Badatelé z univerzity v Michiganu se podívali na to, jak mezinárodní obchod jednotlivým mezi sebou obchodujícím zemím pomáhá s plněním těchto cílů. Přesněji, vybrali si devět bodů z SDG, takové, které se daly dobře kvantitativně vyhodnotit. Konkrétně pak udržitelné využívání vody, energie, ekonomický růst, industrializaci, lesní management, spotřebu a produkci, boj proti klimatickým změnám. A následně porovnali skóre environmentální udržitelnosti jednotlivých zemí z hlediska současného stavu i toho hypotetického, tedy situace, kdy by se nepodílely na mezinárodním obchodu. A co z toho vyplynulo?

„To, jakým způsobem se konkrétním zemí daří naplňovat vlastní environmentální Cíle udržitelného rozvoje, nezáleží jen na akcích uvnitř těchto států. Často mohou být obětí nezamýšlených důsledků, a jen obtížně předpověditelného vývoje,“ říká Jianguo Liu, spoluautor studie. „Udržitelnost je totiž dost komplikovaný byznys, a zdánlivě pozitivní environmentální vývoj na jedné straně může nehezky ovlivňovat životní prostředí o tisíce kilometrů dál.“ Z příkladu je to patrné. Spojené státy americké se rozhodly šetřit vlastní lesy, a tak se drtivá většina produkce nábytku dováží z Asie. V USA je s lesy všechno v nejlepším pořádku, ale v jihovýchodní Asii pociťují výraznou ztrátu biodiverzity a velkoplošné odlesnění. Ne vždy je to ale tak přímočaré.

Vyvážet neznamená jen vydělávat, ale také produkovat emise

Mezinárodní obchod totiž nezprostředkovává jen transport zboží a surovin (čímž chrání domácí zdroje) dovozcům, ale také ukládá procesní zátěž na země, které se stávají vývozci. Z mezinárodního obchodu těží pozitiva v USA, Kanadě a většině zemí Evropy, ale následky za to nese východ Asie a Rusko. Země, které mají na to, aby dovážely, své environmentální skóre udržitelnosti průběžně zlepšují. Vývozci si jej naopak zhoršují. Mezinárodní obchod neprospívá všem stejně, není univerzálním dobrem. Pokud by velcí národní dovozci vystoupili ze sféry mezinárodního obchodu, jejich environmentální skóre udržitelnosti by rapidně pokleslo. Vlastně, plně rozvinuté země by si z hlediska této bilance rázem vedly hůře, než ty rozvojové.

Bohaté země, které jsou v rámci mezinárodního obchodu dobře etablované, zlepšují svoje environmentální skóre až o 70 %. Země chudší, rozvojové, si zapojením do mezinárodního obchodu své vlastní skóre až o 60 % snižují. Mezinárodní obchod například mezi lety 1990-2008 odstranil 16 gigatun oxidu uhličitého z rozvinutých zemí a stabilizoval jejich národní uhlíkovou bilanci. Přesněji tedy, neodstranil je, jen přesunul. V rozvojových zemích, které se zapojily do mezinárodního obchodu, se pak emise zdvojnásobily. „Je zřejmé, že prodělat pozitivní ekonomický vývoj chce každý, ale ne vždy je to v souladu s SDG,“ říká Liu. Yingjie Li, hlavní autor studie, k tomu dodává: „Mezinárodní obchod přispívá k přenosu, přelévání negativních efektů. Může zvyšovat environmentální a sociální nerovnost mezi rozvojovými a rozvinutými zeměmi. A nejspíš jen málo politiků si uvědomuje, jak významně je může mezinárodní obchod jejich zemí přiblížit nebo oddálit od naplnění Cílů udržitelného rozvoje.“

---

reklama

---