Na velikosti záleží také u rosniček. Ale i ty umí podvádět

Menší samečci rosničky zelené dokáží podvádět, pokud mají přilákat samičky. Přišel na to výzkum francouzských vědců. Ti zjistili, že menší žabky, místo toho aby se zdržovali s častějším voláním, se zkrátka schovají blízko mohutně znějícího rivala a v příhodnou chvíli ho zastoupí, upozorňuje zpravodajství BBC.

Podle vědců vede k podvádění snaha vyrovnat nevýhodu danou malým vzrůstem. Vědci z univerzity v Lyonu svou studii publikovali v týdeníku Animal Behaviour.

Vědci se rozhodli zjisti víc o tom, co vede zvířata k používání "parazitické taktiky" během doby páření. A proč jí dávají přednost před běžným postupem.

Podle vědců totiž klasická taktika vyžaduje velkou investici energie a soupeření o možnost se rozmnožit. Naproti tomu metoda "vtěrky" umožňuje využít energii, kterou do lákání samičky vložil jiný samec. V případě zelených rosniček se klasická taktika projevuje hlasitým skřehotáním pomocí vaku na hrdle, který se nafukuje. Tímto zpěvem lákají samci své protějšky. Zatímco "klasik" se může uskřehotat, co mu jen vak stačí, "vtěrka" si vystačí s postáváním nedaleko takového žabího Carusa.

Vědci se rozhodli prozkoumat, zda k parazitickému chování vede nedostatek potravy či velikost těla.

"Nejdůležitějším zjištěním je, že nedostatek energie způsobený aktuálním hladověním nemá podstatný dopad na pravděpodobnost výběru jedné z taktik," řekla BBC Loic Brepson z lyonské univerzity. Na rozdíl od velikosti samečků rosničky. Vědci poprvé experimentálně porovnali vliv nedostatku energie a velikosti a dospěli k závěru, že první z nich je zcela zanedbatelný ve srovnání s druhým. Studie proběhla na sto jedincích evropských rosniček zelených, které vědci nasbírali na rybnících a tůních v okolí Lyonu. Všem vyprázdnili žaludky a polovinu žabek pak krmili mouchami a cvrčky, zatímco druhá polovina vzorku týden hladověla. Pak žáby umístili do improvizovaného rybníčku a přehrávali jim skřehotání přitažlivých i méně atraktivních samiček.

Žabáci buď odpovídali na skřehotání, ve snaze co nejpřesněji napodobit původní zvuk, a nebo nedělali nic. Vědci zjistili, že menší žáby se mnohem častěji uchylovaly k podvádění. Navíc ale zjistili, že pokud se žáby ocitly v blízkosti atraktivnějšího kolegy, měly tendenci více využívat parazitní taktiky, než když se setkali s méně atraktivním soupeřem.

Studie také ukázala, že hladové rosničky se neuchylovaly k podvádění častěji, než jedinci z nakrmené skupiny.

Mnoho živočišných druhů využívá různé extravagantní znaky, které mají lákat samice. Podle Brepsona by se věda měla zajímat o to, jakou roli hrají alternativní rozmnožovací taktiky, jako je právě schovávání se za zvučnějšího druha u rosniček.

"Situace, kdy jedni využívají energii, kterou jiný vložili do snahy o rozmnožení, vede v některých případech k velkým rozdílům v chování i ve fyzické stavbě mezi vyznavači různých taktik," tvrdí Brepson. Podle něj je osvojení jedné či druhé taktiky v zásadě dána úvahou o nákladech a ziscích každého jedince.

---

reklama

---