Nová vyhláška zpřesňuje pravidla pro ukládání uhynulých zvířat na vlastním pozemku či na zvířecích hřbitovech
Pokud jde o koňovité, neškodné odstranění jejich kadáverů zahrabáním na vlastním pozemku už nyní povoluje veterinární zákon za souhlasu příslušné krajské veterinární správy. Nově nebudou muset chovatelé místo zahrabání označovat po dobu deseti let, jak tomu bylo dosud. Místo ale nesmí kontaminovat vodní zdroj a nesmí se nacházet v záplavovém území. Od dalšího chovu živých zvířat musí být vzdáleno nejméně 10 metrů, od vodního zdroje nejméně 200 metrů, nejméně 50 metrů od nejbližší stavby pro bydlení a nejméně 10 metrů od sousedního pozemku. Na jednom místě může být zahrabáno pouze jedno tělo koňovitého na tlecí dobu nejméně 10 let. Uhynulé savce vyžadující zvláštní péči (např. tygry) na vlastním pozemku zahrabat nelze.
Hřbitovy pro zvířata také nesmí kontaminovat vodní zdroj a nesmí zasahovat do jeho ochranného pásma, vzdálenosti od chovu zvířat, vodního zdroje či nejbližší stavby a pozemku jsou stejné jako při ukládání koňovitých. Uhynulá těla na zvířecích hřbitovech musí být ošetřena nehašeným vápnem nebo jiným desinfekčním prostředkem a zasypána vrstvou zeminy ve výši nejméně 80 cm do úrovně terénu a dalšími 10 cm nad úrovní terénu. Na jedno místo může být uloženo pouze jedno tělo na tlecí dobu nejméně 5 let, pokud nejde o uhynulá zvířata jednoho chovatele zahrabaná současně.
Chovatelé koňovitých i provozovatelé hřbitova pro zvířata musí vést záznamy, které obsahují druhy uhynulých zvířat, datum a místo jejich zahrabání, po dobu nejméně pěti let. V České republice funguje několik hřbitovů pro zvířata, ale podmínky pro zahrabávání kadáverů nebyly zatím právními předpisy stanoveny. Nová vyhláška má všem provozovatelům stanovit stejná pravidla.
reklama
Dále čtěte |
Online diskuse
Všechny komentáře (11)
Radim Polášek
3.11.2022 08:27Andrea Vesecká
3.11.2022 15:31 Reaguje na Radim PolášekRadim Polášek
4.11.2022 09:43 Reaguje na Andrea VeseckáLukas B.
5.11.2022 07:13 Reaguje na Radim Polášeksamozřejmě čím hlouběji tím lépe, dvoumetrovou jámu vykope každý minibagr za chvilku.
jiná věc je, že to znamená mít pozemek jak hrom (ne zahrádku ale pastvinu), to umístění mrchoviště má podmínky, které spolehlivě zajišťují, aby někdo nezakopal koně někde na předzahrádce dva metry od sousedovy studny.
Viktor Šedivý
5.11.2022 13:57 Reaguje na Lukas B.Radim Polášek
6.11.2022 17:05 Reaguje na Viktor ŠedivýMiloš Zahradník
6.11.2022 20:07 Reaguje na Radim Polášekceskych kopcu slozenych casto ze zuly a jinych tvrdych hodnin muze byt docela problem. Jak to driv delali vlastne, kdyz hrbitov byl na kamenite strani a ne dole v naplavech potoka ci reky?
Radim Polášek
6.11.2022 23:45 Reaguje na Miloš ZahradníkTo je ale planá diskuze, protože všechny tyto věci jsou jednoznačně regulovány tuším Zákonem o pohřebnictví. Už o hodně století dříve si totiž lidi všimli, že když se mrtví dostatečně nezakopou nebo když je vyplavuje voda, mohou se ty místa stát zdrojem nepříjemných nákaz.
Kromě toho kostel a k nemu přináležící hřbitov jakožto ústředí původních lidských křesťanských osad zabíral odjakživa tady u nás prestižní místo a první osídlenci na ně nešetřili kvalitní půdou. Takže bylo obvyklé, že hroby šly kopat dostatečně hluboko a v těch dírách spodní voda nebývala.
Miloš Zahradník
7.11.2022 21:42 Reaguje na Radim PolášekLukas B.
8.11.2022 07:59 Reaguje na Miloš Zahradníkteď vážně: když se kopaly základy pro kostel, tak se kameny daly stranou a použily do stavby, a přebytečnou zeminou se srovnal nějaký ten plácek u kostela, takže většina historických hřbitovů je na historických navážkách.