O degradaci zemědělské půdy se ví roky. Cesta k nápravě je známá. Co brání se po ní vydat?

Zemědělství u nás výrazně stojí na velkopodnicích. Ilustrační snímek.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | alpha du centaure / Flickr

Právě nad touto otázkou se sešli odborníci na ochranu půdy na semináři Co brání udržitelnému zacházení s půdou? pořádaném Společností pro trvale udržitelný život v lednu v Praze.

Debata nastínila takovýto motiv. Zemědělství u nás výrazně stojí na velkopodnicích, jejichž primárním cílem je vytvářením zisku. Agrobyznys, chcete-li. Pokud opatření, která vedou k udržitelnému hospodaření s půdou, nezvyšují zisk, nemají velkopodniky žádnou motivaci je realizovat. Nicméně půda je základním přírodním bohatstvím naší země, a stát by měl zajistit její dostatečnou ochranu. Zatím se mu to ale nedaří.

Právní ochranu půdy vymezuje zákon o ochraně zemědělského půdního fondu. Ten spadá pod ministerstvo životního prostředí. Nicméně nástroje, kterými se zemědělská půda chrání, jsou v kompetenci ministerstva zemědělství. Příkladem, jak toto rozdělení působnosti funguje, může být projednávání tzv. protierozní vyhlášky.

Prováděcí vyhláška k zákonu o ochraně zemědělského půdního fondu, tzv. protierozní vyhláška, má dát zemědělcům návod, jak při hospodaření chránit půdu před erozí. Nabízí se celá řada opatření: zmenšit pole, vysadit remízky, aleje, budovat meze a tůně, správné osevní postupy atd.

Přečtěte si také |

Stále je naděje, že se nám naši půdu a krajinu podaří zachránit, říká pedolog Jan Vopravil

Vyhláška by měla přinést zásadní změnu v tom, že bude vymahatelná. Původně měla začít platit v červenci 2017, poté v červenci 2018, pak se jednalo o začátku roku 2019. Dosud ale není hotová a zdá se, že se její přijetí zaseklo.

Ministerstvem životního prostředí připravená protierozní vyhláška byla založena na využití aplikace Protierozní kalkulačka, kterou společně vyvinulo ministerstvo zemědělství a Výzkumný ústav meliorací a ochrany půd. Nicméně ministerstvo zemědělství chce, aby protierozní kalkulačka byla jen dobrovolný nástroj a vyhláška na něm nestála. Podle Lindy Stuchlíkové z ministerstva životního prostředí bez kalkulačky nedává vyhláška zamýšlený smysl. Podle ní by měla smysl, aby vyhláška byla přijata v původní podobě, nebo vůbec.

Půdu je potřeba chránit.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Martin Sojka / Flickr

Někteří zemědělci vidí očekávání vkládaná do protierozní vyhlášky jako přehnaná. Patří mezi ně Daniel Pitek, sedlák hospodařící pod Milešovkou. Pitek pro srovnání připomíná dotace na tzv. greeningová (ozeleňovací) opatření. Ta měla přinést zemědělcům pozitivní motivaci – finanční podporu, když budou v krajině vysazovat potřebné zelené pásy, stromy a dalším způsobem ozeleňovat krajinu. „Na krajině se po čtyřech letech greening nijak neprojevil,“ říká Pitek a účinek dotací hodnotí jako mizivý.

Fragmentace ve vlastnictví půdy

Pokud se podíváme na půdu jako na majetek, uvidíme toto: v České republice je jedna z největších fragmentací ve vlastnictví půdy v Evropě. Většina zemědělské půdy, na které se hospodaří, je pronajatá. V roce 2013 byl podíl vlastní půdy oproti najaté 25,7 %. Pozemky, navrácené v restitucích potomkům původních hospodářů, byly většinou příliš malé na to, aby je bylo možné rentabilně obdělávat. Restituované parcely byly navíc často součástí velkých celků a neumožňovaly, aby je nový majitel obhospodařoval samostatně. Lepším řešením tedy bylo pronajmout je zemědělskému podniku.

Česká republika má pak i další prvenství v Evropě. „Kvůli intenzifikaci zemědělské výroby v minulosti jsou v ČR největší půdní bloky v Evropě, což průběh vodní eroze jen podporuje. Navíc byly při scelování pozemků ve velkém rušeny hydrografické a další krajinné prvky, docházelo k rozorání mezí, zatravněných údolnic, polních cest, likvidaci rozptýlené zeleně, které zrychlenou erozi účinně omezovaly,“ uvádí se na webu ministerstva zemědělství.

Velké zemědělské podniky

Na 65 % zemědělské půdy hospodaří podle dat Českého statistického úřadu velké zemědělské podniky. Velké lány se obhospodařují velkými zemědělskými stroji, pro něž jsou meze, remízky a polní cesty překážkou – právě z toho důvodu byly v minulosti rozorány.

Problém je, že v měřítku velkého hospodářství se ztrácí i zájem o krajinu. „Zemědělec musí být s krajinou sžitý, aby věděl, kde udělat rybník, alej, remízek,“ poukázal na důsledky, které tento stav pro krajinu má, Tomáš Hodek z organizace Ekodomov, která se zabývá ochranou půdy. „Manažerovi z Ostravy je jedno, jak se hospodaří na jeho pozemcích u České lípy,“ doplňuje ho Daniel Pitek.

Podle Pitka jsou u nás pravidla nastavená tak, aby mohli hospodařit především ti, kteří hospodaří velkoplošným způsobem. To by se ale mohlo změnit.

Zastropování dotací

Evropská komise navrhuje zavést maximální limit pro přímé platby zemědělcům, tzv. zastropování dotací. Dosud se vyplácí podpora na plochu, tzn. čím větší plocha, tím větší finanční podpora. Reforma společné zemědělské politiky po roce 2020 ale navrhuje zavést maximální příspěvek 100 000 EUR pro jednu farmu. Česká republika se postavila proti tomuto návrhu, a nadále usiluje o to, aby zastropování dotací v Evropě neprošlo.

Přečtěte si také |

Jak levně ověřit kvalitu půdy na vaší zahradě nebo poli?

„Vzhledem ke střetu zájmů, v jakém vláda a také sněmovní výbor pro zemědělství jsou, není překvapením, že je zastropování přímých plateb blokováno,“ komentoval postoj vlády místopředseda Pirátů Radek Holomčík. „Tento přístup je u nás bohužel dlouhodobý, trvající déle než jedno funkční období. Je důkazem, že česká zemědělská politika je pod vlivem zájmových skupin, které na současném stavu nejvíce profitují.“

Debata o nové evropské zemědělské politice otevřela diskuzi o tom, zda by měli být podporováni všichni zemědělci, nebo jen ti, kteří dělají veřejnou službu – např. snižují vodní a větrnou erozi, předcházejí nadměrnému utužování půdy, používají postupy přispívající k zadržování vody v krajině nebo realizují adaptační opatření ve vztahu ke změně klimatu.

Vodní eroze unáší ornici z pole.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Martin Mach Ondřej / Ekolist.cz

V debatě stojí na jedné straně rodinné farmy a sedláci, kteří by změnu financování uvítali, a na druhé straně velké agrární podniky, které argumentují tím, že oni zajišťují většinu produkce potravin a že podporu potřebují, aby byli v rámci jednotného evropského trhu konkurenceschopní.

Podle ministra zemědělství Miroslava Tomana zatím není jasné, zda EU stihne nastavit nová pravidla zemědělské politiky do května letošního roku, kdy budou volby do europarlamentu. Pokud ne, mohlo by nastat několikaleté přechodné období, kdy by se evropské dotace vyplácely za současných podmínek.

Dobré příklady

Bez ohledu na to, jaká je a bude zemědělská politika na evropské a státní úrovni, můžeme v ČR najít příklady dobré zemědělské praxe již dnes. Ministerstvo zemědělství podporuje tzv. demonstrační farmy, které hospodaří udržitelně, inovativně a své zkušenosti předávají dál. Asociace soukromého zemědělství chce inspirovat příklady dobré praxe v programu Pestrá krajina.

Na Broumovsku vznikl projekt, v jehož centru je zadržování vody v území. Jeho primárním záměrem je ukázat, že je možné se vypořádat s vysušováním krajiny v souvislosti s probíhající klimatickou změnou. Výsledkem by měly být lepší podmínky pro zemědělství, hospodářskou i divokou zvěř, větší zásoba podzemní vody a omezení povodní z přívalových srážek a půdní eroze.

Voda se do krajiny Zdoňovska vrátila díky mokřadům, novým tůním a rybníčkům, dělání meandrů u řek a napravování nevhodných melioračních opatření. „Jelikož podobný projekt v ČR neexistuje, měl by posloužit zároveň jako model pro celou republiku i EU. Naše know-how je zcela ojedinělé tím, že bude moci být zhlédnuto přímo v terénu,“ říká Jiří Malík ze spolku Živá voda. „Po dokončení práce bychom projekt v elektronické podobě předali k volnému využití a zdarma zastupitelům měst, občanům a všem místně příslušným úřadům či školám."

Přečtěte si také |

Vodní eroze snižuje výnos plodin až o 75 %. Jak se jí bránit?

Témata ochrany půdy a vody v krajině jsou silně propojená. Je to dobře především pro půdu. „Zjistili jsme, že půda není pro lidi téma. Museli jsme se k půdě dostat přes vodu,“ vysvětluje Tomáš Hodek z organizace Ekodomov, jak hledali veřejnou podporu pro projekt na ochranu půdy. Nakonec jej pojmenovali Voda pro každého. A podařilo se. Pro společné prohlášení získali podporu vědců napříč obory, odborné veřejnosti i politiků, včetně pracovníků ministerstva zemědělství.

Společné prohlášení odborníků k péči o půdu a vodní zdroje