https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/oceancleanup-chce-zbavit-oceany-plastu.jenze-nevi-co-pak-s-nimi-dal
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

OceanCleanup chce zbavit oceány plastů. Jenže neví, co pak s nimi dál

27.12.2019 01:00 | PRAHA (Ekolist.cz)
Komu patří odpadky v oceánu? S odpovědí to zdaleka tak jednoduché není. Ať už se totiž odpad do mezinárodních vod dostal cíleně nebo nešťastnou náhodou, jeho originální původce k němu už právní vztah nemá. / Ilustrační foto
Komu patří odpadky v oceánu? S odpovědí to zdaleka tak jednoduché není. Ať už se totiž odpad do mezinárodních vod dostal cíleně nebo nešťastnou náhodou, jeho originální původce k němu už právní vztah nemá. / Ilustrační foto
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Zdroj | dezeen.com
O projektu plasto-sběrné bariéry, se kterou se snaží prosadit společnost Ocean Cleanup ve snaze čištění oceánů, jste už nejspíš slyšeli. Dobrou zprávou nepochybně je, že po šesti letech pokusů a 35 milionech dolarů investic už bariéra konečně trochu funguje a plasty zadržuje. Horší je, že teď nikdo moc neví, co s nimi po vylovení dělat. Píše o tom Dezeen.com.
 
Odpadky z čističe OceanCleanup.
Odpadky z čističe OceanCleanup.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Zdroj | dezeen.com

Do startu začneme s jednoduchou otázkou: „Komu patří odpadky v oceánu?“ S odpovědí to zdaleka tak jednoduché není. Ať už se totiž odpad do mezinárodních vod dostal cíleně nebo nešťastnou náhodou, jeho originální původce k němu už právní vztah nemá. Znovu postarat se o něj bude muset ten, kdo jej z mezinárodních vod dopraví na břeh. Teoreticky by to znamenalo, že o veškerý odpad vylovený Holanďanem Boyanem Slatem a jeho holandskou společností Ocean Cleanup by se muselo postarat Holandsko. Teď, když poslední 001/B testovací verze plasto-sběrné bariéry byla schopna zachytit kolem 2000 kilogramů plastů, to samozřejmě problém není.

Ale pokud Ocean Cleanup dodrží slib, mělo by v Pacifiku roku 2021 fungovat v plném provozu 60 takových odpadky lapajících bariér. A ty by podle neméně optimistických odhadů měly zadržovat 80 000 tun plastů ročně. Nebo i šílených 800 000 tun. Komu budou patřit? Samozřejmě Holandsku, které si je vylovilo. Jakmile je totiž jednou odpad vylovený z mezinárodních vod na vaší palubě, je to už váš odpad. A na Holandsku pak bude také ležet břemeno jejich ekologického zpracování. A Holandsko, respektive smluvní přepravní lodě Ocean Cleanup, je budou muset do Holandska z Tichomoří přepravit. Už to samo o sobě moc ekologické není.

Odpadky, o které není zájem

Jiné země o odpadky vylovené z moře předběžný zájem nemají a zjevně i Holandsko samotné přehodnotí svůj neutrální vztah k projektu Ocean Cleanup v ten moment, až se jednou stane skutečně efektivním. Protože pak jim tento záslužný projekt bude výrazně komplikovat národní ekologickou bilanci a dělat z nich skládku. Kdy? Až lodě jezdící z čištěného Tichomoří budou do jejich přístavů přivážet odpadky, které nikdo jiný nechce.

Boyan Slat se podle všeho zatím těší, že z vylovených odpadků: „Vzniknou krásné, nové, udržitelné produkty.“ Alespoň takhle to říkal 12. prosince na tiskovce ve Vancouveru. Má totiž jen 60 pytlů materiálu, který pro výrobu alternativních reklamních předmětů určitě stačí. Ale až jich bude mít 80 000 tun, nebo ještě víc?

K recyklaci drahé a nevhodné

„Problém je tu s cenou i povahou materiálu,“ říká Cyrill Gutsh z neziskovky Parley for Ocean. „Recyklovat plast z oceánu vyjde zhruba osmkrát dráž, než recyklovat plast ze souše. A i ten je pořád násobně dražší, než nově vyrobený plast. Plasty z moře jsou směs mnoha druhů, často silně kontaminovaná, protože do sebe v moři natahují nejrůznější chemické látky, jako houba. Proto se s nimi těžko pracuje. Můžete z nich vytvářet nějaké bloky, ale to je spíš downgrade. Vyrobit z nich něco s odpovídající cenovou návratností je prakticky nemožné.“

Proto jen krátce po optimistickém prohlášení Boyana Slata musel tiskový mluvčí společnosti Ocean Cleanup uvádět věc na pravou míru: „Samozřejmě, že ne všechen sesbíraný plast bude recyklován do podoby nových produktů. Části, které nebudou vhodné pro recyklaci, budou tepelně převedeny na energii.“ Co to znamená? Že se odpad sesbíraný v Pacifiku bude vozit 13 500 kilometrů lodí do Holandska jen proto, aby tu zamířil do spalovny. Což fandy projektu asi nepotěší.

Spalování je nešťastná forma recyklace

„Spalování plastů sesbíraných v oceánu pomůže odstranit cizorodý materiál, který by se jinak ve vodě rozkládal na mikroplasty. Až potud to dává smysl,“ říká například Arthur Mamou-Mani, designér a technolog. „Z hlediska uhlíkové stopy takového počínání se ale dostáváme někam, kam určitě nechceme. Mezi spalováním plastů a spalováním ropy není moc rozdílů. Vydáváme tu emise a těch je o to víc, že byly už jednou vynaloženy na výrobu těch nyní spalovaných plastů.“

Expert na problematiku recyklace, Arthur Huang, se k tomu vyjádřil ještě trefněji: „Spalování vylovených odpadů není ekologickou alternativou, jejich recyklace také zatím nepřipadá v úvahu. I když miliony lidí, kteří se nechali okouzlit svůdnou myšlenkou Ocean Cleanup na vyčištění oceánů tahle otázka zatím možná netrápí, nikdo tu vlastně moc neví, co s vylovenými plasty nakonec dělat.“


reklama

Další informace |
Líbil se vám článek? Přispějte si na napsání dalšího.
foto - Dohnal Radomír
Radomír Dohnal
Autor je spolupracovníkem Ekolistu.cz.
 twitter

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (16)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

27.12.2019 11:26
Recyklace na pár předražených produktů "made of ocean plastic" jako PR a jako forma dotace - asi ok, proč ne, asi bych si i něco koupil. Ale jako řešení asi ne. Tohle je myslím dobrý příklad zaklínáné "klima paniky", kdy opravdu zjevně nejlepším řešením je to svinstvo spálit a snažit se omezit jeho vznik. Vliv na bilanci CO2 nula nic, tu je třeba řešit jinde.
Odpovědět
PD

Petr Dvořák

27.12.2019 11:28 Reaguje na
Tohle je zajímavá chyba redakčního systému, ale lepší, než kdyby příspěvek byl zahozen, takže díky za ni. :D :)
Odpovědět
MS

Michael Stanovský

29.12.2019 21:23 Reaguje na Petr Dvořák
Jaká jako chyba? Že tam není uveden autor?
Odpovědět
PD

Petr Dvořák

1.1.2020 03:57 Reaguje na Michael Stanovský
Jojo, zřejmě při vypršení session.
Odpovědět

Jan Šimůnek

27.12.2019 12:54
Sehnali nějaké peníze na dotace a teď se ukazuje, že nevědí, co s tím sesbíraným plastem.
Odpovědět
JC

Jan Cedič

27.12.2019 15:02 Reaguje na Jan Šimůnek
Že by to před tím nevěděli ?!
Odpovědět
J

Jan Křížek

27.12.2019 13:10
A odtud: "Dobrý skutek bývá po zásluze potrestán..."
V Holandsku to není kde zakopat, ale taková Brazílie už teď slouží, jako smetiště pro Belgii. Je to jen o penězích, ale spálit přímo na místě mi přijde jako logičtější řešení. Plasty v oceánu jsou problém, uhlíková stopa je blamáž.
Odpovědět
JC

Jan Cedič

27.12.2019 15:01
Gréta nebo jiní pitomci se budou moct klidně přetrhnout a nestane se vůbec nic. Jedinou reálnou šancí na záchranu tohoto globusu je naprosto zásadní snížení stavu lidské populace, tak to je, ať si říká kdo chce co chce !
Odpovědět
ig

28.12.2019 23:14
Imho není vůbec jiná možnost než pálit. Ideálně přímo na lodi. Třeba si jako vedlejšák přibrat tepelnou likvidaci různých daších odpadů a spojit to dohromady.
Odpovědět
VN

Vilém N

29.12.2019 07:44
Já bych je poslal do Thajska a Číny na recyklaci, jak jsme tady na západ zvyklí. No a pak se kruh uzavře, až to zase oni vyhodí do oceánu :-)
Odpovědět
RP

Radim Polášek

29.12.2019 09:43
Podle taky není jiná rozumná možnost než pálit. Ty plasty jsou načaté působením UV záření, mořské vody a mikroorganismů.
Maximálně to trochu zkombinovat, plasty třeba už na lodi rozložit tepelným rozkladem, tuhé a kapalné zbytky dovézt do spalovny, plynné zbytky spálit. Ovšem bude to z hlediska toxicity problematické, v tuhých zbytcích budou například těžké kovy, jinak ještě nějaké PCB, bude tam bude nějaký chlór a brom, takže ve všech výsledných produktech dioxiny....
Odpovědět
MS

Michael Stanovský

29.12.2019 21:25 Reaguje na Radim Polášek
Spalovat se to dá jen ve speciálních kotlích za vysoké teploty a dobré filtrace spalin. Málokterý plast shoří ochotně na vodu a CO2.
Odpovědět
RP

Radim Polášek

30.12.2019 19:57 Reaguje na Michael Stanovský
No problémem jsou halogeny. Které se asi najdou prakticky ve všech směsných plastech, protože vždy tam bude nějaký kousek PVC nebo kousek plastu inhibovaného proti hoření brómovaným inhibitorem. poto m ta spalovna musí mít ty vysoké teploty po dostatečnou dobu, aby se dioxiny vznikající z těch ahlogenů stihly rozložit.
Pokud by tam halogeny nebyly, tak zas tak velký problém se spalováním není, je akorát třeba dostat do spalování dostatek kyslíku - vzduchu, aby všechen uhlík a vodík z plastu shořel.
Odpovědět
MS

Michael Stanovský

29.12.2019 21:22
V posledním časopise Vesmír jsem se v řadě článků dočetl, že vlastně jakákoliv recyklace (kromě vyčištěných nadrcených PETek) je vlastně ekonomická sebevražda. Čili vždy to musí být dotované. Hlavní problém je, že existuje asi 10 nesourodých plastů, které se vlastně ani nedají vytřídit, a když ano, tak obtížně znovu použít. Ukazuje se, že nejlepší je spalovaní ve speciálních kotlech za vysoké teploty. Nebo tu směs roztavit a dělat z toho nějaké panely na zem, kde na nějakých další parametrech moc nezáleží.
Odpovědět
ig

30.12.2019 19:11 Reaguje na Michael Stanovský
Výrobců zatravňovacích panelů a parkových laviček je už hromada, protože vyrábějí z dotovaně recyklovaného PET a nic lepšího se z toho dělat nedá :-) Z toho svinstva vytahaného z moře by to už asi ani dotace nepokryly.
Odpovědět
RP

Radim Polášek

30.12.2019 20:06 Reaguje na Michael Stanovský
Použité plasty, hlavně ty směsné, se jen tak snadno rovnou tavit nedají. Ty plasty se obvykle musí podrtit či rozstříhat na malé kousky, zpracovat za tepla, kdy jsou plastické, do granulovanho polotovaru a ten zase za tepla zpracovat lisováním pod dost velkým tlakem. Tavit se moc nedají, protože když se ohřejí víc, aby byly trochu víc tekutější a lépe se zpracovávaly, ty snadněji rozložitelné plasty a jejich příměsi, třeba barviva v té směsi se začnou rozkládat a vytvářet toxické zplodiny.
Zdá se, že z komunálního směsného plastového odpadu se vyplatí vybrat jen snadno identifikovatelné a neponičené plastové kusy, PEt flašky, kelímky atd, jen poměrně malé procento a zbytek prostě spálit. U plastů, které x let plavaly ve vodě ani to ne.
Odpovědět
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist TOPlist