OceanCleanup chce zbavit oceány plastů. Jenže neví, co pak s nimi dál

Komu patří odpadky v oceánu? S odpovědí to zdaleka tak jednoduché není. Ať už se totiž odpad do mezinárodních vod dostal cíleně nebo nešťastnou náhodou, jeho originální původce k němu už právní vztah nemá. / Ilustrační foto

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | dezeen.com

Odpadky z čističe OceanCleanup.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | dezeen.com

Do startu začneme s jednoduchou otázkou: „Komu patří odpadky v oceánu?“ S odpovědí to zdaleka tak jednoduché není. Ať už se totiž odpad do mezinárodních vod dostal cíleně nebo nešťastnou náhodou, jeho originální původce k němu už právní vztah nemá. Znovu postarat se o něj bude muset ten, kdo jej z mezinárodních vod dopraví na břeh. Teoreticky by to znamenalo, že o veškerý odpad vylovený Holanďanem Boyanem Slatem a jeho holandskou společností Ocean Cleanup by se muselo postarat Holandsko. Teď, když poslední 001/B testovací verze plasto-sběrné bariéry byla schopna zachytit kolem 2000 kilogramů plastů, to samozřejmě problém není.

Ale pokud Ocean Cleanup dodrží slib, mělo by v Pacifiku roku 2021 fungovat v plném provozu 60 takových odpadky lapajících bariér. A ty by podle neméně optimistických odhadů měly zadržovat 80 000 tun plastů ročně. Nebo i šílených 800 000 tun. Komu budou patřit? Samozřejmě Holandsku, které si je vylovilo. Jakmile je totiž jednou odpad vylovený z mezinárodních vod na vaší palubě, je to už váš odpad. A na Holandsku pak bude také ležet břemeno jejich ekologického zpracování. A Holandsko, respektive smluvní přepravní lodě Ocean Cleanup, je budou muset do Holandska z Tichomoří přepravit. Už to samo o sobě moc ekologické není.

Odpadky, o které není zájem

Jiné země o odpadky vylovené z moře předběžný zájem nemají a zjevně i Holandsko samotné přehodnotí svůj neutrální vztah k projektu Ocean Cleanup v ten moment, až se jednou stane skutečně efektivním. Protože pak jim tento záslužný projekt bude výrazně komplikovat národní ekologickou bilanci a dělat z nich skládku. Kdy? Až lodě jezdící z čištěného Tichomoří budou do jejich přístavů přivážet odpadky, které nikdo jiný nechce.

Boyan Slat se podle všeho zatím těší, že z vylovených odpadků: „Vzniknou krásné, nové, udržitelné produkty.“ Alespoň takhle to říkal 12. prosince na tiskovce ve Vancouveru. Má totiž jen 60 pytlů materiálu, který pro výrobu alternativních reklamních předmětů určitě stačí. Ale až jich bude mít 80 000 tun, nebo ještě víc?

K recyklaci drahé a nevhodné

„Problém je tu s cenou i povahou materiálu,“ říká Cyrill Gutsh z neziskovky Parley for Ocean. „Recyklovat plast z oceánu vyjde zhruba osmkrát dráž, než recyklovat plast ze souše. A i ten je pořád násobně dražší, než nově vyrobený plast. Plasty z moře jsou směs mnoha druhů, často silně kontaminovaná, protože do sebe v moři natahují nejrůznější chemické látky, jako houba. Proto se s nimi těžko pracuje. Můžete z nich vytvářet nějaké bloky, ale to je spíš downgrade. Vyrobit z nich něco s odpovídající cenovou návratností je prakticky nemožné.“

Proto jen krátce po optimistickém prohlášení Boyana Slata musel tiskový mluvčí společnosti Ocean Cleanup uvádět věc na pravou míru: „Samozřejmě, že ne všechen sesbíraný plast bude recyklován do podoby nových produktů. Části, které nebudou vhodné pro recyklaci, budou tepelně převedeny na energii.“ Co to znamená? Že se odpad sesbíraný v Pacifiku bude vozit 13 500 kilometrů lodí do Holandska jen proto, aby tu zamířil do spalovny. Což fandy projektu asi nepotěší.

Spalování je nešťastná forma recyklace

„Spalování plastů sesbíraných v oceánu pomůže odstranit cizorodý materiál, který by se jinak ve vodě rozkládal na mikroplasty. Až potud to dává smysl,“ říká například Arthur Mamou-Mani, designér a technolog. „Z hlediska uhlíkové stopy takového počínání se ale dostáváme někam, kam určitě nechceme. Mezi spalováním plastů a spalováním ropy není moc rozdílů. Vydáváme tu emise a těch je o to víc, že byly už jednou vynaloženy na výrobu těch nyní spalovaných plastů.“

Expert na problematiku recyklace, Arthur Huang, se k tomu vyjádřil ještě trefněji: „Spalování vylovených odpadů není ekologickou alternativou, jejich recyklace také zatím nepřipadá v úvahu. I když miliony lidí, kteří se nechali okouzlit svůdnou myšlenkou Ocean Cleanup na vyčištění oceánů tahle otázka zatím možná netrápí, nikdo tu vlastně moc neví, co s vylovenými plasty nakonec dělat.“