Okolnosti solankového pokusu, kterým profesor Hruška zpochybňuje policejní verzi o otravě Bečvy

Profesor environmentálních věd Jakub Hruška se koncem července coby fyzická osoba rozhodl provést pokus na řece Bečvě. Experiment měl podpořit jeho odborný názor, že zdrojem loňské otravy řeky Bečvy nemůže být tzv. rožnovská výusť, na kterou se upřely zraky policejních vyšetřovatelů. Při pokusu Jakubovi Hruškovi asistovali místní rybáři. Na základě anonymního podnětu pokus prošetřuje Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP) kvůli podezření z porušení vodního zákona. Jakub Hruška totiž svůj pokus provedl bez jakéhokoli povolení. Pokus Jakuba Hrušky spočíval v tom, že u rožnovské výpusti vylil do řeky 100 litrů vody, ve které bylo rozpuštěno 20 kg soli. O několik stovek metrů po proudu pak Jakub Hruška za pomoci rybářů měřil vodivost vody, aby zjistil, zda se do řeky nalitá solanka v toku rozprostře. Závěr Jakuba Hrušky je, že není možné, aby se toxická látka plazila při jednom břehu řeky a rozptýlila se v toku až u Hustopečí. Jinými slovy, kdyby toxická látka unikla z rožnovské výusti, ryby by musely hynout dříve než ve vzdálenosti 3,5 km po proudu. Hruška tak zpochybňuje oficiální vyšetřovací verzi, se kterou pracuje policie. Ta z otravy obvinila společnost Energoaqua, která spravuje tovární areál bývalé Tesly v Rožnově pod Radhoštěm, a jejího jednatele.

Zajímavou okolností pokusu Jakuba Hrušky je, že Česká inspekce životního prostředí vzápětí obdržela anonymní podnět k prošetření pokusu, zejména úlohy Akademie věd ČR, které je Jakub Hruška zaměstnancem, a pak úlohy místního rybářského svazu. Česká inspekce životního prostředí musí ze zákona prošetřit jakýkoli podnět, který obdrží, vyžádala si proto vyjádření Akademie věd ČR a rybářů.

Akademie věd informovala, že pokus se jí netýká, protože jde o soukromou aktivitu Jakuba Hrušky, nicméně vyjádřila svému zaměstnanci podporu prohlášením, že pokus zřejmě prokázal nedostatky v současném vyšetřování.

Jak dopadne šetření České inspekce životního prostředí ohledně pokusu Jakuba Hrušky, nechce její tiskový mluvčí Jiří Ovečka předjímat – šetření stále běží. Jak stojí v upozornění na webu inspekce, co se týče vodního zákona, ČIŽP nemůže kontrolovat fyzické osoby. Tato pravomoc náleží vodoprávním úřadům. Vzhledem k tomu, že Jakub Hruška i spolupracující rybáři prováděli pokus jako fyzické osoby, zřejmě jim ze strany ČIŽP žádný postih nehrozí. I když inspekce pokus hodnotí jako přestupek proti vodnímu zákonu.

Jak to vysvětluje Jiří Ovečka, podle § 39 vodního zákona č. 254/2001 Sb. je roztok chloridu sodného látkou závadnou vodám. Použití závadných látek v toku je možné pouze pro účely, které zákon přesně definuje v § 39 odst. 7 a vždy je k aplikaci do vod nutné vodoprávní povolení. Zákon neurčuje minimální množství závadné látky, tedy povinnost aplikovat závadnou látku do toku pouze s povolením vodoprávního úřadu se vztahuje na jakékoliv množství závadné látky.

Zjišťovali jsme i názor ministerstva životního prostředí. Dominika Pospíšilová z tiskového oddělení upozorňuje, že ministerstvo tento konkrétní případ nezkoumá, to je kompetence České inspekce životního prostředí či příslušného vodoprávního úřadu. „Z pohledu legislativy se případ může týkat dvou zákonů – a to vodního zákona a zákona o ochraně přírody a krajiny. U vodního zákona je zakázáno znečišťovat tok závadnými látkami, pokud není požádáno o výjimku například pro účely měření, popřípadě i o povolení vodoprávního úřadu. Dále mohlo dojít k ohrožení chráněných druhů, opět nebylo-li požádáno o výjimku,“ píše Pospíšilová.

Jaké hrozí pokuty? Jak uvádí ministerstvo, maximální výše pokuty podle vodního zákona je u fyzických osob do půl milionu korun, u zákona o ochraně přírody a krajiny jde o částky do jednoho milionu korun u fyzických. U právnických osob jsou maximální výše pokut vyšší, to je ale u pokusu Jakuba Hrušky nepodstatné.

Jak jsme zmínili výše, ČIŽP na Jakuba Hrušku a rybáře „nedosáhne“. Fyzické osoby může řešit vodoprávní úřad. Podle vodoprávního úřadu Zlínského kraje ale pokus pana Hrušky povolení krajského úřadu nepotřebuje. A kraj pokus ani neprošetřuje, protože neobdržel žádný podnět, pouze vyhověl žádosti o informace, která se pokusu Jakuba Hrušky týkala.

Ekolist.cz požádal Zlínský kraj o vysvětlení, proč podle něj není na pokus Jakuba Hrušky potřeba povolení. Tisková mluvčí Zlínského kraje Soňa Ličková odpovídá, že na základě bezpečnostního listu není chlorid sodný – pro tuto řešenou kauzu – závadnou látkou. „Obecně platí, že vždy záleží na aplikovaném množství a vlivu na vodní prostředí,“ vysvětluje dále Ličková. „Při použití zmiňovaných 20 kg soli při průtoku 3,1 m3/s lze i zpětně konstatovat, že nedošlo k jednání v rozporu s § 39 odst. 1 vodního zákona a tedy naplnění přestupku dle 116 odst. 1 písm. l), popřípadě § 125a odst. 1 písm. m) vodního zákona,“ říká Ličková.

Jinými slovy, pokusem Jakuba Hrušky nebylo podle krajské vodoprávního úřadu ohroženo vodní prostředí, protože nebyla dosažena kritická koncentrace ani doba působení. „Obecně lze konstatovat, že závadné pro vody může být cokoliv, vždy však záleží na aplikovaném množství. Na tento konkrétní pokus tedy není povolení nutné,“ shrnuje pohled úřadu Ličková.

Samotný Jakub Hruška o žádné povolení nežádal, protože žil v přesvědčení, že na takovou věc povolení potřeba není. A dodává, že každé posolení silnic ve Valašském Meziříčí dodá do řeky o mnoho řádů víc soli, než kolik bylo potřeba na jeho pokus. „Bečva je pěkně špinavá, bylo v ní už tak 17,5 mg/l Cl. My jsme přídavkem zvýšili koncentraci po těch 600 m na ca 19,5 mg/l,“ komentuje průběh pokusu Hruška.

Co takový pokus může udělat s rybami v řece? Pokus Jakuba Hrušky jsme popsali ichtyologovi Českého rybářského svazu Pavlu Vránovi. „Taková solná lázeň bude rybám ku prospěchu, je to nejběžnější a vysoce účinná terapeutická koupel, která se již desítky let používá k prevenci a léčbě ektoparazitů u ryb,“ odpovídá Pavel Vrána. A dodává, že sladkovodní ryby se samy běžně léčí ze svých ektoparazitů v moři. V moři při ústí velkých řek tak běžně potkáte krom tradičních platýsů také plotice, štiky nebo okouny.

Pokus Jakuba Hrušky okomentoval i Jiří Klicpera, soudní znalec, na základě jehož expertízy policie viní z otravy Bečvy firmu Energoaqua a jejího jednatele. Jiří Klicpera zpochybňuje, že Jakub Hruška na svůj pokus spotřeboval jen 20 kg soli a dokládá, že to muselo být víc.

Shrnutí okolností pokusu Jakuba Hrušky tedy je, že podle ČIŽP zřejmě jde o přestupek, ale protože se ho dopustila fyzická osoba, ČIŽP jej dál podle vodního zákona řešit nemůže. Podle krajského vodoprávního úřadu o přestupek nešlo a kraj nemá ambici věc řešit. Podle ichtyologa Pavla Vrány sto litrů solanky rybám v Bečvě spíš prospělo. Jiří Klicpera pochybuje, že šlo o 20 kg soli.

Zásadní okolností pokusu Jakuba Hrušky tak zůstává zpochybnění oficiální vyšetřovací verze, podle které za vytrávení Bečvy může rožnovskou výusť a na ni napojena společnost Energoaqua.

---

reklama

---