Olověné broky škodí přírodě ještě dlouho poté, co byly vystřeleny

To, že olovo v podobě broků neprospívá zdraví ptáků, je poměrně logické. Škodit a ohrožovat na životě je ale může i dlouho poté, co byly vystřeleny. Žurnál Birdlife International upozorňuje na to, že zatímco většina průmyslových odvětví se v prospěch životního prostředí užití toxického kovu zřekla, ročně jsou do citlivých evropských ekosystémů mokřadů a rákosin i nadále zanášeny tuny olova, a to v podobě vypálené munice.

Je to trochu zvláštní situace když si vezmeme, s jakou důsledností jsme za poslední léta vymýtili náš fyzický, přímý i nepřímý, kontakt s olovem. Olovo nepřipustíme v pohonných hmotách automobilů, ve vodovodním potrubí ani v neprůstřelném skle, dokonce potlačíme jeho užití ve šperkařství a zábavné pyrotechnice. A přesto se nezřekneme toho, aby během každého roku skončilo hned několik tun tohoto kovu uprostřed vody, na území, která často spadají pod režim ochrany přírody. A jak uvádí Birdlife International, jednou z hlavních nevinných obětí této kratochvíle jsou ptáci.

Olovo je toxické, stejně pro člověka, jako pro ptáky. Jim ale k otravě stačí výrazně menší koncentrace. Samotná intoxikace má u nich podobu ochromení trávicího systému. Znamená to, že jsou po požití olova odsouzeni k pomalé smrti hladem. Zdaleka největším problémem je přitom evolučně vrozený zvyk ptáků sezobávat hladké drobné kamínky, grit, které jim pomáhají s rozmělňováním potravy. Vypálené broky mají bohužel právě tu samou velikost jako ideální grit. K dokreslení situace nutno dodat, že v bahnitém podloží mokřin a rákosin je často nouze o vhodné kamínky, ale nikoliv nedostatek broků.

Olovo přetrvává v substrátu dlouhou dobu, a tak si i dávno minulé lovecké sezóny každoročně vybírají na kachnách a brodivých ptácích svou daň. Kaskáda smrti ale rozhodně nekončí u prvního konzumenta: na otrávené mršině si pochutnají káňata nebo jiní dravci, čímž se také sami odsoudí k pomalé záhubě. Kachnice bělohlavá, polák velký a sup mrchožravý se dnes řadí mezi druhy čelící riziku vyhynutí. Velkou zásluhu na tom má právě olovo. Britská Královská společnost pro ochranu ptáků (RSPB) a Birdlife International zdokumentovali celou řadu takových případů, ale na zákaz olověných broků to zdá se zatím nestačí.

Evropská agentura pro chemické látky (ECHA) zvažovala na základě doporučení ochránců přírody i ornitologů zákaz používání olověných broků v mokřinách a rákosinách, ale to podle RSPB nestačí. Řada druhů, například labutě zpěvné nebo koroptve polní, se totiž nazobe olova mimo toto území. Řešení je sice na dosah, ale jen zdánlivě. Tím je zákaz prodeje, vlastnictví a používání olova jako součásti lovecké munice. Jak upozorňují lidé z Birdlife International, takové opatření naráží na celou řadu legislativních bariér na úrovni členských států, že je prakticky neprosaditelné.

Jistě, Dánsko a Holandsko už dokázalo, že je to možné. Birdlife International proto zmiňuje, že je zapotřebí zvolit jinou cestu. Pokud se budou vylišovat jednotlivé zóny, kde bude lovcům povoleno střílet s olověnými broky, dokud bude tento druh munice prodejný, nic se nevyřeší. „Protože to se my jen komplikovaně přizpůsobujeme výrobcům munice. Přitom je to tento průmysl, který by se měl adaptovat.“

---

reklama

---