Pesticidy, které v EU zakazujeme, vyvážíme do Brazílie. A vrací se nám zpátky

Do budoucna lze očekávat, že čím zdravěji a kritičtěji budeme přistupovat k zemědělské produkci v Evropě, tím intenzivněji nejspíš budeme odebírat potraviny ze zemí, ve kterých u nás zakázané pesticidy používají. Zdravější ale nebude nikdo. Zemědělci, spotřebitelé ani sama příroda. První náznaky o nápravu stavu se zákazem domácího použití, ale povoleného vývozu rizikových pesticidů už v EU existují.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Pedro Ventura/Agência Brasília / Flickr.com

Evropská unie patří k útvarům, které ve světě vynikají asi tou vůbec nejpřísnější legislativou ve vztahu k používání pesticidů v zemědělství. Aktuálně se například řeší tzv. Zelená dohoda pro Evropu a vize, že v roce 2030 by měla být čtvrtina zemědělských ploch v EU obdělávána organicky a i na zbytku polí by se mělo aplikovat o 20 % hnojiv a 50 % pesticidů méně. Ostatně, užití pesticidů je tu už nyní všestranně sledováno a regulováno a konkrétní aplikace vysoce toxických pesticidů ohrožujících životní prostředí a lidské zdraví je plošně zapovězeno. S jednou konkrétní výjimkou: evropské společnosti nadále mohou legálně takové vysoce rizikové toxické substance produkovat, pokud jsou cíleny k prodeji a vývozu do třetích zemí. Země EU jsou tedy světovým průkopníkem vlastního čistého zemědělství a současně jedním z největších světových vývozců životní prostředí znečišťujících pesticidů do okolního světa.

Brazílie, supermarket pro celý svět

Své o tom vědí například v Brazílii, státu, který tak rádi káráme za jeho pochybný vztah k amazonským pralesům. Ty se tu rapidním tempem a za řevu motorových pil přeměňují na paseky pro dobytek a ornou půdu určenou k pěstování plodin pro export. Méně se už v Evropě hovoří o tom, že tahle jihoamerická země je dlouhodobě strategickým partnerem v zajištění evropské potravní bezpečnosti. Brazílie je světově největším vývozcem cukrové třtiny, etanolu, cukru, kávy; světovou dvojkou ve vývozu sóji a tabáku; třetím největším vývozcem kukuřice, banánů, ananasů a fazolí. A své významné místo má i v produkci brambor, palmového oleje, rýže, pomerančů a citronů, obilnin, luštěnin, cibuli, hroznech nebo mangu. Hodí se zmínit, že každé zvýšení osetí zemědělské plochy v Brazílii o 5 % se tu transformuje v zisk 189 miliard reálů (774,1 miliard,- Kč) plynoucích z vývozu.

Vývozu, který významnou měrou míří do zemí EU. A přináší peníze, které si šestý nejlidnatější stát světa, s poněkud narušenou ekonomikou, nechce a nemůže odříct. V globálně propojeném světě všechno tak nějak souvisí se vším. Takže stížnosti na odlesňování pomyslných amazonských zelených plic světa, které se mění na vývozní sklad globálního supermarketu - z nějž ale ochotně odebíráme zboží - se víc než jen trochu míjí účinkem. Pokrytectví evropských zemí ve vztahu k jinak kritizované Brazílii jde ale ještě o krok dál: pro dynamicky se rozrůstající brazilské zemědělství totiž z Evropy sami ochotně dodáváme vysoce toxické pesticidy. Takové, o kterých už dobře víme, že škodí zdraví i přírodě, a jejichž aplikaci na území EU jsme proto zakázali. V Brazílii nám ale tolik nevadí. Tedy, aspoň ne všem. Prodej pesticidů Brazílii (v roce 2015 za 240 miliard korun) totiž pomáhá Evropě alespoň částečně vykrýt bilanci dovozu potravin.

Jako bumerang

Jen v roce 2018 bylo v Brazílii spotřebováno 370 000 tun pesticidů. Z toho celkem 60 000 tun vysoce rizikových, v EU zakázaných. Jde přitom vyloženě o chuťovky: účinné látky přípravků Acephate, Atrazine, Carbendazim nebo Lactofen, které byste nejspíš skutečně potkat nechtěli. Tři evropské chemičky - německé BASF a Bayer, švýcarská Syngenta – prakticky kontrolují místní trh s postřiky. A směle sem dodávají látky, které si v Evropě, ve svých domovských zemích, netroufnou používat už skoro 30 let. Ostatně, ze seznamu jednotlivých účinných látek pesticidů, aplikovaných a používaných v brazilském zemědělství, je v EU 44 % zakázáno. Jen Německo do Brazílie vyváží 233 látek, z nichž je 62 považováno za nebezpečné a vysoce toxické a v zemi výrobce jsou zakázané. Asi není nutno dodávat, že Brazílie – země mizejících pralesů a rostoucích polí - se kvůli nim nestává o nic čistější zemí.

Brazílie je ukázkovým příkladem i kvůli svému bumerangovému efektu. Pesticidy, do ní exportované, se totiž navrací zpátky do Evropy v žádaných výpěstcích. V roce 2018 byly v dovozových poživatinách zaznamenány rezidua 74 různých pesticidů. To, co jsme odeslali, se nám vlastně vrátilo zpátky. Břímě vývozu vysoce rizikových pesticidů pochopitelně neleží jen na Německu a Švýcarsku, potažmo na Brazílii. Máslo na hlavě má také Velká Británie, Itálie, Holandsko, Francie, Belgie a Španělsko. Ty v roce 2018 vyvezli do světa 81 615 tun pesticidů (obsahujících dohromady 41 v EU k aplikaci zapovězených účinných látek). Adresáty byly v tomto případě kromě Brazílie ještě Ukrajina, Maroko, Mexiko a Jižní Afrika. A dá se do budoucna očekávat, že čím zdravěji a kritičtěji budeme přistupovat k zemědělské produkci v Evropě, tím intenzivněji nejspíš budeme odebírat potraviny ze zemí, ve kterých u nás zakázané pesticidy používají. Zdravější ale nebude nikdo. Zemědělci, spotřebitelé ani sama příroda.

První náznaky o odstranění dvojitých standardů a nápravu stavu se zákazem domácího použití ale povoleného vývozu rizikových pesticidů už v EU existují. Lídrem, současně potírajícím jak domácí aplikace rizikových pesticidů, tak i jejich vývoz do třetích zemí, by se v roce 2022 mohla stát Francie.