Pod ledem Antarktidy se skrývají obří fjordy
A objevili mimo jiné i obří fjordy, tedy ledovci modelované systémy. To podle studie, jejíž závěry byly publikovány v posledním čísle časopisu Nature, poskytuje cenný pohled na minulost zalednění Antarktidy v uplynulých milionech let. A tedy i sadu dat, které mohou být užitečná při hledání odpovědi na otázku, co planetu čeká v příští desítkách let v důsledku tajících ledů v Arktidě a Antarktidě.
„O tom, jak to tam vypadá pod vrstvami ledu, jsme nevěděli skoro nic. Nyní jsme tento závoj odhalili,“ říká Duncan Young, vědec z Texaské univerzity a hlavní autor studie.
Kilometry a kilometry ledu...
Podle vědců jde opravdu o poměrně záhadnou oblast, v níž především v období před 34 až 14 miliony let poměrně velmi rychle a zásadně měnila tloušťka ledového pokryvu, což souviselo i s kolísáním hladiny oceánů až o téměř 70 metrů. Od té doby jsou změny mnohem méně výrazné.
Nová podrobná mapa zobrazuje rozsáhlá „ledovcová údolí“ napříč horskými masívy v místech, kde kdysi ledový pokryv končil – a tato území se nyní nacházejí až stovky kilometrů od stávající hranice zalednění.
Dna těchto fjordů leží i ve více než kilometrové hloubce pod úrovní hladiny okolního moře. Vědci předpokládají, že se do nich může trhlinami v ledu nějak dostávat mořská voda, což v některých oblastech přispívá k praskání ledového pokryvu a případně odlamování ker.
Nová data o podobně ledových pokryvů mohou podle něj být užitečná pro modelování budoucnosti, ač nikdo nečeká, že by příštích sto let mohlo přinést tak dramatické výkyvy. Opakuje však, že i relativně malá změna v tomto mohutném ledovém pokryvu může mít opravdu zásadní vliv na hladiny moří.
reklama
Další informace |
Dále čtěte |
Vědci v Antarktidě vyvrtali ledové jádro staré zřejmě 1,2 milionu let
Do Antarktidy odjela první část vědecké expedice Masarykovy univerzity
Masarykova univerzita do Antarktidy vyšle dvě výpravy, celkem 22 lidíOnline diskuse
Kolisani hladiny okeanu - 6. 6. 2011 - CSV období tesne pred rozhraním eocénu a oligocénu (pred 34 mil. r.) sa Antarktída oddelila od Austrálie a usadila sa v priestore južného pólu. Postupné vzďaľovanie Južnej Ameriky, Afriky a Austrálie od Antarktídy smerom na sever vytvorilo priestor pre cirkumpolárne morské prúdenie okolo celej Antarktídy, ktoré stále viac blokovalo meridionálnu (v smere poludníka) výmenu tepla, takže Austrália sa stále viac zaľadňovala. V spomenutom období 34-14 mil. rokov sa postupne vytvoril Antarktický ľadovcový štít, s objemom asi 30 mil. km3 ľadu, čo je množstvo, ktoré by pri roztopení (roztátí) zdvihlo hladinu svetového mora o 60 m.Spomenuté oscilácie počas vznikania tohto štítu súvisia so zmenami orbitálnych parametrov Zeme a vtedajšou topografiou povrchu Antarktídy. Radarové merania ukazujú, že východnej Antarktíde sa pod súčasnou niekoľkokilometrovou vrstvou ľadu sa nachádzajú pozdĺžne údolia podobné fjordom, ktoré boli vymodelované ľadovcovými splazmi minimálne dvoch rôznych režimov (intenzít a smerov). To indikuje, že počas vznikania tohto kontinentálneho ľadovcového štítu v spomenutom období 20 mil. rokov dochádzalo k obdobným zmenám rozsahu antarkt. pevninského zaľadnenia ako počas posledných 2-3 mil. rokov na severnej pologuli, kedy dochádzalo k osciláciám severoamer. a euroázij. pevninského ľadovcového štítu. Po uplynutí tohto času došlo k ukončeniu tejto (kvázi)cyklickej fázy a k stabilizácii antarkt. zaľadnenia, zrejme aj v súvislosti s ďalším globálnym ochladzovaním, ktoré sa neskôr prejavovalo (a prejavuje) osciláciami pevninského zaľadnenia na sever. pologuli. http://www.nature.com/nature/journal/v474/n7349/full/nature10114.html |
