Proč nám bez Číny recyklace plastových odpadů úplně nefunguje?

Rozhodné čínské ne zahraničním odpadům ale ukázalo ještě na jeden vadný mechanismus odpadových hospodářství. Recyklaci. Ilustrační snímek.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | ŠJů / Wikimedia Commons

Na začátku ledna jsme informovali o definitivní změně čínského postoje vůči dovozu odpadů ze zahraničí. Vzhledem k tomu, že Čína zhruba od roku 1992 dovážela na své území pravidelně 45 % objemu všech světových odpadů, dal se nějaký ten razantní dopad na vývozce vcelku očekávat. Z reakce producentů však nic pozitivního pro lidstvo neplyne, jednu jihoasijskou globální skládku nahradilo jen vícero skládek menších. V podrobných grafech to ostatně rozebírá i Unearthed.

Když si Čína postaví hlavu…

Spojené státy americké vyvážely do Číny 70 % produkovaných odpadů, Velká Británie pak přibližně dvě třetiny své produkce. První měsíce poté, co se Peking dovozu oficiálně zřekl, poklesl objem vývozu odpadu ze Států i Anglie zhruba o třetinu. Pokud si ale myslíte, že by tito producenti odpadu „šli do sebe“ a začali sami aktivně pracovat na předcházení jejich vzniku anebo se více podíleli na jeho recyklaci s využitím domácích zdrojů, pletete se. Byl to jen klid před bouří, čas strávený hledáním nových odbytišť a skládek.

Staré odpadky, nové trhy

Pro Američany se rázem jedničkou stalo Thajsko, kam vyvezli 91 505 tun plastového odpadů. Jistě, zaváželi ho tam už dříve, ale stávající nárůst objemu je vyšší o 1985 %. Podobné to rázem bylo i v Malajsii, kde se dovoz odpadů ze zahraničí zvýšil o 273 %. A o 46 % ve Vietnamu. Dalšími destinacemi amerických plastů se stalo Turecko a Jižní Korea. V konečném důsledku tak USA exportovaly za hranice 81 % svých plastových odpadků, tedy vlastně skoro tolik, jako by vyvážely do dál Číny. Pár změn tu ale přeci jen je.

Čína měla průmysl, přístavy a dopravní infrastrukturu na to, aby se s přívalem odpadků ze zbytku světa uměla nějak vypořádat. Vietnam, ani Malajsie nic takového nemají, a tak se teď doslova topí v odpadcích. Obě země také na několik měsíců dovoz stoply, protože nebyly zprvu schopné příjem rozebírat. Ne že by Čína byla z hlediska zpracování odpadů extra výhra, ale ostatní země v Asii nemají ani minimální zdravotní, hygienické nebo bezpečnostní mechanismy.

Američané řeší brčka, protože už je v Číně nechtějí

I když USA nakonec vyvezly jen o 7 % méně, než tu bylo zvyklé, i tak na ně čínské omezení dovozu odpadů citelně dopadlo. Drasticky totiž narostl objem odpadů ukládaných na skládkách. V tisku můžeme tohle chvění na americkém trhu s odpady pocítit jako narůstající počet zpráv o zákazech jednorázových tašek, sáčků či brček, nebo o chvályhodném nárůstu počtu kontejnerů na bioodpad (případně o narůstajícím počtu městských hlodavců). Tyto zprávy ale nepřímo dokreslují fakt, že ve Státech teď mají více odpadů, než byli zvyklí, a musí se na něj koukat.

Průmysl pro zpracování odpadů nám schází

Rozhodné čínské ne zahraničním odpadům ale ukázalo ještě na jeden vadný mechanismus odpadových hospodářství. Recyklaci. Proč třídíme odpad? Jeho objem tím přece nesnižujeme, jen jej dáváme do různých kontejnerů. Z těch jsou pak jednotlivé frakce rozebrány a odprodány jako druhotná surovina zpracovatelům, ne? Jenže jak se ukazuje, většina takových zpracovatelů byla v Číně. Minimálně ve Velké Británii nebo v USA se jich citelně nedostává. Jejich domácí průmysl má o odpadní suroviny jen pramalý zájem.

V řadě měst USA tak dochází k paradoxní situaci, kdy se dosud ekonomicky výnosné sběrny a třídírny odpadu začínají prodražovat. Třeba ta v San Diegu, která si na sebe přeprodejem druhotných surovin (do Číny, kam jinam) dokázala vydělat a přispět svému zřizovateli sumou 4 milionů dolarů ročně. Letos to bude naopak radnice, která bude provoz separačních linek dotovat sumou 1,1 milionem dolarů. O odpady, byť přetříděné, nikdo zájem nemá. A ve Vermontu? Tam si teď dokonce lidé musí za vynášený tříděný odpad připlácet.

„Neexistuje tu prakticky žádný domácí průmysl, který by druhotně využitelné suroviny získané z odpadů zpracovával,“ komentuje to Brent Bell, vedoucí společnosti Waste Management, největší odpadové firmy ve Státech. „Recyklace bez Číny zdá se zatím nefunguje.“ A místo hledání řešení se dál odpadky vozí do Asie, jen s trochu jinou cílovou destinací.