Ptáky moa mají na svědomí lidé, ne klima, zjistili genetici

Nelétaví ptáci moa obývali ostrovy Nového Zélandu nejméně pět století. A pak? Někdy mezi lety 1330-1440 jejich stopy ze souše definitivně mizí. Proč? Odpovědět se na to pokusili genetikové z Univerzity v Kodani, kteří analyzovali DNA několika stovek muzeálních exponátů, jediných pozůstatků po těchto téměř čtyřmetrových obrech. Píše o tom MongaBay.

Teorií o příčinách vymření ptáků moa by se našla hezká řádka. Jistě, počítalo se s vydatným přispěním připluvších Maorů, ale hlavním viníkem bylo dosud spíše klima. Ostrovy se od 13. století měly potýkat s výraznou vulkanickou aktivitou, která hnízdění ptačích obrů nesvědčila. Mezi zoology pak převládal názor, že tito ptáci byli ještě před příchodem člověka na pokraji vyhynutí. Poslední ránu jim měli zasadit domorodci, ale nepřímo. Kácením lesů. S tím ale tým kodaňských genetiků, vedený Mortenem Allentoftem, nesouhlasí.

Jeho argumenty vychází z mitochondriálních vzorků 281 „pozůstatků“ po ptácích moa, respektive po všech devíti zástupcích tohoto rodu. Hned první výsledky z laboratoří totiž vyprávěly dočista jiný příběh, než jaký se dosud tradoval. „Nenalezli jsme žádné známky řečeného populačního poklesu,“ říká Allentoft. „Čekali jsme, že uvidíme postupný pokles kvality genetického materiálu, daný prořídnutím populací decimovaných klimatem. Jenže to se nestalo. V době, kdy přišli lidé, ptáci moa vyloženě prosperovali a některé druhy byly dokonce na vzestupu.“

„Tisíciletí před příchodem lidí na ostrovy byly z genetického hlediska obdobím nebývalé stability pro všechny sledované populace moa,“ dodává Allentoft. „Což zrovna nepotěší. Vše teď totiž ukazuje na nás, jako viníky jejich vyhynutí.“ Kodaňští genetici dále upozorňují, že analyzovaný genetický materiál prakticky neodrážel důsledky nějakého postupného vnějšího tlaku na populace moa. Což se dá prakticky interpretovat tak, že jejich vyhynutí proběhlo velmi rychle, v rozmezí několika generací. „Vlastně to dokládá asi to nejrychlejší člověkem vyvolané vybití megafauny.“

Dané výsledky podporují četné archeologické nálezy, kterým se dosud velký význam nepřikládal. Jedná se především o pozůstatky ptáků v těsném sousedství vybraných hnízd. „Jako mnoho jiných živočichů na ostrovech se ani ptáci moa nebáli lidí a nechali je přiblížit na minimální vzdálenost,“ říká Allentoft. „Pak už bylo na útěk nebo obranu pozdě.“ To, že se domorodci z hlediska konzumace zaměřili na všechny vývojové fáze ptáků moa (vejce, mláďata, dospělce) jim také nepřidalo. „Když lovíte nějaké zvíře ve všech jeho životních etapách, nedáváte mu žádnou šanci.“

---

reklama

---