Špína měst a vandalské graffiti překvapivě i pomáhají. Ptáčkům zpěváčkům

Na první pohled nic objevného: prosklené boxy autobusových zastávek ve městech a na venkově, pod kterými leží potlučení a mrtví pěvci. Nepropustně drtivou povahu transparentního skla prostě poznali pozdě. Kolik ptačích životů ročně si prosklené zastávky vyžádají a co může opeřencům pomoci? Na to se zaměřila studie polských ornitologů, uveřejněná v  žurnálu Landscape and Urban Planning.

Boxy autobusových a železničních zastávek, kryté přechody a stání pro chodce, provedení protihlukových stěn. Tady všude se můžeme setkat s průhlednými materiály, které se – zvlášť když se za nimi dá dohlédnout do zeleně – stávají pro ptáky smrtící pastí. Stejně jako jedna vlaštovka jaro nedělá, se ani z ojedinělého nálezu mrtvého pěvce pod takovou bariérou nedá dělat jasný statistický závěr o škodlivosti.

Jenže jak poukázali ornitologové a biologové z Krakova, Wroclavi a Bělověže, konkrétních údajů o těchto ztrátách na ptačích životech je zatím ve světe vědy pomálu. A sami se rozhodli jít příkladem.

Tady boural kos!

Vybrali si 81 autobusových zastávek na jihozápadě země, ve městech i na zelených předměstích a celý rok sem chodili průběžně počítat ptačí kolize. Dohromady jich zaznamenali 155, ale výzkumníci připouští, že vzhledem k dvoutýdenní frekvenci jejich kontrol mohou být počty nárazem do skleněných boxů usmrcených ptáků mnohem vyšší.

Jejich zjištění? Třeba to, že největším a nejčastěji bourajícím smolařem je „obyčejný“ kos černý, následovaný červenkou a vrabcem. Že nejrizikovějším obdobím pro pěvce je z hlediska srážek rozmezí červenec-srpen.

A také, že ke kolizím dochází o něco častěji v prostředí řekněme spíše venkovských zastávek, než u těch v městském prostředí. Což je trochu nečekané. A nepříjemné. Mělo se totiž za to, že největší problém bude se zastávkami v zastavěných oblastech.

A vzhledem, že Polsko disponuje úctyhodnou sítí veřejné autobusové přepravy (s délkou 420 000 kilometrů a hustotou zastávek okolo jedné na 1,7-2,5 kilometru) se problém zdá být výrazně větší na venkově. I tam je totiž dobrá polovina zastávek vyrobena ze skleněných, průhledných výplní. Jaké se nabízí řešení?

Špinavá města? Ptákům zaprášené zastávky prospívají

K tomu se Ewa Zyśk-Gorczyńská, Piotr Skórka a Michał Żmihorski, autoři studie, dobrali z trochu opačné strany. Vysvětlením, proč je na zastávkách ve městech paradoxně úmrtnost ptáků při kolizích nižší. Může za to špína a usazený prach na sklech zastávek, ideálně ještě doprovázený nasprejovaným graffiti. Takové pro lidi nevzhledné a na pohled nehezké se totiž stávají pro ptáky znovu viditelné a dokáží se jim vyhnout.

Aktivita sprejerů ale mimo polské metropole zase tolik nekvete a zastávky v polích a u remízků omývá déšť. Proto jsou čisté a pro ptáky tak nebezpečné.

Polští autoři samozřejmě nevelebí vandalství. Jen upozorňují na to, že prosklené zastávky si vyžádají miliony ptačích životů ročně (z extrapolace dat vypočítali kolizní faktor 1,9 pěvce na zastávku) a mohou být významným příspěvkem ke zvyšování ptačí mortality. Zvlášť během léta a disperze, rozptylu mláďat vyvedených z hnízd.

Řešením by samozřejmě bylo nahradit stávající zastávky jinými a vyhnout se propříště transparentních materiálů. Což by ale bylo poněkud nákladné a promítlo by se to rušivě do nejrůznějších designových, architektonických a urbánních konceptů.

Pro začátek by mohlo stačit, kdyby se prosklené stěny mohly vylepšit tabulkami s jízdními řády, mapami, kulturními přehledy, aby přestaly být průhledné. A tam, kde je to možné, by se mělo přimhouřit oko nad nějakým tím esteticky provedeným graffiti. Rozhodně by se ale všechny rizikové faktory, například příhodnost prostředí v okolí zastávky pro ptáky, měly brát do budoucna v úvahu.

---

reklama

---