Tající ledy Antarktidy zvýšily hladinu oceánů o 14 milimetrů
„Zvýšení hladiny o milimetry dnes je předzvěstí zvýšení o celé metry v následujících staletích,“ říká Eric Rignot, glaciolog z univerzity v kalifornském Irvine. Právě on se svými kolegy vypracoval studii o vývoji zalednění v pásmu Antarktidy, respektive o postupném natávání ledové krusty.
Pomohla jim v tom měření v terénu, letecké fotografie a satelitní snímky z družic Landsat, vztažené k rozpětí let 1979 až 2017. Výsledky nepotěší. Antarktida skutečně taje a objem uvolněné vody postupně narůstá. Do devadesátých let odtálo z Antarktidy kolem 44 miliard tun ledu, zatímco v rozmezí let 2009-2017 dalších 252 miliard.
Rignot vyčíslil „příspěvek“ jednotlivých antarktických oblastí ke zvýšení hladiny. Tání na západě kontinentu přidalo zhruba 6,9 milimetrů k výšce hladiny světových oceánů, z východu zhruba 4,4 milimetrů a z tání na výběžku antarktického poloostrova přibližně 2,5 mm.
Badatelé z Kalifornie přitom upozorňují na to, že východní část Antarktidy (která v sobě váže více vody, než západní část a poloostrov dohromady) se zdá být ke klimatickým změnám a globálnímu oteplení náchylnější. Co nás nejspíš čeká v dalších dekádách?
„S tím, jak klimatické oteplení a vyčerpání ozónové vrstvy nad pólem bude i nadále dodávat těmto sektorům více tepla, budou i ony nadále přispívat ke zvýšení hladiny oceánů,“ říká Rignot.
reklama
Další informace |
Dále čtěte |
Vědkyně z Česka zkoumá na Antarktidě DNA mikroorganismů, které dokážou přežít v extrémních podmínkách
Do Antarktidy odjela první část vědecké expedice Masarykovy univerzity
Další články autora |
Online diskuse
Všechny komentáře (10)
Michal Ukropec
23.1.2019 18:03Martin Jasan
24.1.2019 12:38 Reaguje na Michal UkropecJosef Mozek
24.1.2019 15:08 Reaguje na Martin JasanMartin Jasan
26.1.2019 17:01 Reaguje na Josef MozekMichal Ukropec
24.1.2019 21:17 Reaguje na Martin JasanMartin Jasan
26.1.2019 17:06 Reaguje na Michal UkropecAkvaristika je pro porozumnění klimatologie to nejázasdnější, na to opravdu už nemám argument. To jsi mě dostal.
Jan Křížek
24.1.2019 21:20 Reaguje na Martin JasanPrimárně by po posunutí magnetického pole nad kritickou mez vymřelo vše živé v oceánech, protože by se voda přestala okysličovat a suchozemci by pomřeli na nedostatek pitné vody.
Od spuštění prvních elektráren už uplynulo více než 150 let a osa geomagnetického pole se stále posunuje a posunuje a posunuje....
Martin Jasan
26.1.2019 17:16 Reaguje na Jan KřížekZkuste se zamyslet třeba nad tím, že magnetické póly se pohybovali dávno před vznikem elektráren:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Magnetick%C3%A9_pole_Zem%C4%9B
Zkuste si dohledat i něco všem dalším o čem píšete.
Můžete se třeba podívat i na Faradayovi zákony či na první dvě Maxwellovi rovnice.
Jan Křížek
24.1.2019 21:12Oteplování klimatu Země způsobují s největší pravděpodobností rozvodné sítě elektrického proudu, které kvůli silnému elektromagnetickému poli vodičů, deformují geomagnetické pole Země a v nich rozprostřené radiační pásy naší planety, tzv. van Allenovy pásy se oddalují do vyšší úrovně, což mění razantně efektivitu cirkulujícího náboje a v konečném důsledku je snížena excitace energetických částic, které jsou lidem známy jako blesky. Elektrické výboje mezi radiačními pásy planety (van Allenovy pásy) a planetou jsou lidským okem pozorovatelné až v atmosféře jako blesky. Fyzika ohřevu podpovrchové vrstvy planety je způsobena silným odporem horniny při průchodu energetického náboje od blesků. Tento náboj dále směřuje k planetárním pólům a planetu opouští formou iontů, tzv. polární záře, čímž dochází na pólech k adiabatickému ochlazování a energetický náboj se zpětně vrací do radiačních pásů planety. Tento fyzikální jev, který od blesku ohřeje horninu díky jejímu vysokému měrnému odporu a poté ochladí póly planety rychle opouštějícími nabitými ionty, byl náhodně pozorován v elektrickém obvodu a popsán již v roce 1821 jako termoelektrický jev.
Ozón planety je tvořen bleskovými výboji, které dvojvazný kyslík spojí do trojice atomů, ale tento ozón se nemůže rozprostřít až k pólům, jelikož polární záře ohraničující geomagnetické pole se pod vlivem deformace od elektromagnetického pole rozvodných elektrických sítí, posouvá k obratníkům a silné iontové výboje polárních září rozbíjejí trojný kyslík předčasně.
Teplota slunce hraje v ohřevu podpovrchových vrstev Země patrně téměř bezvýznamnou roli. Důležité jsou energetické částice sluncem vyvrhované, jež jsou sbírány radiačními pásy Země. Tyto radiační pásy kopírují geomagnetické pole Země a jsou jakýmisi vodiči naší planety. Mezi radiačními pásy a planetou vzniká napětí, pro nějž platí Coulombův zákon a je příčinou vzniku blesků. Úbytek polárních ledovců je v přímé úměře s úbytkem ozónu. Ozón je tvořen bleskovými výboji a chlad a zima na pólech planety s tím velmi úzce souvisí. Znalost fyziky je zásadní. Zjednodušené a názorně je potřeba si Zemi představit jako dva Peltierovy články otočené teplejší stranou k sobě, ale tyto články sestavené netradičně do kruhu. Proces ochlazování zemských pólů je nutno chápat jako Seebeck-Peltierův jev (termoelektrický jev) , kdy jsou nesčetné energetické výboje (blesky) v rovníkových oblastech dostatečné k tvorbě ozónu, k ohřevu magmatu (nezměrný elektrický proud z blesků díky odporu Země) a zároveň k ochlazování pólů.(při opouštění náboje v podobě energetických iontových výbojů - aurora borealis a aurora australis) Tento jev zároveň jednoznačně ukazuje, jak vzniká magnetosféra Země (nikoli domnělou rotací jádra Země). Stejně tak i polární záři je nutno chápat jako emitaci nabitých energetických částic opouštějících vysokou rychlostí povrch Země, při němž dochází k ochlazování tím většímu, čím je menší poloměr okraje polární záře od zemského pólu. Tvrdit, že se teplo donekonečna vzestupně akumuluje díky skleníkovým plynům (0,04% CO2 je výsměchem vědeckých studií, když více jak 87% +-5% skleníkového plynu tvoří jen vodní páry), je stejně mystické, jako tvrdit, že roztavím železo dlouhodobým uložením ve skleníku. Každopádně díky existenci atmosféry a obrovských vodních ploch, je Země ušetřena teplotním výkyvům jaké jsou na Měsíci (-240°C - +120°C).
Zjednodušeně si planetu přirovnejme k Peltierovu článku:
1.Telur - Ionty v polární záři přenáší náboj směrem do radiačních pásů a v nich dále až k bodu výboje blesku
2.Baterie - radiační pásy Země (van Allenovy pásy)
3.Kondenzátor - (v Peltierových článcích kondenzátor fyzicky chybí) Napětí mezi radiačními pásy a Zemí tvoří blesky (tímto vysvětluje červené záře nad mraky při blescích)
4. Bismut - tím je hornina planety
Termoelektrickým jev je konečnou odpovědí na doposud nerozluštěné záhady, jenž každá má extra teorii vzniku:
Naklonění geomagnetického pole Země.
Vznik geomagnetického pole Země.
Proč je jádro planety pevné.
Proč je magma žhavější než okolí planety země přes 4 miliardy let.
Proč jsou póly planety Země chladnější, přestože je každý pól Země po období 180 dní přikloněn nepřetržitě ke Slunci.
Vznik blesků nad sopečným kráterem vulkánů při erupci a Catatumbské blesky nad jezerem Maracaibo ve Venezuele.
Velmi přesvědčivým důkazem pravdivosti tohoto tvrzení jsou Saturnovy prstence a rozložení atmosféry na Saturnově měsíci Enceladus, kde ionty radičních pásů Saturnu přesunují atmosféru na jižní polokouli Enceladu.
Studie nepopírá rekombinaci chlorového radikálu freonů a následné působení na ozón planety, ale pouze upřesňuje, proč se tak děje pouze na zemských pólech.
Tento příspěvek se opírá o fyzikální zákonitosti a je mojí vlastní osobní studií.
Jan Křížek




Na pohlaví záleží možná víc, než by se zdálo. Hlavně při pozorování ptáků
Katastrofa za dveřmi. Medikány jsou hurikány, které přicházejí ze Středozemního moře
Zpráva, která vám udělá dobře. Ptáci masturbují, a je to naprosto v pořádku