V Tatrách usmrtili nebezpečnou medvědici, její mláďata skončí v zoo

"Přirozená plachost"???
Snad to tady čtou i biologové - specialisté na velké šelmy.
Ptal jsem se při různých příležitostech už několikrát a nedostal jsem dosud nikdy uspokojivou jasnou odpověď.
Spokojím se samozřejmě i s odkazem na vědeckou publikaci (tj. recenzovaný článek v odbornem periodiku nebo monografie, nikoli propagandistický canc či beletrie), kde takovou odpověď skutečně najdu.

JE STRACH Z ČLOVĚKA U VELKÝCH ŠELEM
- NAUČENÝ (PŘEDÁVANÝ MATKOU MLÁĎATŮM JAKO VZOR CHOVÁNÍ NEBO VZNIKAJÍCÍ VLASTNÍ ZKUŠENOSTÍ JEDINCE)?
- ZDĚDĚNÝ (PŘENÁŠÍ SE GENETICKY, tj. mají ho i mláďata která se ho nemohla naučit)?
- VZNIKÁ U JEDINCE JINAK - JAK?
- NEVÍME (na úrovni vědecké teorie, nikoli jen hypotézy, odpověď zatím neexistuje).

Mimochodem, ať platí kterákoli z možností, některá z počínání ochránců přírody mi nedávají smysl...

I podle mě je přirozená plachost divokých zvířat pitomost. Tu se buď naučí, nebo ne. Už jsem tady uváděl příklad mého kamaráda, kterému na balkóně hnízdily poštolky. Když měly jeden rok hodně mladých, pomáhal s jejich krmením tak, že jim dával přebytek masa, které bylo určeno jeho kočkám. Pokud ty poštolky mají přirozenou plachost, proč dospělá samice přistála kamarádovi na rameni a sledovala, zda jejím potomkům neubližuje? Podobně tak u mě na balkóne. Hnízdí mi tam teď holubi. Protože jejich mláďata v Ostravě likvidují straky a sojky, rozhodl jsem se hnízdo ponechat. Pokud je u divokých zvířat přirozená plachost, proč se ti mladí holubi nevrhnou z balkónu, když zalévám rajčata, v kterých je hnízdo umístěno?

Máte pravdu, jak se člověk dostává opakovaně do blízkosti divokých zvířat a nic jim nedělá, zvířata si zvyknou a neutíkají. Nesmí se jen chtít se k nim dostat blíž než je jejich kritická vzdálenost, to propadají panice a utíkají.
Já jsem to poznal v dětství, kdy u nás bylo ještě hodně záhumenků a na nich přes léto každý den dělali nějací lidi. Lesní zvěř si tak zvykla na to, že člověk si tam dělá svoje a jich si nevšímá, že se tehdy dalo přiblížit k zajícíi nebo srnčí znatelně blíž než dnes, kdy už zvěř takhle člověku odvykla. Zvláště když dnes hodně lidí jde do přírody se psy, třeba volně puštěnými.
Ale platí to i pro ryby. U nás bylo kdysi jediné slušné koupání ve vývařištích pod jezy. To byly bazény široké tak 12 - 15 metrů, dlouhé tak 6 - 8 metrů a hluboké tak od 50 centimetrů do 1 metru. A na dně vystlané kmeny. Tam bylo od června po srpen, jak byla teplá voda, hlava na hlavě. Žily tam početné populace hlavně střevlí, nějaké mřenky a sekavci a za stěnou padající vody nebo v dírách po vypadlých kmenech tam byly i nějaké bílé ryby tak 20 - 30 centimetrů velké. Hlavně ty střevle si na člověka úplně zvykly. Když tam člověk normálně, ne divoce plaval, bylo tam třeba k večeru málo lidí tak ty střevle udržovaly vzdálenost tak 30 40 centimetrů, prostě byly viditelné potápěčskými brýlemi nebo i přes hladinu shora. Když člověk zůstal ve vodě bez pohybu, tak za nějakou minutku se přiblížily úplně a začaly ožďubovat, zřejmě se živily i kousky kůže, která opadala z koupajících lidí. Když se střevle třely, na začátku léta, tak jak se snažily dostat přes jez nahoru, stačilo přijít k té padající vodě a nastavit dlaně. Do 10 - 20 sekun začaly střevle znova vyskakovat a padat do těch dlaní. Být masař a nechat je padat do nějakého kyblíka, mám každý den kila grundlí. K bílým rybám, co žily v tom vývařišti, se dalo přiblížit tak na 50 - 3 centimetrů a neutekly.
Mimochodem, střevle je v době tření krásná ryba, tmavý hřbet, bílé břicho, výrazný smyslový pás a do toho shora jasně zelené odstíny a pod tím fialové odstíny.

Oprava a doplnění :K bílým rybám, co žily v tom vývařišti, se dalo přiblížit tak na 50 - 30 centimetrů a neutekly. V potápěčských brýlích se šnorchlem.

Hlavní nesmysl spočívá v tom, že si někdo myslí, že tuto problematiku vyřeší jakýsi zásahový tým.

Už to vyřešil. Jeho aktivit jsou plné stránky novin. A o to jde. Národ byl ubezpečen, že jej státní aparát ochrání a o to jde (i když to není pravda).

No, když to je nová věc, tak zásahový tým je dobrý. Zkušenosti se vezmou, předají a potom u ž to mohou dělat třeba myslivci plošně.
Ovšem nevím jak moc toto nové toto bylo.

Na Slovensku je medvěd celoročně chráněný podle zákona č. 543/2002 Z. z... o ochrane prírody a krajiny a podle vyhlášky č. 24/2003 Z. z.. jde chráněného živočicha evropského významu. Jeho společenská hodnota je 3690 €. V souladu § 40 odst. 2 a 3 je však možné na jeho lov udělit výjimku. Mezi lety 2000–2009 bylo ročně uděleno v průměru 70 výjimek, přičemž bylo odstřeleno ročně v průměru 27 medvědů, tedy 39 % z povoleného odstřelu (MŽP SR, 2010). Lovit se mohou jen jedinci do 100 kg, a to pouze na rostlinnou návnadu a na podzim (Pavlišín, 2008).

Takže zásahový tým nezákonně usmrcuje chráněné volně žijící živočichy.
Kde jsou teď ty zástupy ekoteroristů co vyhrožovali myslivcům, kteří dle schválených kvot lovili na Slovensku vlky?

V pár loveckých knížkách jsem četl, že se medvěd loví na takzvanou újeď. Ta se provede tak, že na určené místo se dovede zvíře (obvykle starý kůň nebo stará kráva). To zvíře se tam zastřelí a několika kůly se připevní k zemi, aby je medvěd neodtáhl. Po několik dnech se začne mršina rozkládat a naláká medvědy ze širokého okolí. Vybraný medvěd je pak poplatkovým lovcem uloven.
Mám dotaz: dá se v tomto případě kůň nebo kráva považovat za rostlinu?

Bejvávalo, kdysi dávno, za časů prof. Komárka. Díky aktivitám ekoaktivistů byl lov na masité újedi zakázán, stejně jako lov trofejních, současný limit byl tuším 100 kg (což je medvídě), než Budaj a jeho parta poslali Slovensko mezi mimořádně vyspělé země :-) a přestaly se vydávat povolení. Na detaily se můžu zeptat známých na Slovensku.

Nejen na Slovesnku, i u nás. Ujedi by jinak mohly být účinný způsob lovu divokých prasat.

Černá se loví na vnadišti (obiloviny), újeď (masitá) není třeba a je nelegální (veterinární zákon).

Mě na tom zaráží , že medvědi jsou pohlavně dospělí mezi 4 až 6 rokem. Medvědice většinou již v těch čtyřech letech. Tady má čtyřletá medvědice již medvíďata. No a odrostlé mládě? To by mělo být starší než jeden rok.