Proč je válka na Ukrajině ekologická katastrofa? Odborníci popisují dopady konfliktu na životní prostředí a ochranu přírody

Předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová, toxikolog Ivan Holoubek, ředitel České informační agentury životního prostředí Miroslav Havránek, ředitel Ústavu pro životní prostředí Tomáš Cajthaml a prezident EUROPARC Federation Michal Hošek se 29. června setkali na semináři Válka proti Ukrajině – válka proti životnímu prostředí, který se věnoval dopadům války na Ukrajině na přírodu a životní prostředí. Smyslem nebylo prezentovat konkrétní data a výzkumy, na to je ještě příliš brzy. Odborníci na různá spektra ochrany přírody nabídli své expertní odhady škod, které se pojí s ruskou vojenskou agresí vůči Ukrajině.

Válka je udržitelný rozvoj naruby

„Válka na Ukrajině je obrovská lidská a humanitární katastrofa. Tento fakt však nyní vytýkáme před závorku a na tomto semináři se budeme věnovat jen vlivu války na životního prostředí. A je potřeba si říci, že neexistuje nic jako environmentálně šetrná válka,“ řekl na úvod semináře Válka proti Ukrajině – válka proti životnímu prostředí Miroslav Havránek, ředitel České informační agentury životního prostředí, která seminář organizovala.

Jedním z možných pohledů, jak nahlížet na válku a životní prostředí, je podle Havránka sledování energetických toků.

„Energie je potenciál konat práci. Jakoukoliv práci. A měnit prostředí,“ říká Havránek.

Ve válce Ruska a Ukrajiny obě strany běžně používají 155 mm dělostřelecké granáty, jeden takový granát má odhadovanou energii cca 84 MJ. Ukrajina uvádí, že denně vystřílí 5-6 tisíc těchto granátů, údaje od Ruska nejsou k dispozici, ale odhaduje se, že denně použije 20-25 tisíc granátů. „Na Ukrajině se každý den kvůli dělostřelbě uskuteční energetický tok okolo 4 TJ,“ říká Miroslav Havránek. Když se k tomu připočítají všechny další používané zbraně, dá se podle něho odhadnout, že denně se na Ukrajině prostřednictvím použití zbraní uvolní energie ekvivalentu 1/8 jaderné bomby (pozn.red.: ve 14:10 opraven chybný údaj o ekvivalentu)

Další vlivem na životní prostředí je důsledek střelby, tedy dopady granátů, při kterých dochází k přeměně prostředí. „Asi všichni viděli snímky ukrajinských polí rozrytých zásahy granátů. Jenom takové pole jednou zorat bude velký problém,“ uvažuje Havránek.

Zátěž životního prostředí vzniká i tím, jak si obě strany vzájemně ničí techniku. Podle údajů ORYNX byly prostřednictvím fotografií či videí potvrzeny ztráty více jak čtyř tisíc kusů ruské techniky a více jak tisíce kusů ukrajinské techniky.

„Když je tank zasažený, nezmizí jako v počítačové hře, ale zůstane na místě a do okolí vytečou provozní tekutiny. Každý zničený tank je vlastně bod kontaminace,“ popisuje Havránek. A pro kontext dodává, jak se u nás složky Integrovaného záchranného systému ženou ke každé havárii na dálnici, aby zabránili úniku provozních kapalin do prostředí. „Na Ukrajině se nic takového neděje,“ konstatuje Havránek.

Další škody jsou na civilních objektech. Podle analýzy Russia will pay byla k 8. červnu odhadnuta škoda na 2 421 miliardy Kč. Analýza nepokrývá veškeré škody.

Na Ukrajině je zničeno velké množství rezidenčních budov. Je to jako kdyby v Praze zanikla polovina rezidenčních budov. Na Ukrajině je zničeno tolik silnic, jako je dvojnásobek všech silnic ve Středočeském krajin. „To všechno bude potřeba obnovit, což samo o sobě bude představovat tlak na klima. Úhrnem půjde o stejný tlak, jako má Česká republika za celý rok,“ odhaduje Miroslav Havránek.

S ohromnou mírou destrukce je spojena i ohromná produkce odpadů. Odhaduje se, že každý zničený rodinný dům představuje něco kolem 50 m3 demoličního směsného odpadu. Jen pro srovnání, aktuální vyhodnocení loňského tornáda na jižní Moravě hovoří o tom, že v souvislosti s odstraňováním zničených domů vzniklo 210 tisíc tun odpadů.

Nejde přitom jen o množství odpadu, ale i o jeho nebezpečnost. Řada rodinných domů měla na střechách eternitové šablony, které obsahují azbestová vlákna. Rozstřílení střechy dělostřeleckými granáty způsobí těžko řešitelnou kontaminaci místa azbestem.

Samostatnou kapitolou je pak cílená destrukce průmyslu, se kterou jsou spojené obrovské úniky toxických materiálů do prostředí.

Na Ukrajině v souvislosti s boji došlo nárůstu počtu lesních požárů – jde o stonásobek oproti roku 2021. Lesní požáry mají velký vliv na klima, podle Havránka se odhaduje, že letos kvůli nim dojde k vypuštění 900 milionů tun CO2, což představuje obrovský tlak.

Mezi environmentální dopady je potřeba brát i uprchlická vlnu. Kvůli válce se dalo do pohybu obrovské množství lidí, jen do České republiky dorazilo přes 380 tisíc lidí. V cílových zemích pak kvůli tomu vzniká nová zátěž skrz nároky uprchlíků na energie, suroviny, ale i prostřednictvím produkce odpadů. „Kvůli válce na Ukrajině v ČR přibylo 5 procent obyvatel. Je s tím spojená spotřeba vody, energií, produkce odpadů, což představuje nějaký tlak na prostředí. Na druhou stranu ale tato spotřeba nenastane na Ukrajině,“ zamýšlí se Havránek.

Už nyní se přemýšlí na tím, jak by měla vypadat poválečná obnova Ukrajiny. Podle Havránka půjde moderní obnova průmyslu lépe, než obnova rezidenčních objektů. „Lidé budou potřebovat bydlet rychle,“ konstatuje Havránek faktor, který může ovlivnit charakter obnovy. Podle něho s obnovou průmyslu to bude nejspíš tak, že EU bude podporovat jen moderní, úsporné technologie. Technická potíž může být s tím, že východ Ukrajiny dnes není brownfield, ale deadfield.

Miroslav Havránek zmiňuje ještě jeden aspekt Ruskem vyvolané války, totiž ukončení spolupráce s Ruskem na ochraně přírody. „Dosud jsme s Ruskem spolupracovali na řadě environmentálních projektů. Spolupráce je kvůli válce ukončena. A to je jeden z dalších vlivů na životní prostředí, které je na naší planetě jen jedno. Bez široké spolupráce se jeho ochrana neobejde,“ říká Havránek.

Radiační rizika a válka na Ukrajině

„Ukrajina je velmoc co se týče jaderné energetiky, patří do první desítky,“ řekla na úvod svého příspěvku Dana Drábová, předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost. „Záporožská jaderná elektrárna je se svými šesti bloky o 1000 MW největší elektrárna Evropy.“

Dana Drábová zmínila, že v souvislosti s válkou na Ukrajině se lidem na mysl nejvíce dostává Černobyl. „Černobyl je významný symbol radiačních rizik, a to i v současnosti, ve spojitosti s válkou. Jeden vojenský sled šel právě přes Černobyl,“ popisuje situaci Drábová. Ale zároveň uklidňuje, že Černobyl coby energetický zdroj je již dvacet let odstavený a štěpná reakce v něm neprobíhá. „Naše obavy z toho, že se tam teď něco může stát, se nepotkává s realitou. Je to výplod naší pravé hemisféry,“ tvrdí Drábová. A dodává, že Mezinárodní agentura pro atomovou energii při dubnové inspekci nezjistila v Černobylu zhoršení radiační situace.

„Záporožská elektrárna, to je ale jiný příběh,“ říká Drábová. Podle ní svět spoléhal na to, že ve válce platí dříve dohodnuté konvence, mezi něž patří, že na jaderné elektrárny se prostě neútočí. „Rusko tuto konvenci porušilo a elektrárnu obsadilo. Naštěstí se k ní chovali přeci jenom s nějakých respektem a při obsazení nepoškodili technologicky důležité části elektrárny. A teď se připravují na vyvedení výkonu do Ruska,“ zmiňuje Drábová.

Ukrajina nemá ale jen jaderné elektrárny, má i Jaderné výzkumné centrum v Charkově a jeho výzkumný reaktor. „Centrum bylo poškozeno, ale k úniku radioaktivity nedošlo. Jde o podkritický reaktor. Je to ale destrukce významného a špičkového výzkumného centra,“ konstatuje Drábová.

Drábová dodává, že pokud chce veřejnost sledovat radiační situaci na Ukrajině a potažmo v celé Evropě, na webu Windy jsou dostupná všechna opensource data o míře radiace. „Dostupná jsou už i data z Černobylu. Snad to zůstane v rovině sledování rizika a nepřeklopí se do reálného nebezpečí. Musíme doufat, že Rusům nic neuletí a netrefí něco, co nechtějí,“ říká Dana Drábová.

A dodává, že jaderná elektrárna je konstruována tak, že by měla nálet rakety země-země vydržet. „Ale salvu Iskanderů nebo podobných zbraní už ne,“ říká Drábová.

Podle ní se odborníci zabývali otázkou, co by se stalo, kdyby nastaly opravdu černé scénáře, a namodelovali simulace, kdy z Černobylu či dalších míst „uteče kvůli masivnímu výbuch konvenční trhaviny všechno, co tam je, a to během jednoho dne“. Podle Drábové je výsledek modelů takový, že by to ani u Černobylu, ani u Rovenské elektrárny, která je nám geograficky nejblíže, ani u elektrárny Záporoží, která je největší, neznamenalo nebezpečí, kdy by byla zapotřebí nějaká ochranná opatření. „U elektrárny Záporoží jdou převládající větry směrem na východ na území Ruska,“ dodává Drábová.

Drábová zmínila, že Ukrajina správu svých jaderných zařízení zvládá. Tedy těch, které má pod kontrolou. „Problém je se Záporožím, kterou Ukrajina pod kontrolou nemá, protože je obsazena ruskou armádou. Elektrárna je ale na ukrajinském území, a z pohledu mezinárodního práva nese odpovědnost Ukrajina. Se situací, že by se jaderné elektrárny zmocnil někdo cizí vojenskou silou, se nepočítalo,“ říká Drábová.

Co se týče použití jaderných taktických zbraní, panovaly obavy, že je Rusko nasadí k nějakému významného datu, třeba jako byl 9. květen. „Nepoužili je, a snad to tak zůstane. Přímý dopad na ČR by nebyl žádný,“ ujišťuje Drábová. Dana Drábová ještě v krátkosti zmínila použití střeliva z ochuzeného uranu. U něj není nebezpečí radiace, ale to, že je toxický. Téma o chvíli později rozvedl Tomáš Cajthaml.

Válka je špinavá a jedovatá

Ředitel Ústavu pro životní prostředí Univerzity Karlovy Tomáš Cajthaml se na téma války na Ukrajině podíval pohledem chemika. Ve válce podle něho přichází v úvahu tři hlavní oblasti, kde chemie může ovlivňovat prostředí. Jedním jsou bojové aktivity, tedy používání střeliva a exploziv, což jsou často nebezpečné chemické látky. Svůj podíl na znečišťování prostředí má samotný provoz a údržba techniky. Ve válce se totiž na nějaké úniky nebezpečných kapalin moc nehledí. A poslední velkým tématem je poškození průmyslové infrastruktury, jednoduše řečeno rozstřílení rafinerie je velká kontaminace prostředí.

Tomáš Cajthaml přirovnal obecné lidské nakládání s chemickými látkami k ledovci. Nad hladinou je jen malý kousek ledovce, to jsou všechny ty látky, které máme detailně prozkoumané a o jejichž (ne)bezpečnosti máme dostatek poznatků. Takových látek je nějakých pět set.

Řádově víc (na nějakých 70 tisíc) je látek, o jejichž vlivu na lidské zdraví či na prostředí nevíme skoro nic. „Problém války je, že během ní se vliv používaných chemických látek na životní prostředí vůbec neřeší,“ zmiňuje Tomáš Cajthaml. A uvádí několik příkladů z historie, kdy se s používáním nějakých látek objevil nějaký nečekaný problém.

Jedním z nich bylo používání beryliového bronzu během druhé světové války. Tehdy se zdálo, že jde o skvělý materiál pro výrobu dělostřeleckých střel. V továrnách na výrobu munice tehdy pracovaly ženy. Časem se kvůli jejich zdravotním problémům ukázalo, že materiál je velmi toxický, má mutagenní a karcinogenní vlastnosti. A podstatnou jeho vlastností je i několikaletá latence. Chronická otrava plic tak u pracovnic nastávala až po letech.

Jiným příkladem je defoliant Agent Orange. Ten americké armádě sloužil ve Vietnamu pro odlistění tropického pralesa pro snadnější útok na nepřítele. Agent Orange má ale také silné mutagenní vlastnosti a kvůli masivnímu použití v letech 1961 a 1971 je Vietnam na mnoha rozsáhlých území zamořen. Zdravotní důsledky na lidskou populaci tu tak přetrvají po generace. „Nikdo neví co s tím,“ konstatuje Cajthaml.

Jaké vlivy má aktuální válka na Ukrajině? Jedním je kontaminace prostředí použitím střeliva. Střely často obsahují olovo, při výstřelu dochází k odparu kovových částí, dochází k znečištění půdy v místě dopadu, odtud pak je znečištění vody a odtud se olovo dostane do potraviny. „Mohli byste říci, že o nic nejde, ale na Ukrajině se vypálí obrovské počty střel,“ říká Cajthaml.

A uvádí, že i dnes jsme zpětně schopni podle kontaminace identifikovat bojiště první světové války. Vědci také zkoumají zatížení vojenských cvičišť a střelnic, kde je významná kontaminace olovem, kadmiem a antimonem. Například olovo má tu vlastnost, že v prostředí přetrvá dlouho, a jde o kumulativní jed, který se hromadí v kostech. „V polích Ukrajiny zůstane olovo jako environmentální zátěž dlouho,“ říká Cajthaml.

Ochuzený uran

Ochuzený uran je vlastně odpadní produkt obohacování uranu pro výrobu jaderného paliva. Je ochuzený o radioaktivní složku. Z pohledu vojenství je jeho důležitou vlastností to, že je to kov s vysokou hustotou – a oproti wolframu, který má srovnatelné vlastnosti, je podstatně levnější. Ve výzbroji jej má cca 17 armád, včetně Ruska. Použití ochuzeného uranu v tomto konfliktu ale není potvrzeno.

Ochuzený uran se používá pro výrobu podkaliberních projektilů s vysokou průrazností. „Jejich vlastností je, že při průstřelu tanku začne střela hořet. Kromě toho, že to má devastující dopady na posádku tanku, tak při tom vznikne i spousta toxického prachu. Ten je extrémně nebezpečný při vdechnutí,“ říká Tomáš Cajthaml.

Kromě střel se ve válce masivně používají výbušniny. TNT je kromě jiných vlastností toxické, přechází do rostlin a do plodin. Hexogen, což je obdoba TNT, je toxický pro půdní biotu. „Toxický je zejména pro žížaly. Půda bez žížal je mrtvá půda,“ říká Cajthaml.

Tomáš Cajthaml konstatuje, že Česká republika je dekontaminační velmoc. „V 90. letech se tu na dekontaminaci věnovaly ohromné prostředky. Máme vyvinuté dekontaminační technologie,“ naznačuje Cajthaml, kde by Česká republika mohla pomoci s poválečnou obnovou Ukrajiny.

Věda na pozadí války

Emeritní profesor Masarykovy Univerzity a pracovník RECETOX/Czech Globe Ivan Holoubek rozvedl téma, kterému se před ním věnoval Tomáš Cajthaml, totiž válka a chemie. I on zdůraznil, že lidstvo vyvinulo velké množství chemických látek, u nichž nevíme, co která dělá, a co dělají jejich sloučeniny. „A ve válečném konfliktu jsou látek hromady,“ konstatuje Ivan Holoubek.

A poukázal na to, že na Ukrajině v důsledku války vzniká velké množství prachu. Na prachové částice se pak vážou škodlivé látky, například polycyklické aromatické uhlovodíky, dioxiny, které pak dál putují prostředím a poškozují lidské zdraví. Ve válce také neustále někde něco hoří, a při hoření se uvolňují další škodlivé látky.

Ivan Holoubek pak poukázal na několik konkrétních problému. Už před válkou spolupracoval Ivan Holoubek s ukrajinskými institucemi na odhadu počtů transformátorů a kondenzátory, které obsahují PCB, polychlorované bifenyly, provozní kapaliny, které jsou ale velmi škodlivé látky. Prvotní odhady byly v tisících kusech pro celou Ukrajinu, ale podle Holoubka je jasné, že reálné počty budou podstatně vyšší a bude potřeba Ukrajině s rozjetou a válkou přerušenou inventarizací pomoci. „Jen ve zničeném Azovstalu bylo transformátorů s PCB 94. To je teď všechno rozstříleno a všichni ti obránci, co tam byli, to dýchali,“ říká Ivan Holoubek.

Válka na Ukrajině bude mít podle něho velké dopady na životní prostředí. „Chemička Rubižnoe, totálně zničená, vyráběla celou řadu nebezpečných látek. Chemička Azot, Lysyčansk, ocelárny Azovstal. Všechno systematicky zničeno...“ vypočítává Holoubek. Podle něho se dá odhadnout, že na Ukrajině v důsledku války bude tak dva tisíce kontaminovaných lokalit. A dodává, že už nyní se připravuje zmapování míst postižených válkou a na popisu konkrétních environmentálních hrozeb.

Příroda může z války i těžit

Prezident EUROPARC Federation Michal Hošek se ve svém příspěvku zaměřil na válku a vliv na ochranu přírody.

Jaké je přírodní bohatství Ukrajiny? Ukrajina je svou rozlohou 7,5 krát větší než Česká republika. 40 % rozlohy tvoří step, kvalitní černozem, kde se pěstuje obilí. Asi jednu třetinu krajiny tvoří lesostep a 16 % lesy. Na západ Ukrajiny zasahují Karpaty. „Velká část Ukrajiny se starosídelní oblast bez lesů. Mokřady tvoří jen asi 5 % území. Hodně mokřadů bylo v minulosti odvodněno,“ popisuje Ukrajinu Hošek.

Příroda Ukrajiny čelila významným tlakům už před válkou. Velkou roli hrála nelegální, ale i legální těžba dřeva, odvodňování mokřadů, vodní elektrárny, které fragmentují řeky. Docházelo k přeměně stepí na ornou půdu. Po roce 2014, kdy Rusko obsadilo Donbas, tu došlo k degradaci lesů a stepí.

Co s tím udělá válka? Jako ilustraci zvolil Michal Hošek biosférickou rezervaci Askanija-Nova. Předmětem ochrany přírody tu je step. Kvůli jejímu zachování se zde chovají velcí kopytníci, zebry, koně Převalského a zubři. Pastva těchto velkých kopytníků je hlavní opatření, které má zachovat to, co je v lokalitě cenné. Ke správě rezervace je zapotřebí také personál a technické vybavení.

Dnes se podle Hoška neví, co se v místě děje. „Je to na okupovaném území. Předpokládá se, že vojáci místní zvířata vybili a snědli,“ říká Hošek.

Pravděpodobně ustala i péče o území, o kterou se původně staralo 270 zaměstnanců. Teď se nestará zřejmě nikdo. Veškerá terénní technika nyní slouží armádě, a i kdyby ne, neměla by správa rezervace pohonné hmoty. A neměl by ji ani moc kdo řídit, protože mužská část zaměstnanců narukovala do armády.

Válka rezervaci pravděpodobně uvede do stavu, kdy obnova do předválečné podoby nemusí být možná. Ztracená hodnota je velká.

Ochrana přírody na válkou nedotčených místech Ukrajiny se podle Hoška snaží o standardní provoz, její výkon je ale z řady důvodů omezený.

Michal Hošek zmínil, že mokřady nezadržují jen vodu, ale mohou zastavit i invazní vojska, jak se ostatně na několika místech stalo. Mokřady tak mohou plnit i strategický prvek.

Michal Hošek říká, že z pohledu ochrany přírody převažují negativní vlivy válek. Devastace prostředí a ohrožených druhů, ztráta genofondu, lesní požáry. Jsou tu ale i z pohledu přírody pozitiva.

Jedním z nich je, že v důsledku zaminování jsou rozsáhlá území nepřístupná, což může vést k obnově přirozených procesů. Některé druhy na vojenskou činností způsobované narušování povrchu profitují, což dobře známe z českých vojenských újezdů a jejich bohaté druhová rozmanitost. Negativní vlivy však jasně převažují.

---

reklama

---