„Věčné chemikálie“ v pitné vodě. Co ukázal průzkum vody ve 40 českých městech?

„Co způsobují? Všechno,“ říká chemik Tomáš Cajthaml o takzvaných „věčných chemikáliích“. Využívají se k výrobě voděodolného oblečení, nepřilnavého nádobí nebo obalů na potraviny, jako jsou sáčky na popcorn a obaly na fastfoodové jídlo. Dnes je najdeme téměř všude. Byly nalezeny i ve vzorcích pitné vody ve 40 českých okresních městech, které zkoumal tým chemika Tomáš Cajthamla. Ten tyto výsledky, které považuje za zneklidňující, představil v úterý 5. 10. v Senátu ČR. Chemikálie, o kterých se v Senátu mluvilo, se nazývají perfluorované a polyfluorované sloučeniny (zkráceně PFAS, perfluorinated alkylated substances). A je jich mnoho – asi 4700. Dvě z nich (PFOS a PFOA) jsou v současnosti zakázané, protože prokazatelně ohrožují lidské zdraví (a nejen lidské) již při velmi nízkých koncentracích. Jsou spojovány se zvýšeným rizikem rakoviny ledvin, vaječníků, varlat a prostaty. Některé PFAS snižují plodnost u žen, zvyšují riziko vysokého krevního tlaku v těhotenství, onemocnění placenty nebo nižší porodní váhy novorozenců. Mohou poškozovat imunitní a endokrinní systém nebo snižovat účinnost očkování.

Člověk je účinkům PFAS vystavován především při konzumaci kontaminované vody, ryb a mořských živočichů. Jsou odolné vůči rozkladu a zůstávají v prostředí od doby, kdy jsme je začali používat. Nemizí. Navíc se rozpouštějí do vody, a proto jsou často přítomné právě v ní, popřípadě v tělech ryb, kde se hromadí.

Jejich koncentraci v pitné vodě zkoumal tým Tomáš Cajthamla. Vybral si 32 látek ze skupiny PFAS a zjišťoval, zda je najde v kohoutkové vodě českých okresních měst. Našel. Nejvyšší koncentrace při jednom z odběrů byla ve Zlíně, kdy se pohybovala na horní hranici maximální přípustné koncentrace doporučené Evropským úřadem pro bezpečnost potravin.

Bezpečné limity

Limity toho, kolik chemických látek je považováno za bezpečné, jsou velmi nespolehlivým vodítkem. Stanovují se totiž pro každou jednotlivou látku zvlášť. My se ale setkáváme s celou řadou z nich. A všechny koncentrace se pak sečtou v jednom lidském těle. U PFAS je navíc stanoven pouze limit pro vodu. Jejich koncentraci v potravinách nikdo nezjišťuje.

Limity se navíc určují politickým rozhodnutím a liší se zemi od země. Například v USA, kde se problémem PFAS zabývají o 20 let déle než u nás, je jejich limit téměř poloviční. Podle Martina Pivokonského z Akademie věd se dá říci, že neexistuje stoprocentně bezpečný práh pro tak problematické látky, jakými perfluorované a polyfluorované sloučeniny jsou.

Proč se to děje?

Kdekoho v tuto chvíli napadne otázka, jak je možné, že se vystavujeme látkám, které mohou představovat tak velké riziko pro zdraví. Je to proto, že používáme látky, jejichž všechny účinky prostě neznáme. Zakazujeme až ty, které jsou prokazatelně nebezpečné. A proces prokazování nebezpečnosti látek je zdlouhavý. Může trvat 30 nebo 50 let, než se prokáže, že má účinky zdraví škodlivé.

„Na trhu je 100 000 chemických organických látek. A máme jich dobře toxikologicky zcharakterizovaných 500. O 70 000 nevíme naprosto nic. A i když víme něco z jedné skupiny, přesto je zakazujeme po jednotlivých látkách a nehledíme na to, že ostatní jsou tomu velice podobné a mohou způsobovat stejné problémy,“ vysvětluje Cajthaml.

Perfluorované a polyfluorované součeniny jsou používané od 40. let 20. století. Některé jejich vlastnosti jsou užitečné, například způsobují nepřilnavost teflonu, přidávaly se do goretexového oblečení, kdysi také do pečicího papíru. Dodnes se nacházejí v některých obalech na potraviny, které odpuzují mastnotu – sáčcích na popcorn a obalech fastfoodových řetězců. Látky PFOS a PFOA, jejichž použití je již zakázáno, se nadále přidávají do hasicích pěn – mají na to výjimku ze zákona. Proto jsou nejvíce kontaminovanými územími ty, kde se provádějí hasičská cvičení, jako letiště a armádní zóny.

Jsou nezničitelné?

Přestože v řadě výrobků se od používání perfluorovaných a polyfluorovaných látek ustupuje, zůstávají kolem nás ty, které jsme od 40. let 20. století vyrobili. Jejich přízvisko „věčné“ není náhoda – z prostředí nemizí, jen jím neustále kolují.

Z tohoto pohledu je problematická například recyklace krabic na pizzu, kam se PFAS kdysi přidávaly a dnes v rámci recyklovaného papíru zůstávají v oběhu. Navíc se rozpouštějí ve vodě, kam se z jiných aplikací uvolňují. Část z nich je zachycena v čistírně odpadních vod, kde se koncentrují v čistírenském kalu. Ještě donedávna se tento kal využíval ke hnojení zemědělských polí, protože půdě dodává řadu potřebných živin. Spolu s nimi ale i toxické látky, které se v kalu zachytily, například PFAS.

„Čistírenské kaly by se měly sušit a pálit,“ doporučuje Lukáš Dvořák z Technické univerzity v Liberci. „Věčné chemikálie“ jsou sice velmi odolné, ale 1 000 °C nepřežijí. „Pyrolýza je jediný způsob, jak PFAS zničit,“ potvrzuje Tomáš Cajthaml, že přece jen máme k dispozici cestu, jak se těchto chemikálií zbavit.

Zároveň je třeba říci, že monitoring pitné vody zkoumal vodu, která již prošla úpravnou vody. To znamená, že tyto chemikálie prošly přes čistírnu i úpravnu vody.

Odstranit je umíme

Pokud bychom se zaměřili na jejich důsledné odstraňování, pak technologie na to jsou. Zvedly by ale náklady na čištění vody a tím pravděpodobně i její cenu.

Jedním z nepopiratelných závěrů, ke kterým znalosti o perfluorovaných a polyfuorovaných sloučeninách vedou, je, že je v prostředí nechceme a měli bychom omezovat jejich využívání. Prvními kroky by mělo být jejich nahrazení ve všech výrobcích, kde to možné je: v hasicích pěnách a materiálech odpuzujících vodu a mastnotu.

V Evropské unii je zákaz perfluorovaných látek tématem jednání. V prosinci 2019 poslaly vlády Nizozemí, Dánska, Švédska a Lucemburska s podporou Norska dopis, kde navrhují jednat o zákazu celé skupiny perfluorovaných látek. Evropská chemická agentura tento postup podporuje.

„Některé státy a prodejci si rizika PFAS uvědomují. Dánsko legislativně zakázalo používání PFAS už v roce 2019 a ukázalo se, že je možné tyto chemikálie bez problémů nahradit bezpečnými alternativami. Evropská unie a zbytek světa by měly urychleně dánský příklad následovat,” uvádí Karolína Brabcová z Arniky, která se chemickými látkami v prostředí dlouhodobě zabývá.

Senátorka Hubáčková na jednání senátní komise navrhla, že by si Česká republika mohla vzít agendu PFAS jako téma českého předsednictví v Radě EU.

Podzemní vody

V monitoringu vody se ukázalo, že balené minerální vody obsahovaly PFAS méně, zřejmě proto, že se tyto látky částečně zachytily v jílovitých půdách.

„Z hlediska prevence jsem se v jedné věci trošku vyděsila. V novele vodního zákona jsme připustili vypouštění odpadních vod do vod podzemních,“ upozorňuje senátorka Hubáčková, že stav, kdy jsou podzemní vody méně kontaminované, nemusí trvat dlouho.

„My jsme si tady krásně řekli, jak jsou podzemní vody kvalitnější, jak jsou zdravější. A přesto čerpáme 50 % těchto vod pro průmysl na jeho technologické procesy. Protože ony jsou dokonce levnější,“ upozornila na další problém senátorka Jitka Seitlová.

Ceny podzemní vody jsou poloviční ve srovnání s povrchovými, a průmysl logicky využívá nejlevnější možnou variantu. Tento stav je neudržitelný i podle ředitele Povodí Vltavy Petra Kubaly. Apeloval na senátory, aby ze svých pozic iniciovali ekonomickou novelu využívání vod. „Neustále jsme v rozporu se základní ideou vodního zákona. Když to zjednoduším, tak podzemní vody by měly být přednostně určeny pro zásobování obyvatel pitnou vodou.“

Nevyvolávat paniku

Zároveň byl ale Kubala tím, kdo v průběhu jednání komise Voda – sucho upozorňoval, že v životě jsme vystavováni řadě chemických látek. A apeloval na to, aby se zprávou o výsledcích monitoringu pitné vody nevzbudila panika.

Tomáš Cajthaml ale nesouhlasí s tím, že by výsledky jeho týmu měly být bagatelizovány. „Větší problém se znečištěním jsme neměli od dob DDT a PCB,“ tvrdí.

---

reklama

---