Vestas použije pro větrnou elektrárnu v Baltském moři ekologičtější ocel

ekologičtější ocel :D no to je paráda, co bude dál? to je psychiatrie.
To je tedy objev, že se do výroby oceli přidává sesbíraný šrot, dělá se to tak půl století minimálně.

Laiky lze oklamat velice snadno nálepkou EKO a plácat o recyklaci.
Nějak tu ekologickou zátěž při výstavbě OZE musejí snížit a tak
poslouží i klamné prohlášení, že se jedná o recyklaci. Ono i ta
tepelná elektrárna se staví z recyklované oceli, ale u ní se to
nehodí spočítat a napsat, protože je fuj. Když ale nahrazuje OZE
při jejich výpadku, tak se opět mlčí. Pokrytectví "gryndýlu" je
do oči bijící propaganda ve prospěch dotovaných OZE, které bez dotací a jiných zvýhodnění nemohou nikdy konkurovat jakémukoliv
stabilnímu zdroji energie, když nebude EKO zdaňován a omezován.

V tom článku píšou, že ta ocel se bude tavit pomocí elektřiny z větru. To je ten klíčový posun. OZE se staví mohutně po celém světě, Evropa je už v závěsu za USA a Čínou a ty kecy o dotacích jsou staré, jak včerejší zprávy.
Malá, domovní fve se i bez dotací vrátí řádově za 6 - 8 let s životností výrazně přes 20 let. A žádné dotace nepotřebujete.

Žádnou kvalitní ocel nevyrobíte pouze ze šrotu, který
obsahuje nežádoucí příměsi jiných kovů ovlivňujících
její výslednou kvalitu. Je to vždy směs panenského
surového železa a šrotu v přesně laboratorně řízeném
poměru. No a surové železo z rudy tavit elektřinou
jsem ještě nikde nikdy neviděl. Popisují pouze EKO
výrobu ingotů, které budou z Belgie putovat čadící
lodí do španělské válcovny(asi plynové) a plechy
odtamtud budou zase rozvážet po různých evropských
výrobcích tubusů. Uhlíková stopa bude menší pouze
o zlomek z celkové uhlíkové stopy, pokud by výroba
proběhla byť v klasické ocelárně a válcovně co
nejblíže budoucího umístění a nebo je hotové už
dovézt přímo na místo montáže z místa, kde je
vyrobí od A do Z. Takže nic moc, když pominu, že
když přestane foukat, tak pro ocelárnu vyrábí
proud záložní uhelný zdroj. Vyhasit pec znamená
ji postavit znovu. Při zeleném zdeformovaném
trhu s energiemi se mimo FVE brzo vyplatí i ta
výroba elektřiny pomocí liščího ohonu a ebonitové
tyče a nebo napájet TV při jejím sledování
šlapáním na kole s dynamem. EKO nesmysly potřebují
deformovaný trh s energiemi, což se v EU na rozdíl
od zbytku světa, dokonale povedlo. Jinde se OZE
využívají pouze jako doplněk tam, kde je není nutné zálohovat a nedělají z nich hlavní zdroj energie.
Takže ano i ta fotovoltaika se ve zdeformovaném
energetickém "trhu" v EU vyplatí. To máte pravdu.

Co je to recyklovaná ocel? Železo se přece recyklovalo už od doby, kdy bylo vynalezeno a dnes je šrot zcela běžná součást vsádky do pecí.

Výroba železa pomocí elektřiny z větru je skutečný a zásadní posun v čistotě OZE.
Když srovnáte uhelnou elektrárnu postavenou za cenu (sta?)tisíců tun uhlí spálených na její výrobu a ještě další statisíce na samotnou výrobu elektřiny, tak jsme v úplně jiném století.

ono to tady bylo řečeno, ale jako zlý technokrat se znalostí kupeckých počtů neodolám a přihodím polínko:

1. železo (ocel) se recykluje od nepaměti. už v druhé polovině 19. století byla míra recyklace taková, jaké se nic jiného neblíží ani dneska (odhaduje se přes 80%). a cena "těžkého čistého" šrotu (jako komodity) si dlouhodobě drží svoji stabilní poměrnou cenu ke komoditní ceně běžných vývalků konstrukčí oceli (zhruba třetina), a to právem - výroba ze šrotu ušetří spoustu technologických kroků a spoustu vagonů uhlí
2. ano, u šrotu nejasného původu je obrovské riziko znečištění nežádoucími příměsemi, které se buď nedají odstranit vůbec, nebo velmi těžko. takže ze šrotu se vyrábějí oceli nepříliš špičkové (konstrukční ocele), technickým žargonem "bláto". velmi vtipné je, že některé 100-150 let staré konstrukční ocele (třeba na historických ocelových mostech) jsou z taveb natolik znečištěných mědí, že i při neexistující údržbě nereznou do hloubky a jsou velmi podobné dnešním nízkolegovaným patinujícím ocelím (atmofix, corten apod.)
3. naopak u šrotu jasného původu se z výhodou dá využít některých jejich vlastností při velmi čistých znovutavbách - typicky třeba ocel ze starých lodní vraků se "těží" pro použití na klece měřicích přístrojů (oceli vyrobené před prvními pokusnými jadernými výbuchy a tedy nekontaminované izotopy).
3) tavba oceli není sranda na pár minut, které se spustí, když to zrovna foukne. v průmyslovém měřítku je to víceméně kontinuální proces. čili furt držíme horkou zálohu a celé ty eko-eko pindy jsou jen císařovy nové šaty buď lhářů, nebo jedinců znalostmi o těžkém průmyslu zcela nepolíbených.

tady bych chtěl veřejně poděkovat paní učitelce Böhmové působící na pražském GYBU gymnáziu, která nás měla v prváku na podivuhodný předmět "základy odborné přípravy", který měl připravit děvčata, co se při studiu nechají zbouchnout, na dráhu pomocné kancelářské síly. paní učitelka předstoupila před třídu, prohlásila "já jsem chemikářka, vůbec nevím proč mi tohle přidělili, já neumím psát na stroji, účtovat ani vařit kafe", a zadala nám za povinnou četbu Verneův Tajuplný ostrov, a probírala s námi postupně veškeré v knize zmíněné technologie 19. století od koksování uhlí přes výrobu železa, těžbu a destilaci ropy, výrobu kyseliny sírové, výrobu výbušnin, výrobu skla po cukrovarnictví.