Voda ze vzduchu mění životy v indiánské rezervaci
Kriticky omezený přístup lidí k pitné vodě si obvykle spojujeme spíš s rozvojovými zeměmi a lokalitami, které se nachází v oblastech tlakové výše, srážkového stínu nebo zónách ovlivněných studeným mořským proudem. Nicméně narazit na ně můžeme i v rezervaci navažských indiánů, kde je - na rozdíl od zbytku území USA - 67x pravděpodobnější, že si tu vodu z kohoutku jen tak nenatočíte. Celý region domorodého území Naabeehó Bináhásdzo (Navajo Nation), stojící na pomezí Arizony, Utahu a Nového Mexika, je totiž dlouhodobě do extrému nerozvíjenou a podfinancovanou oblastí, prakticky stojící stranou vládních zájmů. Pokud zrovna nejde o těžbu uhlí, ropy, zemního plynu nebo uranu.
Vodu za uran? Snad někdy příště
Právě kvůli nim se Navahové a příslušníci dalších indiánských kmenů v průběhu posledních 150 let více či méně dobrovolně vzdali v prospěch federální vlády některých práv ke své půdě, výměnou za přislíbenou státní podporu rozvoje bydlení, infrastruktury a zdravotní péče. Na tekoucí vodu už ale nedošlo, a musí tu bez ní fungovat a přežít 30 % indiánských domácností. V kontextu stále ještě neukončené pandemie, při níž nám lékařští specialisté z celého světa kladli na srdce, jak důležité je mýt si ruce, je dost nesnadné představit si, jak základní hygienická a preventivní opatření dodržovali indiáni z Navajo.
Nezávadná a dostupná voda zůstává jednou ze základních potřeb, na kterou zatím 2 miliony lidí v srdci USA zatím nedosáhli. A protože se nezdáli být po desetiletích čekání dosažení tekoucí pitné vody o nic blíže, rozhodli se s pomocí komunitního projektu NWP (Navajo Water Project) a grantové podpory zajistit si zásobování vodou sami. S pomocí inovativního domácího vodního systému, který nepotřebuje vrty, filtry ani čističky. Technologie tzv. hydropanelů, vyráběných a dodávaných indiánům společností Source, totiž vyrábí vodu jen ze slunce a vzduchu.
Jak to funguje? Potřebujete vzduch a slunce…
Hydropanel, připomínající poněkud zbytnělý solární kolektor (s váhou 160 kg a plochou 2,7 metů čtverečních), v sobě nese víc než jeden utajený patent. V hrubém principu jde ale o to, že bez potřeby napojení na rozvodnou síť a jen s pomocí čisté energie slunečního záření se tu získává voda, vysrážená/kondenzovaná ze vzdušné vlhkosti. Solární články pohání v bloku hydropanelu zasazené větráky, které ženou vzduch proti integrované hygroskopické vrstvě. Z ní je vodní pára extrahována a pasivní cestou zkondenzována do podoby tekutiny, ukládané do rezervoáru. A zde je také obohacena o minerály, podle své aktuální skladby a chuti. Výsledkem je, dle slov výrobce „voda prémiové kvality“.
Jeden hydropanel přitom dokáže v klimatických podmínkách navažské rezervace vyprodukovat kolem 5 litrů vody denně a NWP se nyní snaží o to, aby každá rodina disponovala alespoň dvěma až čtyřmi takovými panely. „Vydobývání vody ze vzduchu (atmospheric water generation) není v principu novou technologií, ale náš přístup umožňuje překonat bariéru energetické náročnosti s pomocí obnovitelných zdrojů, a současně je schopný fungovat i v regionech s nízkou koncentrací vzdušné vlhkosti,“ komentuje Cody Friesenová, zakladatelka společnosti Source.
Místo vody balené voda tekoucí
Source v současnosti realizuje desítky instalací po celém světě: v Arizoně, Kolumbii, Keni, Dubaji, Austrálii a na Filipínách. Ty z navažské rezervace ale nyní patří k nejdiskutovanějším. Dost možná právě proto, že se proti nim teď do opozice staví tradiční vodohospodářské společnosti, které sem dosud distribuovaly vodu balenou. Díky komunitnímu projektu NWP a společnosti Source teď ale v indiánských domácnostech teče pitná voda z kohoutku a zásluha těch, kteří sem vozili balíky vody v plastu a nyní si stěžují, to určitě není.
V Source aktuálně vyrábí hydropanely tempem 1000 kusů měsíčně (s cenou materiálu okolo 200 dolarů za kus), s velkým potenciálem k růstu produkce v budoucnu. Tyto instalace by totiž mohly získávat jen s pomocí slunce vodu ze vzduchu i v regionech, kde se kvůli klimatickým změnám stane jinak nedostupnou.
reklama