Zanesení ochrany vody do Ústavy se odkládá na září
Hlavními principy chystaného ústavního zákona jsou podle ministra povinnost ochrany vody jako stěžejního přírodního zdroje nebo důraz na udržování vodních zdrojů. Návrh má podle Tomana zavést povinnost racionální úsporné spotřeby vody, povinnost postupovat podle opatření vyhlášených orgány veřejné moci v případě nedostatku vody a má stanovit právo každého na pitnou vodu v místě bydliště.
Stěžejním bodem připravované normy je podle ministra výsostný veřejný zájem na ochraně vodních zdrojů pro zásobování obyvatel pitnou vodou. Stanoví také právo každého na pitnou vodu v místě bydliště za sociálně a ekonomicky přijatelných podmínek. Návrh má rovněž omezit zcizitelnost vodních děl a vodárenské infrastruktury, dodal Toman.
Hnutí STAN navrhlo vložit právo obyvatel na pitnou vodu do Listiny základních práv a svobod. Ta by měla také stanovit, že vodní zdroje jsou ve veřejném užívání a spravuje je stát. Zdroje pitné vody by podle návrhu měly sloužit v první řadě k zásobování lidí, a to udržitelným způsobem. Zásobování vodou by měly podle předlohy zajišťovat obce na neziskovém principu.
KDU-ČSL by chtěla prosadit, aby v ústavě byla zdůrazněna potřeba šetrného využívání vodních zdrojů a půdy. Lidovci by chtěli o ústavní ochranu vody a půdy doplnit pasáž, podle níž "stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství". Podle KDU-ČSL by mělo ustanovení znít tak, že "stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů, zejména vodních zdrojů a půdy, a ochranu přírodního bohatství".
Podobný návrh na ústavní ochranu vody a nerostného bohatství předložila i KSČM. Podle ní by v ústavě mělo být stanoveno, že voda, jakož i ostatní přírodní zdroje a přírodní bohatství, je ve vlastnictví České republiky. Podle předsedy sněmovního ústavněprávního výboru Marka Bendy (ODS) by to znamenalo fakticky znárodnění. Benda proto v souladu s postojem vlády navrhoval zamítnutí všech tří poslaneckých předloh.
reklama