Zástupci průmyslu uvítali zastropování plynu na burze, žádají ale další kroky

Zdroj | depositphotos

Země Evropské unie se pondělí po mnoha týdnech vyjednávání shodly na parametrech nouzového omezení cen plynu v případě jejich výrazného růstu. Strop na burzovní ceny plynu by se měl automaticky aktivovat v případě, že cena plynu na klíčovém virtuálním trhu Title Transfer Facility (TTF) tři dny v řadě překročí 180 eur (asi 4360 Kč) za megawatthodinu (MWh). Zároveň musí její rozdíl proti průměrné světové ceně zkapalněného zemního plynu (LNG) činit nejméně 35 eur.

"Takový výsledek vyjednávání v situaci, kdy členské státy měly velmi rozdílné pohledy, považujeme za úspěch. Neměla by se tak v příštím roce opakovat situace z letošního léta, kdy byla po řadu dnů cena plynu nad 300 EUR/MWh,“ uvedl ředitel Sekce hospodářské politiky Svazu průmyslu a dopravy ČR Bohuslav Čížek. Cílem opatření je podle něj mírnit extrémní výkyvy cen plynu a v těchto případech do určité míry i omezit náklady na národní řešení.

I přesto je podle svazu potřeba pracovat na dalších řešeních, protože 180 eur za MWh je podle něj stále velmi vysoká částka. "Nyní je třeba pracovat na dalších opatřeních, která povedou ke snížení ceny elektřiny a také zlevnění národních opatření – decoupling ceny elektřiny od ceny plynu a uvolnění emisních povolenek z rezervy tržní stability. To jsou návrhy, které je třeba urychleně dále na evropské úrovni diskutovat,“ podotkl Čížek.

Hospodářská komora ČR zatím krátce okomentovala dohodu už v pondělí. Mluvčí komory Miroslav Diro zdůraznil, že podnikatelé dosud řešení vysokých cen plynu na evropské úrovni velmi postrádali. "Pro tuzemský byznys je dobrou zprávou, že vláda nepolevila ani na konci svého předsednictví v Radě EU a dokázala tak z něj vytěžit celounijní kompromisní dohodu," dodal Diro k dosažení shody. Detailněji se chtějí zástupci komory s parametry dohody seznámit, jakmile ji budou mít k dispozici.

Evropský blok se snažil najít shodu na mechanismu proti vysokým cenám od konce léta. České předsednictví přišlo postupně s několika kompromisními návrhy, které měly uspokojit požadavky všech zemí. Na jedné straně byla početnější skupina států včetně Španělska, Itálie či Polska, jež usilovaly o co nejnižší strop. Na druhé pak bylo několik zemí jako Německo, Nizozemsko nebo Rakousko, které omezení nechtěly kvůli možnému zvýšení poptávky a nedostatku dodávek plynu.