Změna pravidel, která v USA nejspíš neprojde, se může stát inspirací pro zbytek světa
Mechanismus nazvaný v krátkosti jako „znečišťovatel platí“ funguje v nejrůznějších obměnách po celém světě a je ve své podstatě základním principem odpadového hospodářství. Liší se jen v provozních detailech, tedy většinou v definici toho, kdo je oním znečišťovatelem. Legislativci z Demokratické strany nyní americkému Kongresu předložili návrh zákona o odpadech, který tuto definici pojímá skutečně netradičně. Jak to? Oním navrhovaným zákonem je tzv. Break Free From Plastic Pollution Act, cílí na plastové odpady a do úlohy znečišťovatele nestaví malé ani velké spotřebitele, ale jeho producenty. V podstatě přenáší odpovědnost za vznik a následnou recyklaci odpadů zpět na průmysl.
Vyrobili jste? Tak to ukliďte
S čím tak zhruba navrhovaný zákon počítá? Že by například museli sami producenti plastových výrobků společně vytvořit fungující schémata sběru, svážení a třídění vlastních odpadů. Museli by vybudovat vlastní celonárodní systém sběru nápojových obalů a také se postarat o postupné vyřazení řady jednorázových plastů z oběhu. Odpovědnost za recyklaci, včetně dodržování kvót a závazných norem, by plně ležela na jejich bedrech. A do produkce plastů by se mohly zapojit jen ty společnosti, které by tyhle požadavky splňovaly, respektive ty, které by to z nejrůznějších důvodů nedokázaly, by musely zastavit výrobu.
Kde by na takovou razantní změnu vzali producenti prostředky? Vzhledem k tomu, že celoroční obrat tohoto průmyslového sektoru činí 400 miliard, si tuto otázku Demokrati nekladou. Ostatně, o (americké) průmyslové výrobě plastů hezky nehovoří. „Po desetiletí se nás plastový průmysl snaží přesvědčit o tom, že když vyhodíte své plastové odpadky do správného kontejneru, udělali jste pro svět maximum,“ říká Tom Udall, demokratický senátor za Nové Mexiko. „My chceme změnit celý tenhle model, celý průmysl.“
Stará recyklace nefunguje
Protože i když se ve Státech odpady vyhazují, jak mají, recyklováno je pořád jen kolem 8 % plastových odpadů a zbývajících 32 milionů tun končí na skládkách, ve spalovnách nebo v kontejnerech míří někam za oceán. Jinými slovy, stávající recyklační schéma nefunguje a v zásadě není důvod, proč by jeho břemeno měl nést stát nebo městské samosprávy. Ony tento odpad nevytvořily a starat by se tedy měl původce, průmysloví výrobci plastů. V návrhu zákona je zmíněno ještě několik detailů, například vyřazení a zákaz používání polystyrenových přepravek a obalů na jídlo, zpoplatnění nápojových obalů v rámci zpětného odběru a zákaz prodeje sáčků.
Místní a zahraniční komentátoři se shodují na tom, že návrhu zákona rozhodně nechybí ambice. Že odráží hluboké znepokojení z nečinnosti vlády, když přijde na problematiku odpadového hospodářství a znečištění. A že má teoreticky velkou šanci na získání laciné popularity tím, že odnímá nepříjemnou povinnost občanům a nakládá ji „zlému“ průmyslu. Jinak se ale zákon svou přímočarostí dostává do konfliktu skoro se všemi. Třeba s miliony lidí, nyní zaměstnaných jak ve výrobě plastů, tak v jejich recyklaci či odpadovém hospodářství. Nucené omezení výroby by tvrdě zasáhlo národní ekonomiku.
Od brček zpět ke skutečné změně
„Od občanského bojkotu proti brčkám bychom se při řešení problému dostali na vyšší, celostátní úroveň,“ pochvaluje si třeba Mark Spalding, ředitel Ocean Foundation. „Zákon rozšiřující odpovědnost za původ odpadu na výrobce má své silné stránky.“ Ale také řadu procesních nedomyšleností. „Přijde mi, že už z názvu tohoto navrhovaného zákona je patrné, že Demokraté nechtějí hledat řešení problémů, ale spíše sbírat politické body líbivými titulky na stránkách novin,“ zmínil president americké Asociace výrobců plastů, Tony Radoszewski.
V předložené podobě má zákon skutečně minimální šance na to, aby prošel a byl schválen. Ale je důležitým signálem změny. A možná také užitečnou inspirací pro všechny země, které mají problémy s recyklací odpadů. Někdo je přece vyrobit musel a jsou to možná ti nejpovolanější k tomu, aby nám od nich také pomohli.
Přečtěte si také |
Kavárny bez odpadu? Jde to. Teď jsou na řadě restauracereklama
Další informace |
Dále čtěte |
Další články autora |
Online diskuse
Všechny komentáře (13)
Vilém N
19.2.2020 07:43Lukáš Kašpárek
19.2.2020 07:46Pokud bude nakládání s obaly na výrobcích, tak si sami dobře rozmyslí, jestli není lepší pracovat na jiných obalech, které jednak nezatěžují planetu, ale také jim nepřináší další starosti a náklady na jejich opětovné zpracování.
Lukas Spitzer
19.2.2020 08:16Co předcházelo době neplastové si všichni pamatujeme z 80. a 90. let. Nahnilé, plesnivé a rychle se kazící jídlo.
Jarda Bobr
23.2.2020 12:09 Reaguje na Lukas Spitzer80.leta si dobře pamatuju, v "lahůdkách" uz odpoledne nebylo kazici se zboží(ruzne majonezove salaty) ale dopoledne koupene zboží mělo opravdu dobrou chut, dnes ruzne balene salaty opravdu nemusim.
Navíc v době neplastove byl zrejme paradoxne i mensi odpad potravin.
Jan Šimůnek
25.2.2020 13:16 Reaguje na Jarda BobrRichard Vacek
19.2.2020 09:02A což teprve takový Bangladéš s 1200 ob/km2.
Jiří Daneš
19.2.2020 10:30Jan Šimůnek
19.2.2020 10:52 Reaguje na Jiří DanešVe sportu se tomu říká, že soupeř neumí prohrávat.
Katka Pazderů
20.2.2020 05:45není dotažena ta recyklace, ve smyslu, že výrobci nových obalů dávají raději přednost primárním než sekundárním surovinám, na druhou stranu náš systém předchází vzniku odpadů tím, že producent obalů platí jen to, co jako obaly uvede do oběhu, tzn. pokud nebalí příliš, platí méně.