Kniha zachycuje vývoj vztahů mezi ekologií jako přírodovědnou disciplínou a sociologií jako společenskou vědou za posledních zhruba 100 let.

Soubor statí z let 1990-1996, menších studií a recenzí, ve kterých se autor zabývá filosofickými problémy biologických věd, zejména etologie, ekologie, genetiky a medicíny.

Slepé snažení po blahobytu omezuje schopnost člověka vnímat nebezpečí kolem sebe. Krize identity a identifikace je spojena se ztrátou odpovědnosti za sebe samotného, za společnost.

Úryvek.

Autor, nositel Nobelovy ceny z roku 1973, zakladatel biologické disciplíny - etologie, ve své populárně vědecké knížce důrazně varuje před dosavadním jednáním současného člověka, které může znamenat bezprostřední ohrožení existence lidstva. Ekologické vandalství současné průmyslové civilizace podle něj vede k jejímu narůstajícímu estetickému i etickému úpadku.

Pocity, které v lidech mnohé moderní stavby nebo urbanistické komplexy vyvolávají, jsou strohost, odlidštění, chlad, pocity úzkosti a odcizení. Krier analyzuje příčiny, jež k tomuto nežádoucímu působení vedou, a hledá řešení situace, do níž se současná architektura dostala. Patří k němu obnova tradičních postupů a respektování urbanistických zásad, které vyrůstaly po dlouhá staletí z potřeb lidí a jsou nezbytnou podmínkou pro příjemný a důstojný život.