Mikuláš Dzurinda, předseda vlády Slovenské republiky

Vážený pane premiére, s velkým znepokojením čtu a poslouchám zprávy českých, slovenských, ale i světových médií přicházejících ze Slovenska a informujících o nebezpečné snaze zneužít katastrofu v Tatrách k jejich další devastaci výstavbou nových hotelů, sjezdovek a další „infrastruktury“ na úkor dnes tak těžce postižené tatranské přírody.

Novou publikaci „Proč Evropská unie a Česká republika potřebují novu chemickou politiku?“ od Miroslava Šuty měl mít ve své knihovně každý, kde se jako novinář, politik, státní úředník, akademik nebo aktivista zabývá ekologickou politikou.

Před léty jsem napsal do redakce Ekolistu, že ekologické iniciativy, spoléhajíce se na jednotlivé ekologicky myslící a jednající osoby ve velkých parlamentních stranách, dělají chybu, protože ty velké parlamentní strany nedovolí jedincům prosadit ekologicky znějící a působící zákony. Lepší by bylo (jak jsem tehdy uváděl), aby si ekologické iniciativy spolu s ekology přetvořily Stranu zelených (SZ) k obrazu svému.

Stať volně navazuje na předchozí stať věnovanou měrné emisní náročnosti nákladní dopravy v ČR v r. 2002.

Vážená paní Fischerová,
zcela chápu, že si vážíte Jaromíra Štětiny. Rozumím-li Vašemu názoru dobře, prostě jeho souhlas s invazí do Iráku nepovažujete za dostatečně silný argument, proč ho nevolit do Senátu. Pro mne to dost silný důvod je, i kdyby byl jediný, což není - viz ostatně celý text mého názoru zde ve Fóru EkoListu.

Titulní otázku jsem si „vypůjčila“ z psychologického nácviku asertivity, tj. zdravého sebeprosazování. Porucha sebehodnocení je totiž to první, co mne napadlo po přečtení některých článků a vyslechnutí některých názorů, které se vyrojily v řadách ekologů během letošního Ekofilmu.

Děkuji tímto Ing. Janu Zemanovi za článek o povodních. Vzhledem k tomu, že jsme se s kolegy zúčastnili v Praze celého průběhu povodní, víme o co jde.

Vážený pane Svítile, je sobotní večer, před chvílí byly oznámeny výsledky prvního kola voleb do Senátu a já jsem si otevřela poslední číslo EkoListu, které mi přišlo včera. Ohromena jsem v něm četla Váš článek "Proč bych nevolil Jaromíra Štětinu".

V roce 2003 vstoupil v platnost zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění a integrovaném registru znečišťování (zákon o integrované prevenci). Zákon má za cíl kromě implementace směrnice Rady EU o integrované prevenci (96/61/EC) zřídit integrovaný registr znečišťování životního prostředí (dále jen integrovaný registr znečišťování - IRZ). IRZ bude koncipován jako veřejně přístupný informační systém veřejné správy. Z technicko-organizačního hlediska je IRZ připravován jako součást Jednotného informačního systému o životním prostředí (JISŽP).

Zdroje pitné vody v ČR představují především vodní nádrže. Rozmach sinic tak vede k tomu, že se do těchto nádrží dostávají siničné toxiny, které se vodárenskou technologií jen obtížně odstraňují. Hrozí tak reálné nebezpečí, že se siničné jedy ocitnou i v pitných vodách.