Dámy a pánové, vážené kolegyně a kolegové! Jsou tu nejméně dva lidé, kteří by měli větší právo přednést tuto řeč než já. Jenže Pavel Nováček, předseda poroty Ceny Josefa Vavrouška, byl postižen nemocí; a Jan Květ, člen poroty a další přítel Sváti Mlčocha, je, jak známo, postižený Třeboní, kde má tolik práce. A tak to zbylo na mně. Snad to nepokazím!

Pokud se Radek Svítil domnívá, že bývalá Státní bezpečnost před listopadem 1989 využívala jen ty, kdo dostávali plnoletosti, je poněkud naivní. Lustrační osvědčení by měl Jakub Patočka předložit hned ze dvou důvodů:
1) stranu, za kterou kandiduje, StB těsně po listopadu 1989 založila, což on sám potvrdil,
2) agenty a spolupracovníky této zločinecké organizace dnes Patočka skandálně označuje za "oběti komunistického režimu". Tím vlastně bagatelizuje a omlouvá zlo, které estébáci spáchali, a zároveň a plive na jejich skutečné oběti. (Je to stejně zrůdná logiky, jako kdybychom velitele nacistických koncentráků paušálně omlouvali tvrzením, že byli jen "oběťmi Hitlerova režimu"). Tím automaticky netvrdím, že byl Patočka Státní bezpečností zverbován, ale jen to, že jeho vztah k ní je přinejmenším podivný a že by si toho voliči měli všimnout.

Nechovám žádné zvláštní sympatie k současné podobě Strany zelených. Nechovám žádné zvláštní sympatie k Ivanu Brezinovi. Nechovám žádné sympatie k lustračnímu zákonu, který považuji za naprosto absurdní. Nechci se míchat do polemiky Brezina - Patočka, považuji nicméně za nutné upozornit na jednu poměrně podstatnou skutečnost.

Lídr evropské kandidátky Strany Zelených Jakub Patočka odmítl vysvětlit, proč se opakovaně snaží o rehabilitaci komunistické strany. Odmítl také zveřejnit své lustrační osvědčení, což je na pováženou vzhledem k prokázanému faktu, že u zrodu SZ stála bývalá Státní bezpečnost a že Patočka sám seznamy estébáků bagatelizuje.

Ivana Brezinu jsem nikdy nebral vážně a ani teď na tom nemám důvod cokoli měnit. Jeho útoky nám pomáhají a beru je jako očekávanou součást horké předvolební kampaně Strany zelených.

Jsem pravidelným návštěvníkem stránek WWW.WWF.ru, jelikož jsem nadšeným příznivcem Projektu na záchranu sibiřských tygrů. Na stránky našich novin se totiž dostane jenom minimum zpráv a ještě dost zkreslených.

Na následující otázky, týkající se dění ve Straně zelených, odpovídá Pavel Pečínka, člen Otevřené platformy Strany zelených. Otázky mu položila Klára Kněžková, novinářka serveru Česká média.

"Víme-li o Patočkově vizi společnosti, že je nebezpečná, víme o ní ještě málo". Tak by se dala parafrázovat úvodní věta článku Jakuba Patočky "Jane Kasale, jděte do toho!", otištěného v únoru 2000 v Lidových novinách. Článek byl jednou z mnoha nekonečných variací, permutací a kombinací Patočkovy patologické nenávisti k Václavu Klausovi, vyvolané snad uraženou ješitností. Za Klausovy vlády se totiž tehdejší Patočkovo Hnutí Duha ocitlo v příloze Zprávy ministerstva vnitra o extrémismu. Jeho předsedu pak Klaus označil za "darebáka s teroristickými a bolševickými metodami, demagoga, který je horší než komunisté, a navíc lže, lže, lže" (doslovný citát pochází z článku samotného Patočky pro MFD z roku 1995).

Původně jsem nechtěl vstoupit na tenký led diskuse o tom, koho volit do Evropského parlamentu. Nerad bych ale, aby diskuse na Fóru Ekolistu začala a skončila dvěma příspěvky na podporu jedné strany. Narozdíl od autorů předcházejících dvou příspěvků na toto téma sice nejsem (a nikdy jsem nebyl) v žádné politické straně, přesto - vzhledem k mé současné práci na MŽP - může být můj příspěvek chápán jako zaujatý. S tímto rizikem bych rád něco poradil ctěným čtenářům a potenciální voličům.

Často slýcháme: Zase si dělají, co chtějí, na nás nedají. Je marné jim něco říkat. Na koho si to občan stěžuje? Na ty, co zvolil, aby ho zastupovali při řízení obce či kraje.