Radek Gajdoš: Klima a jaderná energie: V současné době je v podstatě nemorální jadernou energii nevyužívat
Poznámka serveru Ekolist.cz: Ve Fóru Ekolistu hodláme nově publikovat vyžádané komentáře zainteresovaných osobností k aktuálním tématům. Všichni oslovení budou mít stejné zadání tématu. Na úvod seriálu vybrala redakce téma: "Je větší využívání jaderné energie cestou, jak snížit emise skleníkových plynů? Je nebezpečnost jaderné energie větší nebo menší než nebezpečí změn klimatu?" O komentář k tomuto tématu jsme požádali:
|
* Excludes pumped storage. ** Asia excludes China. | |
Zdroj: International Energy Agency – Key World Energy Statistic 2007 |
* World includes international aviation and international marine bunkers, which are shown together as Bunkers. ** Calculated using IEA’s Energy Balance Tables and the Revised 1996 IPCC Guidelines. CO2 emissions are from fuel combustion only. *** Asia excludes China. | |
Zdroj: International Energy Agency – Key World Energy Statistic 2007 |
Představa, že se uvedené křivky nárůstu podaří v dohledné době obrátit směrem dolů je naprosto nereálná, naopak potenciál růstu v tzv. rozvojových zemích je obrovský. Není to však otázka pouze pro ČR nebo EU, ale pro celý svět, nastavený k neustálému zrychlování růstu. Nic však není zřejmější, než že si Čína, země bývalého SSSR a celý rozvojový svět nenechají vnutit nějaká úsporná opatření, zvláště, když se v nich vyrábí a do západních zemí dováží téměř všechno, na co se kolem sebe podíváme. Nemůžeme si budovat čisté skanzeny ekologicky nejvyspělejších zemí a odpady z výroby pro náš trh zanechávat mimo náš dvoreček. Lidé se přirozeně nechtějí omezovat a žít život „ekozemědělců“, v některých oblastech už nemohou, ani kdyby chtěli. Za to, co dýchají děti v určitém místě, zodpovídají především místní úřady a vlády, představa, že se záležitost vyřeší kupčením s povolováním znečišťovat někde jinde, je chorá a nemorální.
Nezbývá tudíž, a to by mělo být memento pro všechny, než společná osvěta a společné akce, které jednak povedou k uspokojení potřeb lidstva a jednak nebudou neúměrně poškozovat životní prostředí nikde na světě.
Mezi tyto „šetrné“ technologie patří zajisté i jaderné elektrárny, neboť i včetně započtení celého cyklu od vytěžení paliva po jeho trvalé uložení, vyprodukují řádově méně skleníkových plynů než spalování uhlí nebo plynu (viz následující graf).
Není to zajisté technologie všespásná a tak, jak jsme ji tisíce let nevyužívali, obejdeme se v budoucnu zajisté i bez ní, pokud např. ovládneme jadernou fúzi nebo dokážeme efektivněji využít sluneční nebo geotermální energii. Zatím však technika k tomuto nedospěla a musíme najít most k této době. V současné době je v podstatě nemorální jadernou energii nevyužívat, když nemáme reálnou náhradu pro uspokojení našich potřeb ani nejsme ochotni se uskromnit. Jaderné elektrárny udělaly za několik desetiletí svého vývoje obrovský pokrok v oblasti bezpečnosti, která je nyní v řádech srovnatelných s nebezpečím zásahu člověka meteoritem. Vyhořelé palivo umíme přepracovat nebo trvale uložit hluboko pod zem (vzhledem k velmi omezenému množství – jedna elektrárna vyprodukuje palivo za celou dobu životnosti, které se vejde na půlku fotbalového hřiště, vzhledem k množství jiných, a i nebezpečných odpadů z jiných procesů, lze se o toto množství kontrolovaně postarat), nepředstavuje ani zlomek rizika, které podstupujeme denně při vdechování kouře z výfuků a komínů.
Cesta k trvale udržitelné energetice přece nespočívá v dotování elektřiny z větrníků a fotovoltaických panelů ani v návratu na ekopolíčka a zpět na „ekostromy“. Krajina nám také má přinášet i jiná potěšení, než pohled na nekonečný prales biomasy. Když už mají vlády pocit, že je třeba lidem odebírat jejich vydělané peníze a tyto přerozdělovat, měly by tyto veřejné prostředky směřovat do prokazatelně efektivních opatření, např. zateplení domů, kterým lze okamžitě dosáhnout úspory energie v řádu desítek procent. Pokud chceme podporovat ekologickou hromadnou dopravu, potřebujeme k tomu také hodně elektřiny. Pokud je dnes třeba něco urychlit, tak především výzkum a vývoj ekologicky šetrných technologií, které mají šanci na trhu časem uspět. Jestliže k tomu spojíme síly a postupně se přestaneme k přírodě chovat jako ke své kořisti, je udržitelný rozvoj možný. Zda se však podaří změnit globální klima, k tomu jsem skeptický. Spíš se vsadím, že zde za několik let budeme řešit jiná „naléhavá“ témata.
reklama