Vězni mezi dálnicemi - jak je fragmentována krajina ČR?

V ČR je víc než dvě stě oblastí velkých aspoň 100 kilometrů čtverečních, přes které nevedou frekventované silnice. Jsou tu ale i místa, která jsou pro zvířata zcela neprůchodná. Vyplývá to ze studie, kterou si nechalo zpracovat ministerstvo životního prostředí (MŽP). A proč něco takového sledujeme? Protože čím je krajina rozdrobenější, tím hůř se v ní živočichům a rostlinám žije.

Konfliktní místa na dálnicích a silnicích první třídy při migraci velkých savců.
Foto: Karel Stibral/EkoList/data MŽP

Pro některé z nich, zvlášť pro velké savce, to dokonce může znamenat na určitém území vyhynutí. Tým firmy Evernia pod vedením Petra Anděla proto pro MŽP udělal studii, která ukazuje, jak moc je republika silnicemi „rozbitá“ do malých kousků. Na jejím základě byla vytvořena i mapa a metodika, které mají dalšímu drobení krajiny zabránit. „Střetová místa se musejí pojmenovat už při tvorbě územních plánů, kdy je možné najít řešení, které bude pro krajinu znamenat nejmenší možnou zátěž,“ vysvětluje smysl studie náměstek ministra Ladislav Miko.

Šelmy na okruhu
Mapa vznikla na základě statistik ministerstva dopravy (MD). Za nerozdělené je pokládáno území, které ohraničují silnice s provozem vyšším než tisíc aut za den. Nejlíp je na tom krajina v širokém pásu na jihozápadě Čech – přibližně mezi Sokolovskem, Tachovskem, Novohradskem a Třebíčskem (samozřejmě s výjimkou okolí velkých měst, jako jsou Plzeň nebo České Budějovice). Dalším málo dotčeným územím je oblast Jeseníků a Šumperska s návazností na Beskydy. Naopak pás země přibližně od mostecké uhelné pánve přes Prahu až někam k dolnímu Posázaví patří mezi nejvíc fragmentovaná území republiky. Podobně je na tom okolí Brna, pás krajiny podél řeky Moravy a Ostravsko.

Po srovnání s migračními trasami studie také upozorňuje na místa, kde zvířata nemůžou dálnice přejít (viz mapa). Problematický je hlavně úsek D1 u Humpolce, ostatně právě tady se před několika lety marně snažil dostat na druhou stranu los přicházející ze severu. „Několik dní chodil podél dálnice a hledal místo nebo chvíli, kdy na ni vkročí,“ vypravuje Václav Hlaváč z Agentury ochrany přírody a krajiny (AOPK), který se fragmentací krajiny dlouhodobě zabývá. „Dvakrát jsem ho musel odhánět přímo od svodidel. Nakonec jsme ho museli uspat a převézt na druhou stranu.“ Los se po probuzení v blízké houštině rozkoukal a pak pokračoval v původním směru na Třeboň.

„Snažíme se s MD a Ředitelstvím silnic a dálnic (ŘSD) dohodnout, aby v tomto místě vystavěli dva zelené mosty pro přechod zvěře,“ říká Ladislav Miko z MŽP. Přestavba dalších neprůchodných úseků na migračních trasách zvířat by pak prý mohla pokračovat. Karel Horníček z ŘSD je ale míň optimistický. „Na už jednou zkolaudované stavby se peníze shánějí dost těžko,“ tvrdí. „Nejrůznější úřady nám navíc přikazují stavět průchody i na zcela nesmyslných místech.“

Zatím jediný přechod nad vozovkou je k vidění u Lipníka nad Bečvou. „To je právě příklad, který k ničemu není. Zvěř tam sice chodí, ale tak napást se na druhou stranu a pak se zase vrátí,“ říká sarkasticky Karel Horníček. „Technicky to není špatné. Most ale bohužel není přesně v místě, kde by byl využitelný pro daleké migrace,“ odpovídá diplomatičtěji Václav Hlaváč z AOPK. Zkušenosti má ovšem podobné: „Na pražském okruhu průchody pro velké šelmy potřeba opravdu nejsou, i když i tam byly navrhovány.“

Václav Hlaváč s Karlem Horníčkem se sešli při snaze najít řešení pro větší průchodnost dálnic. Výsledkem je metodika, kterou Hlaváč sestavil společně s Petrem Andělem z Evernie. „Jejich práce je na velmi dobré úrovni,“ chválí je Horníček z ŘSD. „V posledních několika letech se toho hodně změnilo k lepšímu,“ přikyvuje Hlaváč. Při výstavbě nových silnic už se koridorům pro přírodu věnuje víc pozornosti. „Někteří kolegové na ŘSD jsou ovšem poněkud konzervativní a třeba dé jedničku stále vidí jako ukázkový příklad projektantské práce. Přitom kdybychom s něčím takovým přišli dnes, přes ochranáře by to neprošlo,“ upozorňuje Karel Horníček. Plánuje proto uvést na ŘSD stejnou prezentaci, jakou Evernia připravila pro MŽP. *)

Šance na prostupnost
„Na rozdíl například od Německa na tom nejsme úplně špatně, ale situace se bude zhoršovat,“ upozorňuje Petr Anděl z Evernie. A to i kdyby nové cesty vůbec nevznikaly. Zhoršení způsobuje výstavba ve volné krajině, kvůli které se zvyšuje dopravní zatížení už existujících silnic. Příliš vysoká frekvence dopravy pak zvířata „odhání“. Podle studie tak i bez nových silnic do dvaceti let ubude 13 % velkých nerozdělených území. Výrazně se zvýší rozdělení krajiny například v oblasti Hradce Králové. „Neříkáme, že už se nesmějí stavět další silnice. Jen se snažíme ukázat, kde je můžeme stavět, aniž bychom krajinu dál drobili,“ vysvětluje Petr Anděl.

„V západní Evropě je fragmentace krajiny mnohem větší problém než u nás,“ potvrzuje jeho slova Václav Hlaváč, který se podílel i na vypracování celoevropské studie o neprostupnosti krajiny. „My teď máme šanci podobnému vývoji v ČR předejít. Bylo by to i o dost levnější než časem silnice zpětně upravovat.“

*) Omlouváme se za chybu. Redaktor hovořil s Karlem Horníčkem po telefonu a nechtěně se v článku dopustil chyby. Pasáž má správně znít:
"Veřejnost je ovšem někdy trochu konzervativní. Akceptuje už hotové a fungující stavby a třeba dé jedničku vidí jako ukázkový příklad projektantské práce, zároveň se ale velmi obává nově plánovaných staveb, i když ty jsou navrženy s ohledem na přírodu většinou mnohem šetrněji," upozorňuje Karel Horníček.

Tento článek je převzat z tištěného EkoListu duben 2005.

---

reklama

---