Zničená úroda, pastviny i zásoby, farmářka z Bohumína opět sčítá povodňové škody

Zničená úroda, pastviny i zásoby. Farmářka Jana Marcolová z Bohumína-Pudlova na Karvinsku opět sčítá povodňové škody. Za posledních 27 let poněkolikáté. Oproti předchozím zkušenostem s velkou vodou vidí letos jednu výhodu. Nechová už dobytek, takže nemusela řešit například náročnou evakuaci krav. Přesto jí voda způsobila škodu okolo tří milionů korun. Poškozeny jsou i budovy. Marcolová se svým synem hospodaří zhruba na 100 hektarech. Farmu zakládala s manželem, který před lety zemřel, v první polovině devadesátých let. Zažila katastrofální povodně v roce 1997, které podle ní dosud byly nejhorší. V jejím případě je nepřekonaly ani ty letošní. Tenkrát v jejich areálu byly místy až tři metry vody, letos hladina vystoupala na 1,4 až 1,7 metru.

Vysvětluje si to tím, že je částečně ochránil rozestavěný povodňový val. V jednom místě se podle ní navíc protrhl násep s cyklostezkou, která vodu odvedla do jiných míst v okolí. Přesto měla Marcolová pod vodou vše. Chlévy, stáje, sklady, pole i pastviny. Na některé plochy se stále nedá dostat, protože se tam pořád drží laguny, třeba na polích s vysetou řepkou. "Tam nyní mohu vysadit maximálně rýži," podotkla v rozhovoru s ČTK.

V minulých letech, kdy ještě chovala dobytek, bývala situace složitější. Musela řešit evakuaci krav. Z farmy je vyváželi na valníku. Vezli je na pastviny spřátelených chovatelů. I přesto se občas stalo, že se část stáda utopila. V roce 1997 dokonce hasiči v jedné z budov zachraňovali berana Pepu, který přežil jako jediný ze stáda ovcí. Stal se z něj pak symbol pudlovských povodní. O 13 let později zachraňovali z vody tele.

Poslední krávy v areálu choval syn loni. Jakou přesnou škodu voda letos způsobila, farmářka ještě netuší. Likvidátor pojišťovny ještě do Pudlova nedorazil. Marcolová odhaduje, že na poničených omítkách a elektrorozvodech bude škoda okolo 1,5 milionu korun. Stejně vysokou škodu očekává i na polích, zničené úrodě a zásobách.

Zatím netuší ani to, zda a jak pomůže stát. Nejrychlejší pomoc podle ní byla po povodních v roce 1997. "Tenkrát u nás na pozemcích ještě byla voda, když přijeli lidé z ministerstva zemědělství. Přivezli nám zálohu 200 000 korun. Při dalších povodňových zkušenostech pak na pomoc státu čekala třeba i rok. Jak to bude letos, netuší. Zatím nemá žádné informace. "Letos měli úředníci prioritu volby," řekla farmářka.

I když jí voda do života zasáhla opakovaně, stále pevně stojí na nohou a dívá se s nadějí do budoucnosti své i svého podnikání. Když opouští zdevastovaný statek, má kam jít, má domov, střechu nad hlavou, kde povodeň způsobila jen menší škody. "Měli jsme vodu jen ve sklepě. Takže mám kde bydlet. Jsou na tom lidé mnohem hůř. Přišli o všechno," zakončila.

---

reklama

---