http://ekolist.cz/cz/kultura/clanky/divocina-cheryl-strayedove-dokazuje-ze-priroda-muze-cloveku-pomoci-najit-sam-sebe
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii

Divočina Cheryl Strayedové dokazuje, že příroda může člověku pomoci najít sám sebe

25.6.2015
Příběh Cheryl Strayedové a kniha Divočina funguje jako silný důkaz schopnosti divoké přírody, pobytu a odříkání v ní pomoci najít člověku sám sebe, své správné cesty životem
Příběh Cheryl Strayedové a kniha Divočina funguje jako silný důkaz schopnosti divoké přírody, pobytu a odříkání v ní pomoci najít člověku sám sebe, své správné cesty životem
Foto | Zdeňka Vítková / Ekolist.cz
Společně s uvedením amerického filmu Divočina v Česku vyšlo druhé vydání jeho stejnojmenné knižní předlohy. Cheryl Strayedová v knize popisuje své tříměsíční putování po pacifické hřebenovce na západě USA. Během své cesty z Mohavské pouště v Kalifornii až k Mostu Bohů na oregonsko-washingonské hranici ušla pěšky celkem 1770 kilometrů. Sama.
 

Kniha o strastiplném putování divokou přírodou přímo vybízí ke srovnání se starší knihou, která se rovněž dočkala filmového zpracování, Útěk do divočiny. Na první pohled by se mohlo zdát, že je Cheryl Strayedová jakýsi Christopher McCandless v sukních. Jenže toto srovnání je zavádějící a není divu, že je nejeden obdivovatel cesty a osudně velké lásky k divoké přírodě amerického mladíka po přečtení knížky nebo zhlédnutí filmu Divočina zklamán.

Není to proto, že by byla kniha špatná, je prostě jiná. Více než o životě v divočině vypráví příběh jedné nevyrovnané holky na cestě k odpuštění a znovunalezení sama sebe. Je to současný příběh o pokání. Kniha (i film) je i zajímavou roadmovie, čtenář (nebo divák) se může těšit, koho dalšího během svého putování potká.

Kniha Divočina nevypráví příběh žádné supermanky, obdivuhodné nebo následováníhodné osoby. Ale právě to, že Cheryl Strayedová není žádný ctnostný ideál, dělá její cestu skutečnější, uvěřitelnější i dosažitelnější. Čtenář může být zlákán pocitem, že když takovou náročnou cestu zvládla i netrénovaná a v mnoha situacích „nemožná“ Cheryl, zvládl by to také. Příběh to ale nedělá o nic méně působivější.

Ve svých dvaceti šesti letech, v nichž se vydala na tříměsíční pochod z městečka Mojave v Kalifornii na oregonsko-washingtonskou hranici, už nebyla Cheryl Strayedová žádnou panenkou. Měla za sebou smrt milované matky, zkušenosti s drogami, nevěry, které vyústily v rozvod s milujícím mužem, i poskytnutí rány z milosti svému milovanému koni.

Divočina je knihou autobiografickou. Cheryl Strayedová mluví sama za sebe, upřímně popisuje své chyby, omyly, nepřipravenost na fyzicky náročnou cestu, smutný osud a smrt své matky i nešťastný způsob života, který vyvrcholil opuštěním dosavadního domova a oficiální proměnou v tulačku (příjmení Strayed, jež si Cheryl zvolila po rozvodu, znamená „toulavá“). Strayedová za sebe nemá žádného mluvčího, který by s jejími činy souhlasil, omlouval je nebo k nim přistupoval alespoň s porozuměním, jak tak činil Jon Krakauer v případě McCandlesse v Útěku do divočiny.

Pacific Crest Trail byla zřízena v roce 1968, dokončena byla ale až v roce 1993. Nyní vede od hranice USA s Mexikem až po hranici s Kanadou přes 7 národních parků. Její délka dosahuje celkem 4 286 km (2 663 mil)
Pacific Crest Trail byla zřízena v roce 1968, dokončena byla ale až v roce 1993. Nyní vede od hranice USA s Mexikem až po hranici s Kanadou přes 7 národních parků. Její délka dosahuje celkem 4 286 km (2 663 mil)

Cheryl Strayedová sama vysvětluje své odhodlání najít zase sama sebe během pěší túry po Pacific Crest Trail, svůj přerod z nezkušené trekerky v „Královnu PTC“. V knize se prolíná nadšení a radosti, ale i útrapy a zoufalství, které autorku potkalo nejen na samotné cestě, ale i v období několika let předtím. Přestože je velmi obtížné písemně zprostředkovat pocity vyčerpání i euforie, stejně jako krásy divoké přírody, autorka se o to úspěšně snaží.

Jeden obrázek dnes vydá za tisíce slov, proto má smysl i zhlédnutí filmu, který věrně adaptuje většinu obsahu knihy. Některé intimní informace, úsměvné detaily a setkání ale ve filmu zachyceny nejsou, dozví se je pouze čtenář.

Obdivovatele amerických národních parků může zamrzet, že v roce 1995, ve kterém Cheryl Strayedová po Pacific Crest Trail putovala, leželo v horách Sierry Nevady tolik sněhu, že se většina trekerů kvůli bezpečnosti vyhnula všem třem chráněným územím – národním parkům Sequoia, Kings Canyon i Yosemite.

Příběh Cheryl Strayedové a kniha Divočina funguje jako silný důkaz schopnosti divoké přírody, pobytu a odříkání v ní, pomoci najít člověku sám sebe, své správné cesty životem. Putování Cheryl Strayedové končí happyendem – vyrovnáním a odpuštěním v duši a vyhlídkou na brzké zahojení i těch mnoha puchýřů a boláků na těle.

V druhém vydání knihy bohužel čtenář nenarazí na žádné fotografie z putování, ani portrét samotné autorky. Na obálce je fotografie Reese Witherspoonové, filmové představitelky hlavní hrdinky. Potěší ale mapa s vyznačením pacifické hřebenovky a autorčiny absolvované trasy.

Další informace |
Strayedová, Cheryl: Divočina, přeložila Naďa Špetláková, vydání druhé, Ikar, Praha 2015, 400 stran.
foto - Vítková ZdeňkaZdeňka Vítková
Autorka je redaktorkou serveru Ekolist.cz
tisknout poslat

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení


Zapomněli jste heslo? Změňte si jej.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist