Komunitní kompostování - zkušenosti z praxe a tipy pro začátečníky

Ve více lidech se to lépe táhne. Ve více lidech se to i lépe kompostuje. Finanční náklady, práce na kompostu i radost z vlastního kompostu se rozdělí mezi více lidí. Kromě sousedů ze sídlišť, činžáků nebo ulice mohou zbytky z kuchyně a zahrady společně zpracovávat i firmy, mateřská centra nebo školy.

Jak ve zkratce definovat kompostování? V praxi to znamená, že slupky od brambor a jiné biologicky rozložitelné odpady z domácnosti (případně zahrady) nevyhodíte do kontejneru na směsný odpad, ale dáte je na tzv. kompost, což je prostě hromada, nebo do kompostéru, což je jednoduché zařízení, které tlející odpad více schová. Kompostéry jsou tedy vhodnější na místa, kde by prostá hromada mohla působit nelibě. Kompostovat si může každý sám, nebo ve spojení s jinými lidmi (pak hovoříme o komunitním kompostování), případně může být kompostování zařízené obcí či městem.

Při zakládání komunitního kompostu je samozřejmě potřeba oslovit sousedy, kolegy nebo známé, zda mají vůbec zájem do společného kompostování jít. Bez nich by to nebylo komunitní kompostování. A samozřejmě je nutné pro komunitní kompost najít vhodné místo a získat souhlas majitele pozemku s jeho umístěním. Posledním krokem je výroba či nákup kompostéru a jeho uvedení v provoz. Při zakládání komunitního kompostu je podle dosavadních zkušeností propagátorů kompostování především nutná trpělivost. Předsudky nezasvěcených lidí jsou všelijaké, nevyzpytatelné a čas od času překvapí i lidi v kompostování zkušené.

Domluvit se s lidmi nebo pořídit kompostér nebude to nejtěžší, horší je to s tím umístěním. „To může být složité zejména v případech, kdy je majitelem vhodného místa město,“ popisuje vlastní zkušenosti Zuzana Krautová z Eko-info centra Ostrava. Lidé se musí při jednání s úřady vyzbrojit argumenty, najít pochopení a vzbudit u obce důvěru pro své plány, shodují se i další lidé s praxí v kompostování. Existují ale i obce, které si přínosy komunitního kompostování uvědomují a vidí v ní například způsob, jak lze snížit náklady na odpadové hospodářství. Od takové obce můžete získat nejen souhlas, ale i pomoc. A to jak s propagací, tak finanční. Pražský magistrát například přispěl na kompostér na sídlišti v Praze-Řepích. Logiku to má. „Odpad, který nevznikne, není třeba nikam svážet a dále zpracovávat. Celková úspora je tak až 100%. Investice do podpory kompostování občanů se prostě obcím vyplatí,“ vysvětluje Tomáš Hodek, vedoucí kampaně Kompostuj občanského sdružení Ekodomov.

Velkou výhodu mají tedy ti, kteří mohou komunitní kompost založit na společné zahradě nebo dvoře. Komunitně se dá kompostovat jak do vlastnoručně vyrobeného zahradního kompostoviště, tak zakoupeného kompostéru. Komunitní kompost lze založit ve speciálních zařízeních nebo ve vermikompostu dokonce i přímo v budově (ve sklepě, kočárkárně, či pod přístřeškem). S výběrem konkrétního řešení a kompostéru poradí například Ekodomov. Základní informace o výhodách a nevýhodách jednotlivých typů kompostérů najdete na jeho stránkách.

Při použití venkovních kompostérů, které stojí na volně přístupném místě, se osvědčilo vybavit kompostér zámkem. Lidé jsou zvyklí odhazovat směsný odpad kdekoliv a nádoba kompostéru by brzy byla plná odpadu, který do kompostéru nepatří. „Rovněž doporučujeme, aby byl zajištěn proti ukradení. Většinou stačí jeho ukotvení do země, aby nešel jednoduše naložit do přistaveného auta,“ dodává Tomáš Hodek. Není se co divit, ty lepší komunitní kompostéry stojí i dvacet tisíc korun. Často používaný je pro komunitní kompostování dvojkomorový kompostér. Jeho předností je bytelnost a uzamykatelnost. Na internetu lze sehnat i levnější (a méně bytelné) zahradní kompostéry, které by jistě šly také využít. Jejích základní nevýhodou je, že nejsou zamykatelné.

Vybráno, postaveno. A co dál?

„Zajištěním financí, vyřízením potřebných formalit a nákupem kompostéru nic nekončí, ale naopak začíná,“ upozorňuje Zuzana Krautová. Podle lidí, kteří mají s komunitním kompostováním zkušenosti, se do společného kompostování zapojuje nejčastěji 15 – 20 domácností. Pro bezproblémový chod kompostéru je proto třeba určit zodpovědnou osobu či osoby, které budou na proces kompostování dohlížet a kompostování organizovat. Ty by měly podle Zuzany Krautové pravidelně kontrolovat obsah kompostéru, mít přehled o zapojených domácnostech a informovat je například o přehození kompostu do druhé komory nebo rozebrání zralého kompostu. Občas je kompostér také třeba provzdušnit, aby lépe pracoval a nezačal zapáchat.

Všichni zájemci o kompostování by měli dostat pokyny, co lze a nelze kompostovat. Praktické je umístit tyto informace přímo na kompostér, aby se mohli kompostující lidé ujistit, že složení vkládaného materiálu je správné. Ze zkušeností Ivany Štětinové, organizátorky komunitního kompostování v pražských Řepích, by měli být informování i ti, kteří nekompostují, aby nezavdávali příčinu ke stížnostem nebo nenechávali u kompostéru směsný odpad.

Samotné kompostování je po zajištění organizace již celkem bezproblémové. Pozor by si měli dávat lidé hlavně na to, co do kompostu dávají. „V žádném případě tam nesmí přijít plesnivé věci,“ varuje Kateřina Urbánková z Mateřského centra Krteček v Ostravě Porubě, které zřídilo komunitní kompostér pro své návštěvníky v loňském roce. Někdy se podle jejích slov také stane, že lidé například hodí do kompostéru celá jablka. Pro kompost je ovšem lepší, když je pokrájí na menší kousky, rozkladný proces je potom rychlejší. Neplechu v komunitním kompostu mohou způsobit paradoxně i speciální kompostovatelné sáčky, do nichž zapojené domácnosti separují bioodpad. „Aby docházelo k přístupu vzduchu ve všech vrstvách, měl by být pytlík s odpadem naplněn, ale nesmí být uzavřen. To se však ukázalo jako neuhlídatelné,“ svěřuje se se svými zkušenostmi z komunitního kompostování v mateřských centrech Zuzana Krautová. Zapojené domácnosti jsou proto raději žádány, aby do kompostéru nevhazovaly žádné sáčky.

Až uzraje čas bude i zralý kompost. Co s ním? Hotový zralý kompost si zpravidla rozeberou kompostující pro své pokojové rostliny. Pokud všechen uplatnění v květináčích a truhlících nenajde, lze jej použít na úpravu předzahrádky a záhonky kolem domu, případně vlastních zahrad. A je samozřejmě možné jej nabídnout i těm, kteří do kompostování zapojeni nejsou.

Řeč paragrafů

Podle současné legislativy není komunitní ani domácí kompostování nakládání s odpadem, ale naopak nástroj, jak vzniku odpadů předcházet. „Občané se biologického materiálu nezbavují, nikomu ho nepředávají a vzniklý kompost si využijí sami pro svojí potřebu,“ vysvětluje Tomáš Hodek důvody, proč takovéto kompostování se neřídí zákonem o odpadech.

Podle Hodka je jedno, zda se bioodpad zpracovává v rámci jedné domácnosti nebo komunity, ať už ji tvoří sousedé, firma, nebo jiná skupina občanů. Takto organizované komunitní kompostování podléhá pouze občanskému zákoníku. To znamená, že se s materiálem musí nakládat tak, aby neohrožoval ani neobtěžoval okolí. Kompostování samozřejmě nesmí znečišťovat životní prostředí, což se při řádně vedeném a udržovaném kompostu neděje.

Odpadová legislativa zná pojem „komunitní kompostování“ pouze ve smyslu komunitního kompostování organizovaného obcí. Na rozdíl od klasického organizování sběru bioodpadu pro své občany je komunitní forma kompostování obce omezena pouze na zpracování rostlinných zbytků z údržby zeleně a zahrad na území obce. Vzniklý zelený kompost má být využit při údržbě a obnově veřejné zeleně v obci.

---

reklama

---