Vermikompostování: Když se o bioodpad starají vaše žížaly
Pro vermikompostování jsou potřeba v zásadě jen tři věci: vermikompostér, žížaly a chuť zpracovávat biodpad a starat o další obyvatele bytu. Vermikompostér, tvořený několika na sobě poskládanými nádobami, je možné koupit ve specializovaných obchodech, nebo si ho vlastnoručně vyrobit. V českých obchodech se cena hotových vermikompostérů pohybuje mezi dvěma a třemi tisíci. Pokud se ho rozhodnete vyrobit sami, bude vás stát výrazně méně: jen pořízení několika plastových krabic s víkem a trochu vlastní práce.
Ta spočívá v provrtání děr mezi jednotlivými patry, které slouží jako průlezy pro žížaly a k odvodňování, a provzdušňovacích otvorů ve vrchním víku. Někteří uživatelé vermikompostéru doporučují provrtat provzdušňující otvory i po stranách nádob. Vermikompostéry zhotovené z plastu mají výhodu ve snadné údržbě a omyvatelnosti, zařízení je ale možné vyrobit i z jiných materiálů, například dřeva nebo kovu.
Vermikompostující používají nejčastěji tzv. kalifornské žížaly. I násadu těchto žížal lze ve specializovaných obchodech zakoupit. První žížaly je ale také možné dostat od jiného ochotného a úspěšného chovatele žížal. Na rozdíl od české příbuzné žížaly hnojní jsou žížaly kalifornské žravější a rychleji se množí. Na druhou stranu jsou ale náchylnější na teplotu. Naši zimu venku zpravidla nepřežijí. „Vermikompostovat na balkoně nelze celoročně. Jakmile sestoupí teplota na pět stupňů nad nulou, je žížalám zima, přestávají pracovat a množit se,“ upozorňuje Kristina Řešátková ze společnosti KOKOZA, která se zabývá propagací kompostování. Žížalí kompost je proto potřeba před nástupem chladných měsíců „zazimovat“, uklidit do místa, kde teplota ideálně neklesá pod 10 °C.
Jak žížaly ubytovat a čím je pohostit
Návod, jak v kompostéru „ubytovat“ žížaly, je prostý. Žížaly prostě dáme do horního patra (ze dvou boxů) vermikompostéru. Zakoupený vermikompostér již podestýlku zpravidla obsahuje, vlastnoručně vyrobený vermikompostér je třeba napřed vystlat například novinovým papírem, listím nebo půdou, aby se měly žížaly kam zavrtat. Dolní patro zůstává zatím prázdné. „Odtéká do něj přebytečná vlhkost, takzvaný worm tea, neboli žížalí čaj. Ten lze využít jako hnojivo,“ říká Kristina Řešátková.
Nádobu s žížalami začneme postupně plnit bioodpadem z naší kuchyně. „Nemusíte se bát experimentovat. Velmi rychle poznáte, co žížalám chutná a co naopak nechutná,“ říká ze své vlastní zkušenosti sociální a kulturní ekoložka Řešátková. Její žížaly prý mají rády odkrojky a zbytky z většiny zeleniny a ovoce, například bramborové slupky, ohryzky z jablka nebo zelené natě. Milují také čaj a kávovou sedlinu. „V čajových sáčcích se dokonce velmi často rozmnožují,“ prozrazuje tip na žížalí afrodiziakum Kristina Řešátková. Žížaly prý nepohrdnou ani zbytky vařené zeleniny nebo rozdrcenými skořápkami od vajec, ty navíc přirozeně obohacují vznikající kompost o vápník. V lásce naopak nemají chuťově výrazné potraviny – cibuli, zázvor nebo citrusy. Do vermikompostu nepatří ani masné a mléčné výrobky.
Když se vrchní díl vermikompostéru zaplní, jednoduše se přidá další patro. Žížaly si do něj buď přelezou samy skrz otvory ve dnu nebo jim můžeme pomoci a část žížal do horního patra prostě přestěhujeme. Žížalám trvá přeměna bioodpadu v běžném vermikompostéru okolo dvou až tří měsíců. Pokud chceme kompost dříve, radí Kristina Řešátková obsah nádoby vysypat a hotový kompost od ještě nezpracovaných zbytků bioodpadu a žížal ručně oddělit. Žížaly v té chvíli můžeme nalákat na nějakou „pochoutku“, ve které se během několika hodin shluknou. Další možností je využít jejich přirozeného útěku před světlem. Žížaly mají ve vysypané hromadě kompostu sklon zavrtávat se hlouběji a my z ní proto můžeme postupně odebírat její vrchní vrstvy.
„Správně vedený vermikompost nezapáchá. Chovatelé žížal se ale mohou setkat s octomilkami. Ty přicházejí ve chvíli, kdy je materiál příliš vlhký,“ uvádí Kristina Řešátková svou další zkušenost s žížalím kompostérem. V tu chvíli je třeba vložit do vermikompostéru nějaký savý materiál, například roztrhanou ruličku od toaletního papíru nebo papírový obal od vajíček. Správnou vlhkost je možné jednoduše zkontrolovat stiskem kompostu v dlani. „Vermikompost by neměl být blátivý. Ale ani příliš suchý. V tom případě je třeba ho naopak zvlhčit,“ vysvětluje Kristina Řešátková.
Kromě vlhkosti je podle ní třeba hlídat hlavně teplotu a množství bioodpadu. Žížalí kompostér není radno vystavovat příliš nízké ani vysoké teplotě. Čas od času, zhruba jednou týdně, je dobré vermikompost také trochu „prohrábnout“ a podívat se, jak se žížalkám daří. Vermikompost se tím zároveň provzdušní.
Pokud jedete na dovolenou, pak se není čeho bát. Žížaly bez problémů přečkají i vaši čtrnáctidenní dovolenou. „Pokud ale odjíždíme na měsíc nebo déle, je už dobré dát vermikompost přeci jen na opatrování ke známým,“ dodává Kristina Řešátková.
reklama
předchozí 
Další informace |
Dále čtěte |
Nebojte se vermikompostování aneb Jak na chov žížal „domácích“
Kompostovat se dá i v restauraci. Vyzkoušel to první český podnik
Vyrazte do boje proti černým skládkám. S mobilem v ruce
Další články autora |
Jak rychle opravit rozbitý zip bez párání a další tipy pro záchranu (nejen) zimního oblečení
Sesuv a tsunami v grónském fjordu způsobily seismický signál patrný po celém světě Online diskuse
Všechny komentáře (2)
FRANTIŠEK MALINA
3.5.2016 08:06Jiří Diviš
22.2.2023 20:56těmito "hovadinkami" se zabvývám naprosto vážně již pár desítek let !!! . určitě déle než jsou obě děvčata na světě, a velmi rád si s nimi, nejen o tomhle, ale i dalším přístupu k "udržitelnému životu", popovídám !!!! - urřitě si můžeme vyměnit mnoho zajímavých poznatků !!!
