Prosinec 2010: Co si přečíst na Ekolistu a hodně zdaru v novém roce

Milé čtenářky a milí čtenáři,
konec roku 2010 nás zastihl bez ministra životního prostředí. Když Pavel Drobil z ODS na úřad nastupoval, odmítal byť jen slůvkem prozradit, jaké personální změny v resortu chystá. Následovala mohutná čistka a nabírání lidí, kterým ministr absolutně věřil. Jedním z nich byl i ministrův poradce Martin Knetig. Jak se ovšem ukázalo na nahrávkách ředitele Státního fondu životního prostředí Libora Michálka, Knetig se celkem otevřeně hlásil ke kradení státních peněz za bílého dne a hodlal se v tomto směru angažovat i v resortu životního prostředí. Slova svého poradce mohl Pavel Drobil jen těžko ustát, navíc když sám nabádal ředitele fondu Michálka, aby kompromitující nahrávky zničil. Co vévodilo zpravodajství Ekolistu v prosinci 2010, tak jistě není těžké uhodnout. Ano, byla to rezignace ministra na svůj post.

Kromě pádu ministra však prosinec taky přinesl pořádnou zimu. Sníh byl snad po celé zemi, na horách ho jsou spousty a občas taky pořádně mrzne. Není od věci mít v takovém počasí dům zateplený, i tady je ale možné dbát nejen na teplo, ale i na zdraví.

Zima je rovněž obdobím, kdy se kácejí stromy. Hlavně v případě alejí kolem silnic se z kácení stromů stalo téma, které českou veřejnost mimořádně zajímá - a taky rozděluje. Ekolist proto požádal o názor několik osob, které se (ne-)bezpečnosti alejí věnují. Co si myslíte vy - musíme aleje kvůli bezpečnosti kácet?

Co si budeme povídat, v zimě se taky hodně jezdí na hory. Lyžařům na sjezdovkách stačí ke štěstí málo, ovšem třeba běžkaři a skialpinisté už se nechávají zlákat i krásou okolní krajiny. Přitom ještě nedávno, před nějakými dvě stě lety, byla volná příroda všeobecně považována za nebezpečnou a hrozivou a hory, no to byl vůbec hnus. Jak ve svém článku dokumentuje estetik Karel Stibral, hory byly považovány za obludné a byly nazývány zrůdami, bradavicemi a vředy. Zásadní vliv na to, že dnes nad krásou velehor, skal nebo pralesů žasneme, ale i na tom, že je dnes chráníme, má samozřejmě romantismus. Pokud by nás naše kultura nenaučila, že jde vlastně o esteticky cenná místa, nejspíš bychom nad nimi dodnes ohrnovali nos a kdo ví, co bychom vlastně chránili. Podrobně se o vztahu romantismu k přírodě rozepsal rovněž Karel Stibral.

K dlouhým zimním večerům stále ještě patří i dobrá kniha. Henry David Thoreau, americký spisovatel, myslitel a náruživý chodec, v tom měl jasno a v úvodu své stati Přírodopis státu Massachusets to i přesvědčivě vyjádřil: „Přírodopisné knihy jsou tou nejpříjemnější četbou na zimu. V době, kdy zemi pokrývá sníh, si s radostí a rozechvěním čtu v Audubonovi o magnólii a floridských ostrovech a jejich mořských váncích, o ohradách z rozštípnutých klád, bavlníkovitých stromech, migraci bobolinka, o konci zimy na Labradoru a tání sněhu u ramen řeky Missouri a vím, že těmto vzpomínkám na životem oplývající přírodu vděčím za nabytí svého zdraví." Do češtiny byly letos nově přeloženy Thoreauovy Toulky přírodou a právě tato kniha může být příjemnou četbou nejen pro letošní zimu.

Milé čtenářky a milí čtenáři, děkujeme vám všem za přízeň v roce 2010 a těšíme se, že se na stránkách Ekolistu setkáme i příští rok. Za redakci můžu přislíbit, že se budeme snažit, aby byl Ekolist.cz i v roce 2011 aspoň tak zajímavý, jako byl v roce minulém. Hodně zdaru a co nejspokojenější celý rok 2011 přeje

---

reklama

---