Zateplujte! Ale myslete i na zdraví a ekologii, radí Arnika

O tom, že rodinný či bytový dům se vyplatí při dnešních cenách energií zateplit, asi nepochybuje nikdo. Sdružení Arnika při výběru izolace nabádá k zamyšlení, jestli se také nevyplatí si trochu připlatit a pořídit si izolační materiál přírodní, který je zdravotně nezávadný. Jak se ale ukazuje, na trhu už jsou i klasické izolační materiály, které při výrobě zdraví škodlivé látky nepoužívají.

Přírodní stavební materiály nejsou žádnou novinkou, naši předkové je používali od pradávna. V současnosti však hrají prim materiály na bázi neobnovitelných zdrojů – ropy, vyvřelin či minerálů. Důvodem je hlavně jejich cena. Podle Arniky je ale k pokusu o renesanci přírodních izolací celá řada důvodů. Vyrábějí se z obnovitelných zdrojů, při jejich zpracování se nepoužívají toxické látky a až jednou izolace doslouží, dá se prostě zkompostovat. Přírodní izolace mohou být také zajímavou příležitostí pro zemědělce, kteří mohou pěstovat rostliny nejen pro potravinářské účely nebo alespoň využít přebytky slámy. Sláma je podle Arniky ostatně nejčastěji používaným přírodním izolantem – je snadno dostupná a snadno se zpracovává – prostě se jen slisuje. Slabým místem přírodních izolací je jejich cena, která může být oproti klasickým materiálům až o 20 % vyšší, a hlavně malé povědomí o alternativách nebo předsudky o vlastnostech přírodních materiálů.

Podle architekta Oldřicha Hozmana, který navrhuje domy z přírodních materiálu, je možné přírodní izolací zateplit jak rodinný domek, tak bez problémů i běžný panelák. Použít lze například dřevovláknité desky, tzv. hobru, které se na dům přichytí stejným způsobem jako desky polystyrenu. „Výhodou dřevovláknitých desek je, že jde o prodyšný materiál, který nezavře vlhkost ve zdi, ale pustí ji ven,“ říká Oldřich Hozman. Dřevovláknité desky také v okolí stavby nezanechají tisíce bílých kuliček jako polystyren nebo pichlavá vlákna z izolačních vat, ale maximálně dřevní vlákna, která se prostě rozloží. A jak udává výrobce konopných izolací Canabest, konopné izolace mají nijak nepřispívají ke změnám klimatu, protože rostliny při svém růstu spotřebují více CO2, než kolik ho vznikne při výrobě izolace.

Jednou z obav odrazující od přírodních materiálů je obava z jejich hořlavosti. „Do některých přírodních materiálů se používají zhášedla na bázi borových solí, které jsou zdravotně neškodné,“ říká Oldřich Hozman. „Některé materiály jsou jen slisovány tak silně, že prostě nehoří.“ Podle Hozmana nejsou problém ani škůdci. Jednak je přírodní izolace uzavřena pod omítkou a jednak v samotné izolaci není pro hlodavce nic k jídlu. A například konopné izolace hlodavce a kuny odrazují svou vůní.

Zora Kasiková vyjmenovává důvody, proč je podle Arniky lepší dát přednost přírodním materiálům a těm konvenčním se vyhnout. „Polystyrenové izolace zpravidla obsahují zpomalovač hoření hexabromcyklododekan, což je látka, která má negativní vliv na nervovou soustavu a hormonální systém. Při výrobě uniká do prostředí styren, který je podezřelý z karcinogenity,“ říká Kasiková. „U minerálních vln se při výrobě používají fenolformaldehydové pryskyřice, formaldehyd je karcinogenní látka. Oproti přírodním materiálům mají nepřírodní materiály horší možnosti likvidace.“ Jak dodává její kolegyně Hana Gabrielová, některé firmy kromě klasických izolací nabízejí už i izolace z přírodních materiálů. Příkladem mohou být společnosti Insowool nebo Caparol. Na výrobu přírodních izolací se některé firmy přímo specializují, například společnost Anvest, na izolace z konopí se specializuje společnost Canabest, Vicarius nebo Marek Vlček. Další výrobce lze dohledat na internetu.

Snažíme se

Podle Ondřeje Šrámka ze společnosti Knauf Insulation průmysl o nezdravých látkách v klasických izolacích ví. „Na západě je velký tlak od spotřebitelů, aby izolace byly nezávadné a co nejvíce šetrné k životnímu prostředí. Ale vývoj alternativ trvá roky,“ říká Šrámek. Jeho společnosti trvalo pět let, než se jí podařilo vyvinout skelnou izolaci s Ecose Technology, která se vyrábí i v západočeské Krupce. Při výrobě se místo formaldehydových pryskyřic používají materiály na bázi rostlinných škrobů. Skelná izolace vyrobená touto metodou má navíc i několik dalších výhod – lépe se řeže, méně práší, je bez zápachu. Vata s Ecose Technology má přitom stejné izolační vlastnosti jako vata vyrobená starou formaldehydovou metodou. Skelnou vatu vyrobenou bezformaldehydovou metodou nazvanou PureOne nabízí také společnost Ursa.

S všeobecně nejpoužívanější izolací – polystyrenem – je podle něho potíž v tom, že je potřeba dostát požadavkům požární bezpečnosti. „Zpomalovače hoření se do izolace přidávat musejí. A zatím se nepodařilo najít alternativní zpomalovače hoření,“ říká Šrámek. Polystyren se ale typicky používá jako venkovní izolace, takže dopady na zdraví lidí jsou podle něho zanedbatelné „Silnou stránkou polystyrenu je jeho nízká cena,“ říká Šrámek. A slabinou - i přes všechny zpomalovače hoření - jeho hořlavost.

Podle něho nelze prohlásit, že by přírodní materiály byly obecně lepší. „Na to by se musela zpracovat studie životního cyklu,“ říká Šrámek. Zpracovat takovou studii LCA (life cycle assessment) je ale finančně a časově velmi náročné, její výsledky navíc mají vypovídací hodnotu jen za podmínek, pro které je studie zpracována. Knauf si podle Šrámka sám kontroluje, jaké dopady mají jeho výrobky. „Velký vliv na celkové dopady ale mají i faktory, které jako firma nemůžeme ovlivnit,“ říká Šrámek. „Například uhlíková stopa naší izolace, vyrobené stejnou technologií ve Francii a v České republice, je různá. Je to dáno tím, že zatímco ve Francii je energetický mix postavený na jádru, u nás stojí energetika na uhlí.“

Studií LCA, které by porovnávaly přírodní a klasické izolační materiály, mnoho není. Na internetu lze dohledat studii z roku 2003, která porovnává izolace používané pro zateplení střech. Studie porovnávala kamennou vlnu, papírovou vlnu a lněnou izolaci. V souhrnu má papírová vlna nejmenší dopady na globální a regionální dopady na životní prostředí, lněná izolace naopak největší, kamenná vlna je někde mezi. Studie ale také ukazuje, že nejnižší nároky na celkovou energetickou náročnost má kamenná vlna, druhá je izolace z papíru a nejhůře vychází izolace ze lnu. Studie však také konstatuje důležitý fakt, totiž že jednotlivé rozdíly mezi porovnávanými izolačními materiály jsou vlastně zanedbatelné. Celkový přínos zateplení budovy izolací je totiž sto krát vyšší, než celkové dopady izolačního materiálu na životní prostředí. Zateplení je prostě přínosné.

S tímto obecným závěrem Ondřej Šrámek souhlasí. „Vždycky říkám, že při zateplování je důležité dát co nejvíce izolace. Dát jen pět centimetrů izolace jsou jen vyhozené peníze. A až v druhé větě se snažím propagovat naše výrobky,“ říká Šrámek. Podle něho je selháním výrobců izolačních materiálů, že se jim nepodařilo udělat dostatečnou osvětu o přínosech zateplovaní. „Dneska si každý automaticky kupuje ty nejúspornější domácí spotřebiče. Při nákupu auta už běžně zajímáme o jeho spotřebu. Ale při nákupu či pronájmu domů nás jeho spotřeba zpravidla nezajímá. Přitom je to ten největší spotřebič jaký můžeme mít,“ vysvětluje Šrámek, v čem vidí zmíněné selhání. Podle něho je v současnosti velký problém, že si lidé často dům zateplí nedostatečnou tloušťkou izolace. „Je to průšvih, protože je to pak zabité do doby, než se bude muset na dům znovu sáhnout. Přitom náklady na silnější izolaci jsou v porovnání s náklady na řemeslníky, pronájem a stavbu lešení nebo třeba na kotvící prvky zanedbatelné,“ říká Ondřej Šrámek.

Podle Šrámka je u nás stále příliš mnoho nezateplených budov, které v zimě fungují jako zářiče tepla. "Na nápravu potřebujeme tak ohromné množství izolace, že se na trhu najde dost místa pro všechny materiály, tradiční i alternativní," uzavírá Šrámek.

---

reklama

---