Budoucnost stavebnictví: Jak řešit výzvy udržitelnosti?

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Depositphotos

1. Nedostatek vzdělání a kvalitních informací

Jedním z největších problémů je nízká informovanost o udržitelnosti mezi stavebními profesionály. Ačkoli povědomí o nutnosti dekarbonizace roste, odborníci často nemají přístup k dostatečně kvalitním informacím o tom, jak v praxi dosáhnout udržitelných stavebních řešení. Chybí i systém celoživotního vzdělávání, který by architektům, projektantům a stavitelům pomohl se v rychle měnících normách a technologiích zorientovat.

Řešení: Podpora vzdělávání a sdílení informací

Klíčovým krokem je podpora systémového vzdělávání, které bude garantováno profesními organizacemi, jako je Česká komora architektů, a absolventům přinese přímý užitek na trhu. Neziskové organizace a univerzity mohou být významnými partnery při vzdělávacích projektech a odborných školeních. Příkladem může být nabídka vzdělávacích kurzů Adapterra od Nadace Partnerství. Inspiraci můžeme hledat také v zahraničí, například v Rakousku, kde veřejné zakázky pomáhají připravovat zkušení experti a kde existuje podpora odborného poradenství na úrovni místních samospráv.

2. Vysoká uhlíková stopa stavebních materiálů

Výroba tradičních stavebních materiálů, jako je beton a ocel, má vysokou uhlíkovou stopu. Často jsou tyto materiály preferovány kvůli nižší ceně, protože do jejich ceny nejsou zahrnuty negativní externality, jako je znečištění, těžba přírodních zdrojů nebo vysoká energetická náročnost výroby. Přírodní materiály, jako jsou dřevo, konopí či dřevovlákna, se sice vyznačují nižší uhlíkovou stopou, ale kvůli současnému systému jsou často dražší a jejich používání se příliš nevyplácí.

Do budoucna by mohly být tyto externality zohledněny přímo v cenách stavebních materiálů. To by vedlo k širšímu využívání ekologických alternativ, jako jsou dřevostavby či přírodní izolace. Důležitou roli by zde měly hrát i inovace v materiálech, které umožní recyklaci a znovupoužití stavebních prvků při demolicích.

3. Rekonstrukce vs. novostavby

Předpokládá se, že do roku 2050 podle nových předpisů vzniknou novostavby, které budou představovat zhruba 15 % z celkového počtu budov. Proto je třeba se soustředit hlavně na to, jak omezení spotřeby neobnovitelných zdrojů zajistit u zbývajících 85 % domů. Mnoho starých budov je však energeticky náročných a jejich přestavba na udržitelný standard může být složitá. I proto se bohužel někdy přistupuje k demolici namísto šetrné rekonstrukce, což zvyšuje množství stavebního odpadu a celkovou spotřebu materiálů.

Podpora rekonstrukcí oproti novostavbám se může stát jedním z klíčových opatření. Při opravách starších budov je nutné zohlednit znovuvyužití stavebních prvků a omezit vznik odpadu. Koncept cirkulární ekonomiky navíc prosazuje, aby stavby byly navrhovány s ohledem na budoucí adaptace a využití materiálů, což snižuje jejich ekologický dopad.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Depositphotos

4. Sídelní kaše a neplánovaný urbanismus

V malých obcích dochází často k neplánovanému rozšiřování zástavby do okolní krajiny, což zvyšuje nároky na infrastrukturu, zábory zemědělské půdy a automobilovou dopravu. Tento fenomén, nazývaný „sídelní kaše“, vede k méně efektivnímu využití energie a k dlouhodobě vyšším nákladům pro obce.

Zásadním krokem je kvalitní územní plánování, které zohlední všechny tři pilíře udržitelnosti – environmentální, ekonomický i sociální. Plánování má preferovat kompaktnější zástavbu, využívání brownfieldů a zamezování další zástavby volné krajiny. Důraz by měl být kladen také na vztah vystavěného prostředí a okolní krajiny, například na hospodaření s vodou nebo stínění budov.

5. Chybějící odborníci a stavební dělníci

Dalším problémem je nedostatek odborně vzdělaných pracovníků ve stavebnictví. Chybí nejen stavební dělníci a zedníci, ale také energetičtí experti, kteří by pomohli projektantům s optimalizací budov pro nižší spotřebu energie.

Jedním z řešení je podpora technických oborů a vzdělávání nových odborníků, od stavebních dělníků po specialisty na energetické systémy. Důležitá je také podpora spolupráce mezi jednotlivými profesemi, aby se architekti, projektanti a energetičtí experti lépe sladili při navrhování a realizaci udržitelných staveb.

6. Když už problém je, pomohou adaptace

Adaptace budov hraje klíčovou roli při řešení problémů spojených s městským mikroklimatem, zejména fenoménem tepelného ostrova. Materiály používané ve stavebnictví, jako například beton, jsou schopny během dne akumulovat velké množství tepla a poté jej v noci pomalu uvolňovat zpět do okolí. Tento proces výrazně ovlivňuje teplotu ve městech, zejména v hustě zastavěných oblastech, kde chybí zeleň a povrchy z přírodních materiálů. V důsledku toho dochází k přehřívání městských oblastí, což zvyšuje spotřebu energie na klimatizaci a zatěžuje energetickou infrastrukturu.

Adaptace budov by měly zahrnovat řešení, která minimalizují přehřívání povrchů a tím jejich okolí a zároveň zlepšují vnitřní prostředí, které jsou ruku v ruce se snížením energetické náročnosti. Například zlepšení tepelné izolace, využití vzduchotechniky s rekuperací, vnějších žaluzií pro zastínění, použití zelených či bílých střech a fasád nebo aplikaci povrchů s nižší schopností absorbovat teplo.

Závěrem

Udržitelné stavitelství představuje komplexní výzvu, která vyžaduje změny na úrovni legislativy, vzdělávání i samotné realizace staveb. Pokud se však podaří překonat bariéry nedostatečného vzdělání, vysokých emisí z materiálů a neefektivního urbanismu, má tento sektor potenciál výrazně přispět k boji proti klimatické změně. Budoucnost stavitelství spočívá v inovacích, které umožní budovat nejen ekologicky šetrné, ale také ekonomicky výhodné a společensky přínosné stavby.

Jak na to, poradí například projekt LIFE ClimArchiBase, kterému je Nadace Partnerství partnerem. Projekt ozšiřuje povědomí o uhlíkově neutrálních budovách mezi odborníky na architekturu a stavebnictví a zajišťuje návrhy a realizace projektů udržitelných budov a také adaptací budov stávajících. Cílem projektu je také vytvoření digitální informační platformy a interaktivní designové příručky, vznikají i vzdělávací programy.