Lípa srdčitá trpí suchem. Města hledají stromy pro nové klima

Vlny veder budou ještě častější, delší a intenzivnější a nedá se tedy spoléhat na to, že extrémní období jednoduše přečkáme. Stromy pro příští desetiletí tak už testuje třeba Praha. Adaptace měst na vedro ale neznamená pouze vysadit co nejvíce stromů. Mění se i samotná logika, podle které veřejný prostor vzniká. Každá rekonstrukce je teď příležitost. Kdo se dnes pouští do rekonstrukce ulic a náměstí, měl by přemýšlet, které stromy zvládnou klima příštích desetiletí, dát jim dostatek prostoru pro kořeny a místo odvádění dešťové vody do kanalizace ji pokud možno využít co nejblíže místu, kde spadne. Současně jde o množství stínu, propustnost povrchů, podobu náměstí, parkování nebo využití střech, které bychom měli při rekonstrukci veřejných prostranství zohledňovat. Klima, pro které je projektujeme, už totiž nebude stejné jako to, pro které byla naše města budována v minulém století.

Stromy pro jiné klima

To, jaké dřeviny na určitém místě přirozeně prospívají, souvisí mimo jiné s takzvanými vegetačními stupni. Ty vymezují oblasti s podobnými klimatickými podmínkami a přirozeným výskytem určitých druhů dřevin. Jenže s oteplováním a změnou rozložení srážek se tyto podmínky mění. Místo, které před padesáti lety klimaticky odpovídalo druhému vegetačnímu stupni, dnes může svými podmínkami připomínat spíše stupeň první, tedy teplejší oblast. Ve městech je situace ještě složitější.

Kvůli efektu městského tepelného ostrova zde mohou být teploty o několik stupňů vyšší než v okolní krajině. Stromy zároveň bojují s nedostatkem vody, omezeným prostorem pro kořeny, utuženou půdou, zasolením od zimní údržby komunikací nebo znečištěným ovzduším.

Při nové výsadbě proto podle specialistky klimatických adaptací v krajině programu Adapterra Nadace Partnerství Miroslavy Floriánové nestačí řešit pouze to, zda je daný strom v Česku původní. Důležité je, zda dokáže prospívat v podmínkách, které ve městech budou panovat za několik desetiletí.

Inspiraci tak odborníci hledají například v teplejších oblastech Evropy. Některé druhy, které byly pro česká města typické, se naopak dostávají na hranici podmínek, které zvládnou.

Příkladem je lípa srdčitá. Ta může ve městech trpět suchem, a při nových výsadbách ji proto někdy nahrazuje odolnější lípa stříbrná. Mezi další využívané druhy patří například jerlín japonský, dřezovec trojtrnný, javor babyka, dub cer nebo břestovec západní.

Praha hledá stromy roku 2040

Které dřeviny budou v českých městech skutečně fungovat, se snaží zjistit také projekt Klimatické stromy pro Prahu. První experimentální výsadby vznikly na jaře 2024 a projekt má pokračovat přibližně do roku 2040. V pražských ulicích se testují například vybrané druhy dubů a jilmů, jasan manový, trnovník honosný, mandloň obecná, javor italský nebo jasan čínský. První průběžné poznatky by měly být dostupné přibližně za šest až osm let.

Výsledky přitom nemusí sloužit jen hlavnímu městu. Stejný problém řeší Brno a postupně také další česká města. Samotná otázka, který druh stromu vysadit, je však jen začátek. Ani strom dobře snášející vysoké teploty nebude dlouhodobě fungovat, pokud dostane několik metrů krychlových udusané zeminy mezi vozovkou a chodníkem a většina dešťové vody z jeho okolí skončí v kanalizaci.

Právě proto se mění také způsob, jakým některá česká města rekonstruují ulice. Příkladem je Roudnice nad Labem. Krajinářská architektka Martina Imramovská zde se svou kolegyní postupně přesvědčila město, aby při rekonstrukcích ulic přidávalo stromy a zároveň změnilo nakládání s dešťovou vodou. „Její práce za pár let je ve městě hodně vidět a výrazně to přispívá k prevenci přehřívání města,“ vyzdvihuje práci architektky vedoucí programu Adapterra Nadace Partnerství Martin Ander. Místo rychlého odvedení dešťovky do kanalizace může voda z komunikací směřovat do zelených pásů podél ulic. Stromy tak získávají vláhu přímo ze svého širšího okolí a mají tím lepší podmínky pro růst. Čím lépe prosperují a čím větší korunu vytvoří, tím více mohou ulice v létě stínit a ochlazovat.

Podobnou cestou se vydaly také Úvaly u Prahy. Postupně zde přibývá zeleň a veřejný prostor se zároveň přizpůsobuje tak, aby dokázal lépe hospodařit s dešťovou vodou.

Stromy versus historická náměstí

Ještě komplikovanější situace nastává v historických centrech. Rozlehlá kamenná náměstí se během letních dnů silně rozpálí, možnosti jejich proměny však omezuje památková ochrana.

Spor o podobu veřejného prostoru se objevil například v Jihlavě. Městský odbor životního prostředí se snažil dostat více stromů také na historická prostranství, zatímco mezi argumenty proti výsadbě patřilo zachování pohledů na památky nebo obavy z vlivu kořenů na historické podzemí. Podobný konflikt zažila Třebíč při rekonstrukci Karlova náměstí. Také zde město usilovalo o více zeleně v převážně kamenném prostoru. Spor s památkovou péčí se následně vedl o počet a rozmístění stromů.

I přes řadu konfliktů se postupně začínají množit případy, kdy k rozumné dohodě na umístění stromů na historická náměstí mezi městem a památkáři dojde, jako třeba nedávno ve Znojmě či Kroměříži.

Zelená nemusí být jen ulice

Potenciál k ochlazování města se navíc neskrývá pouze v parcích a ulicích. V Plzni při modernizaci tramvajové vozovny Slovany vznikla rozsáhlá vegetační střecha. Myšlenka nebyla od počátku samozřejmostí. Lidé z Útvaru koncepce a rozvoje města Plzně se snažili přesvědčit dopravní podnik, že obrovská plocha střechy nemusí přispívat k tepelnému ostrovu okolní zástavby, ale může naopak zadržovat vodu a pomáhat své okolí ochlazovat.

Při přípravě projektu využili také data Nadace Partnerství o schopnosti vegetačních střech zadržovat srážkovou vodu. Výsledkem je zelená střecha o rozloze přibližně 1400 metrů čtverečních. „Přebytky zachycené dešťové vody dokonce využívají k mytí tramvají, což je výborný příklad dobré praxe, který rozhodně není vůbec běžný,“ uzavírá Ander.

Pro víc tipů sledujte unikátní veřejnou databázi příkladů dobré praxe Adapterra Awards.

---

reklama

---