Česká krajina v době klimatických změn: Jak ji připravit na sucho i přívalové deště?

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Antonio Jordán / Imaggeo

Půda zbavená organické hmoty a zhutněná těžkými stroji, velké odvodněné lány bez remízků a mezí, narovnané potoky, odstraňování mokřadů – to vše způsobilo, že krajina ztratila svou schopnost zadržovat vodu. Výsledkem je paradox: v obdobích sucha nám voda chybí, a při přívalových deštích jí zase máme až příliš, ale na špatných místech.

Sucho a povodně jsou v mnoha ohledech dvě strany téže mince – krajina zkrátka přestala fungovat jako přirozená vyrovnávací nádrž. Půda, která dříve dokázala vsakovat a držet vláhu, se dnes proměňuje v tvrdou krustu, po níž voda stéká pryč.

Jak tedy krajinu vrátit zpět k životu a připravit ji na budoucí klimatické extrémy?

Základem je zdravá půda

Zdravá půda není jen mrtvá hmota, je to živý organismus. Pórovitost, organická hmota, mikrobiální život a hustá síť kořenů – to vše dohromady tvoří systém, který dokáže vodu nasávat, držet a postupně uvolňovat.

Taková půda působí jako houba: v období dešťů vodu nasákne a udrží, v období sucha ji pak poskytuje rostlinám.

Bohužel velká část české půdy je dnes zničená: eroze, utužení těžkou technikou a úbytek organické hmoty způsobují, že půda vysychá, ztrácí strukturu a podléhá erozi.

Řešení? Především návrat k šetrnému hospodaření. Zvýšení podílu organické hmoty pomocí kompostu a meziplodin, minimalizace hluboké orby, rozvoj agrolesnictví a podpora půdního života.

Tam, kde je půda zdravá, roste odolnost celé krajiny – vůči suchu i záplavám.

Licence | Některá práva vyhrazena

Zdroj | Depositphotos

Vegetace jako přírodní štít

Podobně zásadní roli hraje vegetace. Rostliny chrání půdu před přímým dopadem deště, zpomalují odtok vody, pomáhají vsakování a zpevňují půdní strukturu. V krajině s dostatkem vegetace je voda zachytávána a využívána lokálně, neodtéká rychle pryč.

Dnes však českou krajinu často charakterizují obrovské bloky orné půdy bez jakéhokoliv vegetačního pokryvu. Remízky, hájky, mokřady či luční pásy, které dříve krajinu přirozeně členily a chránily, z velké části zmizely.

Obnova pestré vegetace – zakládání nových remízků, výsadba stromů, obnova mokřadů a vysévání meziplodin – může vrátit krajině její přirozenou stabilitu. Stromy navíc působí jako přirozená klimatizace – ochlazují okolní prostředí a zvyšují vlhkost vzduchu, což je zvlášť cenné v horkých obdobích.

Změnit musíme i správu vody

Problémy české krajiny začaly také masivním odvodňováním ve 20. století. Vysoušení mokřadů, narovnávání potoků a meliorační zásahy sice krátkodobě zvýšily zemědělskou produkci, ale dlouhodobě zbavily krajinu schopnosti přirozeně pracovat s vodou.

Dnes je proto nezbytné se k vodě vrátit jinak:

• Revitalizovat vodní toky, vracet potoky do meandrujících koryt, kde se voda přirozeně zpomalí a zasakuje do podzemí.

• Obnovovat mokřady, které fungují jako zásobárny vody a zároveň přirozené filtry.

• Budovat drobné vodní nádrže a tůně, jež zachytí vodu na místě.

• Zpomalovat odtok vody ze zemědělských pozemků pomocí travnatých pásů, terénních úprav a chytrého plánování.

Příklady dobré praxe existují: revitalizace řeky Moravy v Litovelském Pomoraví nebo obnova Blanice na Třeboňsku ukazují, že správnými zásahy lze výrazně zvýšit schopnost krajiny zvládat extrémní srážky i dlouhodobá sucha.

Co může udělat každý z nás?

Obnova krajiny není jen úkolem zemědělců nebo státních institucí. Každý z nás může přispět:

• Sázet stromy a keře.

• Zachycovat dešťovou vodu na zahradách.

• Podporovat farmáře, kteří hospodaří šetrně a udržitelně.

• Aktivně se zapojovat do projektů obnovy krajiny ve svém okolí.

• Tlačit na obce a města, aby při plánování myslely na vodu a krajinu.

Každý drobný krok pomáhá. Každý strom, který zasadíme, každá obnova tůně, každá hrst kompostu navíc je krokem k větší odolnosti celé krajiny.

Budoucnost: Adaptace nebo degradace

Česká krajina stojí na rozcestí. Buď budeme pokračovat v dosavadním trendu degradace, nebo přepíšeme pravidla a obnovíme její přirozenou rovnováhu.

Obnova zdravé půdy, podpora vegetace a chytrá práce s vodou jsou klíčové kroky.

Neexistují zázračná řešení ani rychlé zkratky. Adaptace na klimatickou změnu je dlouhodobý, systematický proces, který vyžaduje spolupráci obcí, zemědělců, politiků i jednotlivců.

Česká krajina je silná a má obrovskou schopnost regenerace – pokud jí k tomu dáme příležitost.

Naší volbou je, zda jí budeme nadále brát sílu, nebo ji vrátíme zpět.