Konflikty v minulosti mají spojitost s klimatickými extrémy, ukazuje výzkum

Stále více vědeckých studií potvrzuje souvislost mezi klimatickými extrémy a následnými konflikty. Rostoucí variabilita klimatu a s ní spojené extrémní události, jako jsou sucho, vlny veder, povodně, a další, v současnosti zvyšují riziko napětí a násilí. Děje se tak zejména v regionech typických pro svou sociální, politickou a ekonomickou nestabilitu. Kolísání klimatu a živelní pohromy však byly jednou z příčin konfliktů a násilí i v minulosti. Příkladem je zhoršení následků třicetileté války nebo hon na čarodějnice. Studie, na které se podílel i Lukáš Dolák z projektu RES-HUM, na tuto skutečnost upozorňuje a snaží se najít cesty, jak podobným krizím, které se dějí i v současnosti, a jejím příčinám lépe porozumět.

Historie nabízí řadu příkladů, kde je souvislost na první pohled zřejmá. Jindy vyplývají paralely až při podrobnějším zkoumání.

„Mluvíme často o pozvolném násilí, které ve výsledku vede až k vypuknutí otevřeného konfliktu. Často se týká chudých a zranitelných, tedy osob na okraji společnosti,“ uvádí Dolák z Geografického ústavu Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity.

Jako příklad může sloužit hon na čarodějnice v Katalánsku na počátku 17. století. Katalánsko v té době stíhala dlouhá období sucha a následných záplav vedoucí k neúrodám a nedostatku potravin. Trpící lidé našli obětního beránka v podobě údajných čarodějnic. Manipulace s počasím mající za následek živelní pohromy, neúrodu a nemoci byla často jediným obviněním, kterému ženy čelily. „Stovky z nich nakonec skončily na hranici a všeobecná víra ve schopnost čarodějnic manipulovat počasím přetrvávala v některých regionech po staletí,“ uvedl Dolák.

Vyjma epizod sucha a povodní následný mor a konflikty v okolních zemích přerušily i dovoz obilí do Katalánska. Na jaře 1631 se protesty proti cenám obilí a nedostatku chleba změnily v násilné nepokoje. V reakci na to barcelonská městská rada převzala kontrolu nad pečením chleba a zavedla centralizovaný přídělový systém. Následovaly spory o vodní práva.

„Znesvářené strany využily sucha jako nástroj v probíhajícím politickém soupeření, které se vyostřilo z drobné rozepře do velkých institucionálních sporů, které přetrvávaly,“ popisuje Dolák.

Dalším příkladem je třicetiletá válka (1618–1648), která byla jedním z nejničivějších konfliktů v evropských dějinách a vedla ke ztrátě zhruba jedné třetiny středoevropské populace. Konflikt, který začal pražskou defenestrací, sice přímo nesouvisel s klimatem, ale válka se odehrála v období mimořádného ochlazení.

„Extrémně chladné zimy ovlivňovaly vojenské operace. Usnadnily například přechod uherských vojsk přes řeku Moravu v únoru 1621. Zde vidíme i paralelu s plánováním pozemních vojenských operací na Ukrajině v současnosti,“ uvedl Dolák.

Závažnější v 17. století byly opožděné a nepřímé dopady třicetileté války, jako byla opakovaná neúroda. „Období sucha snížila výnosy obilí, zastavila provoz vodních mlýnů a zvýšila frekvenci lesních požárů. Jindy zase silné deště a záplavy zkomplikovaly sklizeň a skladování obilí. Výsledný hlad a špatné hygienické podmínky způsobily, že obyvatelstvo bylo náchylnější k nakažlivým nemocem, např. úplavici,“ uvedl Dolák. Vojska se navíc uchylovala k drancování a násilí proti civilistům. Populace oslabené válkami, hladem a nemocemi pak nebyly schopny obdělávat pole a produkovat potraviny ani po zlepšení klimatických a povětrnostních podmínek.

Některé paralely k historickým událostem sledujeme i dnes. Týká se to například sucha, které akcelerovalo syrskou občanskou válku. Konflikt pak zdůraznil některé demografické, ekonomické a politické problémy země zahrnující rostoucí nezaměstnanost, neúnosné ceny nebo migraci z venkova do měst.

„Migrace může být na jedné straně strategií zvládání problémové situace, pokud jde ale o náhlou a nedobrovolnou reakci na náhlé katastrofy, je společnost naopak více zranitelná,“ upozorňuje Dolák. Dvě domácnosti ve stejné komunitě nebo dvě komunity v jednom regionu ale mohou reagovat na stejnou situaci různými způsoby v závislosti na své odolnosti a adaptační kapacitě.

Historický výzkum umožňuje nahlížet na následky konfliktů vyvolaných nebo zhoršených klimatickou variabilitou z dlouhodobější perspektivy. Zkoumání událostí, které se odehrávaly po generace nebo staletí, může přispět k pochopení toho, kdy měly konflikty související s klimatem obzvláště závažné nebo trvalé důsledky. „Zároveň můžeme vystopovat, co učinilo společnosti více či méně odolnými vůči kombinovaným dopadům konfliktů a klimatických změn,“ uvedl Dolák.

Pochopit dějinný vývoj pomáhají podle vědců zejména historické příběhy. Především pak ty představené přímo na místě, kde se odehrály. „Srozumitelné historické narativy vyprávěné např. formou výstavy snižují psychologickou vzdálenost mezi veřejností a negativními projevy klimatické variability a zdůrazňují lidské jednání v dané době. Takto pojaté příběhy snižují nejistotu, zejména mezi skeptickým a konzervativním publikem tím, že se zaměřují na bezprostřední rizika a minulé reakce společnosti na rizika související s kolísáním klimatu a živelními pohromami,“ dodal Dolák.

Odkaz na studii: Climate, peace, and conflict—past and present: Bridging insights from historical sciences and contemporary research | Ambio

---

reklama

---