https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/alesn-erber-priciny-usychani-borovic-a-zkusenosti-s-jeji-adaptaci
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Aleš Erber: Příčiny usychání borovic a zkušenosti s její adaptací

15.5.2019
Plošné usychání „Týnišťské“ borovice v okolí Hradce Králové.
Plošné usychání „Týnišťské“ borovice v okolí Hradce Králové.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Aleš Erber
Současné odumírání lesních porostů je přisuzováno dlouhotrvajícímu suchu a šíření podkorního hmyzu. V souvislosti s tím se v médiích hovoří především o smrku, jehož problémy přerostly v celorepublikovou kůrovcovou kalamitu. Lavina zpráv o lesnicko-dřevařském sektoru neunikla ani nejvyšším politickým špičkám. Z tohoto důvodu se kůrovci stávají politickým tématem.
 

Jenže problémy má i celá řada dalších dřevin. Vedle smrku je nejvíce postižena borovice. Podle zprávy Lesní ochranné služby (2019) bylo v roce 2018 evidováno cca 70 tis. m3 vytěženého borového kůrovcového dříví.

V celostátním rozsahu jde však již o kalamitu čítající napadení v objemu stovek tis. m3, přičemž obranná opatření se prakticky neuskutečňují a škůdci se množí na většině lokalit zcela nekontrolovaně.

Obr. 1 - Plošné usychání „Týnišťské“ borovice v okolí Hradce Králové.
Obr. 1 - Plošné usychání „Týnišťské“ borovice v okolí Hradce Králové.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Aleš Erber
Paradoxem je, že právě borovice by měla být suchu odolnější, ale dnes je opak pravdou. Nicméně kde hledat možné příčiny jejího usychání? A existují pěstební postupy se zkušenostmi z praxe, které mohou usychání borovic předejít jejím adaptováním na jiné růstové podmínky, aby se vlastníkům lesů minimalizovaly ekonomické ztráty a ekologické škody?

Možné příčiny usychání borovic

Borovice nejvíce usychají a následně podléhají podkorním škůdcům na jižní a jihozápadní Moravě a ve středních a východních Čechách (Obr. 1).

K plošnému chřadnutí a následnému odumírání borovic dochází kombinací více příčin. Nejzákladnějším důvodem je globální změna klimatu (GZK). Jedním z jejích projevů je dlouhotrvající sucho způsobující postupný pokles hladiny spodní vody.

Oslabené porosty následně napadá podkorní hmyz. Dalšími možnými vlivy jsou degradovaná půda z opakovaného pěstování jehličnanů (nedostatek živin), nevhodně použitý sadební materiál z hlediska genetiky při zakládání porostu před osmdesáti a více lety a nedostatečná pěstební péče, kvůli níž se vypěstovaly husté borové porosty s nízkou odolností a stabilitou. Proto si borovice nemohly vybudovat dostatečně bohaté a kvalitní ústrojí – kořeny a korunu, jelikož v takových porostech se stromy potýkají s vysokou konkurencí. Bojují o živiny a vodu v kořenové vrstvě půdy a o životní prostor a světlo v korunové etáži.

A právě hustý zápoj způsobil (Obr. 2), že si borovice vytvořily krátkou a okolními stromy deformovanou korunu (min. délka koruny se uvádí 1/3 výšky stromu), s chudým větvením a s nízkou hustotou jehličí. Z těchto důvodů borovice dlouhodobě strádají a v dnešním suchém období hynou.

K tomu dochází především ve vegetační době, kdy se vypařuje nejvíce vody. Vypařování pak umocňuje, a to i v zimním období, jmelí bílé, které parazituje na borovicích ve východních Čechách oslabených dřívější imisní zátěží.

Přitom právě přísun vody v tomto období a udržení relativní vlhkosti vzduchu při povrchu půdy a v okolí korun jsou nejdůležitějšími elementy pro přežití stromů v době sucha. Na usychání hustě pěstovaných porostů má také vliv stále se zvyšující noční teplota, kdy se stromy přes noc nedokáží ochladit, a tím se dále snižuje vzdušná vlhkost.

Obr. 2 - Hustě zapojené porosty zhoršují vodní bilanci lesního porostu, jenž je jedním z důvodů usychání borovic.
Obr. 2 - Hustě zapojené porosty zhoršují vodní bilanci lesního porostu, jenž je jedním z důvodů usychání borovic.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Aleš Erber

Hustota porostů – faktor umocňující usychání

Borové porosty mají často spodní etáž tvořenou převážně smrky. U takových porostů se pak stres suchem umocňuje, protože dešťové srážky, pokud se nezachytí v korunách horní etáže porostu, se ve velkém zachycují na korunách spodní etáže. Odtud se odpaří.

K tomu dochází především ve vegetační době, kdy je dešťových srážek nedostatek. Jejich intenzita je často tak slabá, že neproniknou přes hradbu hustých korun až k půdě. Četnost slabých srážek se ale snižuje a naopak se zvyšuje četnost silných srážek, takže vliv intercepce smrkové vrstvy by se měl snižovat. Ale zřejmě to nevyváží vliv silného prokořenění vrchní vrstvy smrkovými kořeny a zvýšenou intercepci.

Může tady hrát roli i vliv sněhu, který se na smrkové vrstvě zachytí a vypaří.

V případě, že přeci jen voda pronikne přes koruny stromů do půdy, je absorbována povrchovými kořeny smrků. Takže do hlubších vrstev půdy se dostává minimální množství vody, což zpomaluje cirkulaci toku vody a živin v celém lesním ekosystému. A to je zřejmě jednou z hlavních příčin, proč i borovice s hlubokým kořenovým systémem usychají.

Spodní etáž borových porostů často tvoří i duby. Ty naopak svým příznivým opadem zlepšují obsah živin v půdních horizontech a na rozdíl od smrkové etáže listnatou podúrovní sníh propadává korunami na zem a při tání se vsakuje do půdy.

Nicméně nejdůležitější pro fungování borovic jsou vegetační srážky, čímž dochází k obdobné intercepci jako u podrostu tvořeném smrky. A proto i zde dochází ke zpomalování koloběhu látek, ke zhoršené výživě borovic a k jejich následnému usychání.

Obr. 3 - Začal jsem se ptát sám sebe a hlavně porostů, jak s nimi nejlépe nakládat, jak je pěstovat. Odpovědi jsem nacházel v samotných porostech, které mně ukazovaly cestu. Změnil jsem myšlení, pohled na les a vizuální představu o správně vypadajícím lesa. Proto jsem změnil i přístup k obhospodařování lesů.
Obr. 3 - Začal jsem se ptát sám sebe a hlavně porostů, jak s nimi nejlépe nakládat, jak je pěstovat. Odpovědi jsem nacházel v samotných porostech, které mně ukazovaly cestu. Změnil jsem myšlení, pohled na les a vizuální představu o správně vypadajícím lesa. Proto jsem změnil i přístup k obhospodařování lesů.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Aleš Erber

Změna myšlení a přístupu k lesním porostům

Po studiu na střední lesnické škole jsem myslel, že jediné možné hospodaření v borových porostech je za využití pasečných způsobů hospodaření. Holoseče jsou skutečně standardním hospodařením na borových stanovištích. Ekotyp „Týnišťské“ borovice není výjimkou.

Měl jsem však to štěstí, že jsem mohl již při denním studiu Lesnické a dřevařské fakulty České zemědělské univerzity v Praze pracovat jako adjunkt u Lesů ČR na Lesní správě Choceň. Byla to nedocenitelná škola, kdy jsem skloubil teorii s praxí.

Postupně získávané zkušenosti jsem zároveň obohacoval studijními cestami a na lesnických exkurzích (Česká lesnická společnost, SVOL a Pro Silva Bohemica), jež mi daly i jiný pohled na pěstování lesů a na přístup k obhospodařování, který jsem dosud měl. Především diskuze zda ten, či onen přístup je vhodný, mi dala více, než hodiny strávené v lavicích. Exkurze mi vštípily podněty k přemýšlení, zároveň mi nabízely širokou paletu možností, na základě kterých jsem si mohl svobodně vyhodnotit a následně vybrat, jaký přístup k lesu podle ekonomických, ekologických a sociálních parametrů bude nejlepší a kterým bych se chtěl vydat (Obr. 3).

Obr. 4 - Borové porosty, které prosvětlily vichřice Kyrill a Ema, jsou více odolné vůči suchu a dalším biotickým a abiotickým činitelům. Postupem času se pod dospělým porostem dostavila obnova „světlomilné“ borovice.
Obr. 4 - Borové porosty, které prosvětlily vichřice Kyrill a Ema, jsou více odolné vůči suchu a dalším biotickým a abiotickým činitelům. Postupem času se pod dospělým porostem dostavila obnova „světlomilné“ borovice.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Aleš Erber

Na les jsem začal hledět ze zcela jiného úhlu pohledu. Po několika exkurzích Pro Silva Bohemica jsem si dokonce začal všímat míst, která jsem dříve standardně přecházel.

Začal jsem se ptát sám sebe a hlavně porostů, jak s nimi nejlépe nakládat, jak je pěstovat. Nebo jak je možné, že v některých porostech je borovice schopná růst pod plným zápojem borovice v horní etáži, když nás knihy učí, že borovice je ryze světlomilná dřevina atd. Odpovědi jsem nacházel v samotných porostech, které mně ukazovaly cestu. Že bych se stal bláznem? Nikoliv! Obdobně tomu bylo u významného lesnického praktika Wilhelma Pfeila, který již v roce 1850 pravil: „Ptejte se stromů, jak chtějí být vychovávány, budou lepším poučením, než učení z knih“.

Po nástupu na svěřený revír jsem proto věděl, jak mohu vylepšit po všech směrech stávající hospodaření a stav spravovaného lesního úseku a jak adaptovat lesní porosty, které už tenkrát usychaly.

Tuto dovednost jsem získal zejména na studiu v Bavorsku (2010), kde jejich Státní lesy již hospodařily od roku 2006 podle klimatické koncepce a vysoké školy ji učily – teoreticky i prakticky. Klimatická změna a příprava porostů na ni bylo už tehdy velké téma.

Obr. 5 - Pohled do silně uvolněných korun borovic, kterým jsem vytvořil optimální životní prostor
Obr. 5 - Pohled do silně uvolněných korun borovic, kterým jsem vytvořil optimální životní prostor
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Aleš Erber

Podstatou změny způsobu obhospodařování borových porostů na revíru se stalo soustředění na péči o jednotlivé stromy, aby se zlepšily životní podmínky jednotlivých stromů a tím i stabilita a odolnost celého ekosystému.

Z tohoto důvodu jsem opustil „pasečné myšlení“ a začal jsem upřednostňovat principy hospodaření nepasečného. Nebylo to ideologické rozhodnutí, nýbrž krok ryze racionální a praktický. A to i s vědomím, že se jedná o adaptační opatření na klimatickou změnu.

Skutečností ovšem je, že pasečné hospodaření zcela neodmítám. Dokonce ho také využívám, ale jako poslední možnost, nebo při urychlení přeměn lesních porostů, např. ze smrkových porostů ohrožených suchem na dubo-habrové porosty.

Vypozorovaná odolnost borových porostů u ekotypu „Týnišťské“ borovice

„Les je tak odolný, jak jsou odolné jednotlivé stromy, přičemž naopak odolnost stromu je do značné míry vytvářena jeho okolím, výstavbou lesa“, uvádí Tesař (2016).

Správná porostní hustota odpovídá situaci, kdy porosty na revíru byly postiženy vichřicemi Kyrill a Ema. Zpracováním kalamitního dříví došlo k rozvolnění porostního zápoje na zakmenění zhruba 0,8 až 0,5. Současně se musela odstranit i značná část stromů spodní smrkové etáže kvůli jejich poškození a pro usnadnění těžby poškozených borovic. Porosty byly různého stáří.

V prosvětlených porostech jsem si všiml, že toto rozvolnění iniciovalo výraznou korunovou regeneraci v podobě nárůstu korunového objemu. Jehličí borovic bylo sytě zelené a bez známek chřadnutí. Zdravotní stav porostů se komplexně zlepšil a zvýšila se i odolnost proti následným negativním činitelům.

Naopak v porostech, kde nedošlo k rozvolnění, se každoročně objevovaly borové souše. V prosvětlených porostech se postupem času navíc dostavilo pod porostem i přirozené zmlazení borovice, modřínu, smrku (Obr. 4). Často se v takových porostech zmladily i vzdálenější dřeviny jako duby či jedle.

Obr. 6 - Po větším rozvolnění a drobném narušení půdního povrchu (povrchovou půdní frézou, shrnovačem apod.) se dostavilo přirození borovice, ale i celé řady dalších dřevin.
Obr. 6 - Po větším rozvolnění a drobném narušení půdního povrchu (povrchovou půdní frézou, shrnovačem apod.) se dostavilo přirození borovice, ale i celé řady dalších dřevin.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Aleš Erber

Stejnou zkušenost s adaptací „Týnišťské“ borovice měl i Konias (1946), který na zkusných plochách, kde snížil zakmenění na 0,6 za účelem lepší humifikace a uvolnění zdravých a silných mateřských stromů, po 10 letech konstatoval, že „vrstva kyselého humusu klesla na 1/3 původní vrstvy, koruny zmohutněly a nasadily nový výškový přírůst – výskyt každoročních souší, které kryly dříve celý etát, poklesl na minimum“.

Počátky adaptace borových porostů

Od roku 2013 do roku 2016, kdy jsem pracoval jako revírník na již zrušeném revíru Plchůvky (pracovník Lesů ČR jsem od r. 2008), se v řadě porostů ještě před suchými roky těžilo velké množství souší.

Abych zmírnil tento fenomén svěřeného úseku, stabilizoval ho po stránce ekologické a statické a zároveň ho ekonomicky maximálně zefektivnil za využití dynamických sil přírody a přirozené obnovy, přistoupil jsem v roce 2014 na základě výše zjištěných poznatků k silným zásahům (Obr. 5).

Předcházela tomu pečlivá analýza stavu všech nejvíce chřadnoucích a ohrožených (plně zakmeněných) porostů nad 80 let, vypozorovaných přírodních dějů v dané oblasti a zkušeností hospodářů z ČR i ze zahraničí, které jsem mohl navštívit během studijních cest s exkurzemi na ukázkové hospodaření.

Prvotním cílem bylo zlepšení růstových podmínek a zamezení ekonomických ztrát. Silné zásahy směřovaly jak do podúrovně, tak i do horní etáže.

Přednostně se jednotlivým výběrem odstranily souše a jedinci škodící cílovým stromům borovic, kterých se vybíralo kolem 200 až 250 ks/ha. Dále byla zredukována hustá a vodu odčerpávající spodní smrková etáž. Z horní etáže byly vytěženy všechny vejmutovky. V částech porostů nejvíce postižených usycháním nebo vyšším výskytem vejmutovky byl zásah intenzivnější, čímž zakmenění kleslo až na 0,5.

V těchto prosvětlených částech porostů se následně objevilo přirozené zmlazení (Obr. 6), což nebylo prvotním cílem. Proto na tento typ zásahů u borovice lze zároveň pohlížet jako na seč přípravnou k obnově pod porostem.

Obr. 7 - Ukázka vývoje dvouetážového porostu, u kterého došlo k odtěžení horní etáže bez poškození nové generace lesa.
Obr. 7 - Ukázka vývoje dvouetážového porostu, u kterého došlo k odtěžení horní etáže bez poškození nové generace lesa.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Aleš Erber

Ve zbývajících částech porostů bylo spodní smrkové patro ponecháno pro podporu objemového přírůstu porostu. Díky výrazné redukci hustoty porostů mohly následně dešťové srážky snadněji proniknout k povrchu půdy.

Tím došlo, zejména ve vegetačním období, ke zlepšení celkových vláhových poměrů stanoviště a k postupnému uvolňování živin rychlejší mineralizací humusu.

K regeneraci korun přispěla kromě snížení korunové konkurence i redukce konkurence kořenů stromů v půdě. Poškození větrem nebylo téměř žádné. Z obrázku 5 je zřejmé, že silnými zásahy se rozvolnil korunový zápoj.

V porostu zůstalo takové množství stromů, které dovolilo dešťovým srážkám prostoupit porostem až do půdy a tím se snížila transpirace. Naopak zřejmě došlo ke zvýšení evaporace (výparu z povrchu půdy), což přispělo ke zvýšení nasycenosti vodních par vodou při povrchu půdy i v korunách. Takový stav porostu pak pravděpodobně pozitivně ovlivnil zlepšení vodní bilance porostů.

Díky dostatečně silnému rozvolnění byla mortalita borovic v období 2015 až 2019 minimální, a to ve všech obdobně rozpracovaných porostech o celkové výměře 133 ha. Na rozvolnění borovice zareagovaly stejně bez ohledu na stanoviště (1M, 2K, 2P, 3K, 3I ), lesní vegetační stupeň (1 až 3 LVS) a věk (85 až 145 let).

Domnívám se na základě svých praktických zkušeností, že intenzivní výchova borových porostů i ve vyšším věku může přispět k vyšší odolnosti proti suchu. Zároveň jsou porosty dobře připraveny na obnovu různými způsoby a především pak k bohatší porostní struktuře zvyšující stabilitu, odolnost a bezpečnost produkce.

Pakliže se na ploše objeví přirozené zmlazení v dostatečné hustotě, lze ho postupným odtěžováním stromů, a to přednostně zralých nebo zdravotně či kvalitativně méně hodnotných, podpořit bez výrazného poškození nové etáže (Obr. 7). Předpokladem však je, že v porostu zbyde dostatečné množství kvalitních stromů s dlouhými a pravidelnými korunami, jelikož pouze ty dávají záruku odolnosti celého lesa a zvýšeného hodnotového přírůstu.

V tomto případě můžeme mluvit o tzv. jakostním hospodářství přírůstném.

Efektivitu tohoto hospodaření pak spatřuji v průsečíku pěstování hodnotných kmenů vysoké jakosti a v minimalizaci ekonomických vstupů do péče o přirozenou obnovu, kterým docílíme finančních úspor spojených s obnovou a další nezbytnou péčí.

Takové hospodářství je nejlépe dosahováno v lese neustále trvale tvořivém – Dauerwaldu. A tento způsob obhospodařování lesa se stal mým cílem. Obrázek 8 pak zobrazuje názornou vizuální cestu přestavby borových porostů od adaptace porostu přes obnovu lesa až k mému stanovenému cíli , kterým je druhově pestrý a bohatě strukturovaný les - Dauerwald.

Obr. 8 - Příkladná vizuální ukázka postupu přestavby borového porostu s podrostem smrku ve spodní etáži na druhově pestrý a bohatě strukturovaný les, jehož cílem je vypěstovat les neustále trvale tvořivý – Dauerwald.
Obr. 8 - Příkladná vizuální ukázka postupu přestavby borového porostu s podrostem smrku ve spodní etáži na druhově pestrý a bohatě strukturovaný les, jehož cílem je vypěstovat les neustále trvale tvořivý – Dauerwald.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Aleš Erber

Nutno podotknout, že se tento pěstební postup v borových porostech velmi liší od tradičního pojetí výchovy a obnovy. Také jsem si vědom, že u porostu se silným zásahem bylo zakmenění redukováno pod kritickou hodnotu (podle Assmana, 1961, se jedná o snížení zakmenění, které způsobí pokles běžného přírůstu pod 95 % max. možného přírůstu, pro borovici se uvádí kritická úroveň zakmenění mezi 0,80 a 0,85).

Domnívám se však, že ztráty na objemovém přírůstu způsobené silným zásahem budou po zregenerování korun postupně nahrazeny světlostním přírůstem všech stromů ponechaných v porostu. U nich se pravděpodobně zároveň zvýší přírůst hodnotový s vyšší ekologickou a statickou odolností. Z následných těžeb lze tudíž očekávat kmeny silnější, kvalitnější a zdravější, dosahující vyššího zpeněžení.

Takto adaptované borové porosty pak i lépe plní všechny funkce lesa. Na druhou stranu, pokud nám jde o zachování podstaty lesa jako takového a o jeho mimoprodukční funkce, kritická hodnota zakmenění ztrácí v tomto směru své opodstatnění. Jediným parametrem totiž bude zdravý a dobře fungující ekosystém plnící zároveň i bezpečnou dřevní produkci a jistotu peněžitého profitu.

Závěr

Při zavádění jakýchkoliv adaptačních opatření je nutné mít na paměti, že všechny snahy o stabilizování porostů mají své limity. Ke všemu je nelze zavádět vždy plošně či šablonovitě a zcela stejně.

Každý porost si totiž žádá něco jiného. Musí se vždy respektovat stanoviště, charakter dřevinné skladby, zralost porostu a míra poškození borového porostu. Chtěl bych také zdůraznit, že popsaný postup adaptace „Týnišťské“ borovice není všelékem na všechny chřadnoucí porosty s borovicí, a proto ho nelze zcela stejně implementovat na jiné druhy borovic v ČR.

Vše má své hranice. A to především tehdy, kdy už dochází k plošnému usychání borovic tam, kde se rozmnožilo velké množství podkorního hmyzu. V takových případech již nelze borové porosty zachránit. Je ale skutečností, že připravené porosty, v nichž dojde k výše popsanému zásahu včas, výrazně lépe odolávají suchu, bořivým větrům, škůdcům apod.

Obr. 9 - Kde je vůle, tam cesta. Kde je cesta, tam je řešení. Za stávající dynamické změny klimatu se snažme hledat alternativní cesty k adaptaci lesních porostů a různé možnosti pěstování lesů. Ihned jej neodmítejme, kord, když se blíž k přírodním zákonitostem přírody. Zároveň ale neodsuzujme zavedené standardy hospodaření. Chtějme evoluci, nikoliv revoluci.
Obr. 9 - Kde je vůle, tam cesta. Kde je cesta, tam je řešení. Za stávající dynamické změny klimatu se snažme hledat alternativní cesty k adaptaci lesních porostů a různé možnosti pěstování lesů. Ihned jej neodmítejme, kord, když se blíž k přírodním zákonitostem přírody. Zároveň ale neodsuzujme zavedené standardy hospodaření. Chtějme evoluci, nikoliv revoluci.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

V aktuální době, kdy jsou již patrné negativní důsledky klimatické změny – především sucha, je nutností hledat alternativní postupy, směry, být otevření a nezatracovat ten či onen přístup nebo názor na pěstování lesů. Neměli by se proto odsuzovat lidé, kteří opustili zaběhlý standardní rámec hospodaření. Často se totiž jedná jen o pouhé efektivní aplikování nových vědeckých poznatků, které zatím nejsou v praxi zaběhlé a tolik časté.

Poslední dobou vnímám v lesnických řadách velkou skepsi. Chtěl bych proto zdůraznit, že na nynější stav se nesmí rezignovat. Stále je čas adaptovat stávající porosty, i když je čas zde naším soupeřem.

Poděkování

Tento článek bych chtěl věnovat všem kolegyním a kolegům z Lesů ČR i mimo něj a především pak vědeckým odborníkům, kteří mi byli oporou v dobách nejtemnějších, a nakonec i těm, co mé nadšení a myšlení ohledně pěstování lesů nepochopili. Vše špatné je přeci jen pro něco dobré (Obr. 9).

Také děkuji vědeckému týmu Fakulty lesnické a dřevařské České zemědělské univerzity a odborníkům z VÚLHM, kteří mé snažení zdokumentovali a zpracovali řadu certifikovaných metodik, které se již uvádějí do praxe. Jako příklad mohu uvést Městské lesy Hradec Králové, a.s.

Lesní porosty se nacházejí na revíru Horní Jelení (dříve na revíru Plchůvky od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2018 revíry Choceň a Kunětická hora), LS Choceň, LČR, s.p. v PLO 17 – Polabí, v nadmořských výškách od 230 do 350 m n. m. na SLT 1M, 2K, 2P, 3K, 3I. Jedná se o typická stanoviště „Týnišťské“ borovice na cílových borových hospodářstvích (HS 13, 23 a z části i na 43) na pleistocenních terasách.

Kritická úroveň zakmenění pro borovici se uvádí mezi 0,80 a 0,85. Podle Assmana, 1961 se jedná o snížení zakmenění, které způsobí pokles běžného přírůstu pod 95 % max. možného přírůstu.

Jedná se však o výsledky dřívějších výzkumů, které se uskutečnily za zcela jiných přírodních podmínek. Tehdy vedly k onomu definování „kritické hodnoty sníženého zakmenění“. Dnes už zřejmě neplatí, protože se výrazně změnily vnější podmínky, ze kterých Assmann měřil. Proto se domnívám, že by se tedy z Asmanových výsledků měla přestat dělat mantra. Kritické procento zakmenění dnes totiž ztrácí smysl. Nejdůležitějšími parametry borových porostů je zdravotní stav porostu a jeho směřování, tzn. k maximální vyváženosti ekologické a statické stability při dosahování nejvyššího hodnotového přírůstu, což znamená směr Dauerwaldu.


reklama

 
foto - Erber Aleš
Aleš Erber
Autor je lesnický analytik a odborný lesní hospodář.

Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (20)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

MU

Michal Ukropec

15.5.2019 17:43
V Jistebnici, 600 metrů nad mořem také na lokalitě Vinice odumírají smrky a borovice vysazované od malé doby ledové. Až se oteplí do dlouhodobého průměru, tak naši potomci budou na vinici pěstovat vinnou révu. Šlo to tehdy, proč by to nemohlo jít i v budoucnu?
Odpovědět
JS

Jiří Svoboda

16.5.2019 10:34
Moc mne těší, že tu někdo takto věci rozumí a ukazuje se, že to i funguje.

Jen bych autora moc prosil, aby nepsal tak šíleně rozvláčně. Kdyby ten článek měl 1/3 délku, byl by mnohem lepší!
Odpovědět
Aleš Erber

Aleš Erber

16.5.2019 15:03 Reaguje na Jiří Svoboda
Děkuji za reakci. Příště se polepším. Ano, některé odstavce by bylo možné vynechat. Na druhou stranu vím, a to na základě již získaných reakcí, že článek budou číst, promiňte mi to, úplný laici. Proto jsem zvolil takovou strategii článku, aby čtenářům bylo vše zcela jasné, srozumitelné a vzájemná provázanost problematiky byla vysvětlena. Článek se protáhl "příběhem o změně myšlení". Využil jsem prostor Ekolistu k reakci na článek pana Metzla, protože jsem uznal za vhodné, aby zazněl nějaký příběh lesníka, který své myšlení změnil. Jestli jsou pro Vás některé pasáže nudné, prosím, odpusťte mi to. Ae
Odpovědět

Jan Škrdla

17.5.2019 12:35
Předpokládám, že jednou z podmínek proč u vás přirozená obnova borovic funguje, je vhodné stanoviště (kyselé). U nás na živných půdách se BO nezmlazuje (hlavně z důvodu buřeně a zmlazení jiných dřevin (např. JV, KL, JS).
Jinak dauerwaldu fandím, jen čekám až se to této diskuze přihlásí nějaký brouk pytlík, a začne tvrdit, že se les dá obnovovat leda holosečným způsobem.
Odpovědět
Aleš Erber

Aleš Erber

17.5.2019 18:52 Reaguje na Jan Škrdla
Proč se sanžit o přirozenou obnovu borovice na bohatém stanovišti? Tomu nerozumím, omlouvám se. Ke všemu uváděné dřeviny jsou ekonomicky daleko hodnotnější. POkud se vám zmlazují, tak máte vyhráno! Proč přelačovat přírodu. Ona činí věci přirorozeně - ekologicky. Ovšem co je ekologické, je zároveň ekonomické. Matka příroda totiž neivestuje žádnou energii na víc! Využijte zmlazující cenné listnáče. Borovice patří na chudé stanoviště. Pěstujte drahé dříví, levný les. To myslím v tom smyslu, že budoucnost ekonomické efektivnosti v LH, ale i v zemdělství, tkví v minimalizaci vstupů do výroby a v maximanilazaci výnosů. Své myšlenky nikomu nevnucuji, aby bylo jasno. Jen ukazuji, že pěstovat les lze různými způsoby. Já myslím především ekonomicky. Nicméně pracuji na těch nejvyšší ekologických a sociálnách principech! Tato symbióza se mi osvědčila. A tu ukazuji.
Odpovědět

17.5.2019 21:01 Reaguje na Aleš Erber
Taky se o přirozenou obnovu BO nesnažím. Jen se konstatoval, že u vás to jde právě díky tomu chudému stanovišti.
Přirozené obnovy výše uvedených dřevin využívám, vzhledem k tomu, že se jedná o menší lesík ve vlastnictví obce (asi hektarový) s převažující ekologickou a rekreační funkcí, tak si s tím hraju. Jen by se tam mohl zmlazovat i DB, který v souvislostí s chřadnutím BO začíná převažovat v mateřském porostu.
Odpovědět

Jan Škrdla

17.5.2019 21:02 Reaguje na
Nevím proč, ale zase mě to nepodepsalo.
Odpovědět
Aleš Erber

Aleš Erber

18.5.2019 12:03 Reaguje na Jan Škrdla
Jasná věc :-) Hrajete si správně. Dub je složitější, ale taky o něm něco napíšu. Borovice je spíše moje okrajová záležitost, byť to tak nevypadá. Já se specializuji právě na dub a pěstování cenných lestnáčů. Přirozená bnova dubu je specifická.Obnovil jsem ho pod porostem. Zaměřuji se právě na pěstování cenných sortimentů.
Odpovědět
pp

pavel peregrin

18.5.2019 12:08
V minulých dnech jsem jel přes Vysočinu a pohled na odumírající smrky, borovice ba i jedle je tristní.Protože nejsem lesník, požádal bych pana Erbera, zda by mi zodpověděl následující dotazy: a)jak je možné, že na Vysočině, která má prokazatelně více srážek než např. okolí Hradecka, jsou smrky v mnohem horším stavu než tam?
b)jak je to možné na Šumavě, kde srážky jsou také větší?
A jeden příklad z praxe od mého známého lesníka- chtěli začít včas vykácet napadenou část lesa, v podstatě kůrovce"vyhladovět". Bylo uskutečněno výběrové řízení, vybrán těžař. Ostatní neúspěšné subjekty se odvolaly, kácení se prodlužovalo, prodlužovalo....a výsledkem byl zničený les. Takže se táži- k čemu všemu nákladné projekty, diskuze o nejvhodnější skladbě lesa apod. když to nejjednodušší ztroskotá na lidské pitomosti?
Odpovědět

Jan Šimůnek

19.5.2019 09:05 Reaguje na pavel peregrin
Případ, který popisujete, je typický socialismus, který tu jednak udržují levicoví politici z dob komunistického režimu, jednak sem proudí jako bahnitá stoka z Bruselu.
Prostě povinnost provádět výběrové řízení je třeba zrušit, protože bezcenným lidem na úřednických postech má být exkrement po tom, koho si na nějaké práce vyberu a koho ne. A dokonce i v případě, kdy ten výběr bude pro mě (podle nějakých byrokratických, od reality odtržených kritérií) nevýhodný.
Čili nepomůžeme si, dokud se neodtrhneme od EU (nebo nezapracujeme na jejím zničení, k čemuž máme možnost, a dokonce legální a nerizikovou, za necelý týden) a nevyčistíme státní správu od neomarxistů a pohrobků minulého režimu (a neuděláme čistku v legislativě zrušením těch řádově 80 - 90 procent naprosto zbytečných zákonů a podzákonných norem) tak budeme pořád v těch exkrementech, které jste popsal.
Odpovědět
pp

pavel peregrin

19.5.2019 12:09 Reaguje na Jan Šimůnek
To by asi byl ideální stav, leč obávám se, že věc nepůjde provést. Pokud náš průmysl již není v našich rukách, lze se odtrhnout jen stěží.A navíc-žolíka v podobě Auto Škoda drží v rukou Němci a coby znamenalo ukončení výroby, si jistě každý dokáže představit.Zrušení výběrových řízení je věc proveditelná, ale není politická vůle.
Odpovědět

Jan Šimůnek

19.5.2019 14:05 Reaguje na pavel peregrin
Je to trochu OT, ale pro Němce by mohlo být výhodné mít fabriku mimo EU a vyrábět v nich auta podle fyziky a zdravého rozumu a ne podle ekobláznivin (a prodávat je mimo EU bez zátěže případnými celními opatřeními proti EU).
Odpovědět

Jan Škrdla

19.5.2019 20:15 Reaguje na Jan Šimůnek
Vám ta EU asi hodně leží v žaludku, hledáte ji i tam, kde není.
Problém, co popisuje Pavel Peregrin, má počátky někdy v 90-tých letech, kdy došlo k transformaci lesního hospodářství.
Dříve bývalo zvykem, že revírník měl pod sebou hajné, a ti lesní dělníky. Když bylo potřeba, zastavila se mýtní těžba a začala se zpracovávat kalamita.
Teď je situace taková, že na práci se najímají externí firmy formou tendrů. Vyhraje firma co nabídne nejlepší finanční podmínky, k lesu nemá vztah a neví jestli vyhraje tendr v příštím období. Podle toho to i vypadá. Trochu úchylné je, že se mini tendry vypisují i na zpracování kalamitní těžby (nebo alespoň vypisovaly).
Odpovědět
pp

pavel peregrin

19.5.2019 20:20 Reaguje na Jan Škrdla
Ano, podle toho to vypadá a nejen v lese-míněna výběrová řízení.
Odpovědět
Aleš Erber

Aleš Erber

19.5.2019 20:48 Reaguje na pavel peregrin
Dobrý den, děkuji za velmi podařené dotazy.
od A)smrk v této rozsáhlé oblasti roste s borovicí po několika generací. Vzhledem k tomu, že se jedná o velmi chudé a suché stanoviště, geneticky se adaptoval na takové extrémní podmínky. A tudíš je zvyklý na sucho a na živiny chudé stanoviště. Do jistý míry problém umocňuji husté porosty (vysoký počet stromů na hektar). Na Vysočině měl smrk dostatek srážek. Byl na to zvyklý. A protože je nyní nemá, hyne suchem. Přírodní dílo zkázy dovršují kůrovci a v řadě případě neefektivní postupy v ochraně lesa. Ale na Vysočině je více préblémů, proč dochází k plošným rozpadů lesů. Zde bych chtěl vypíchnout tu skutečnost, že nejlepší aktivní boj se škůdci a dalšími vlivy počasí, je prevence a tkví ve vytváření dřevinné a prostorové pestrosti při optimálním počtu stromů na hektar. Nejučínějšími postem, jak rychle stabilizovat porostu, je v tzv. přestavbách porostů. Prvním krokem je optimální prosvětlování porostů. Čím jsou smrkové porosty mladší, tím lépe - efektivnější a ekonomičtější.
B)Otázka Šumavy je problematická. V prvé řadě se musí říci, že Šumavu tvoří NP Šumava, který má zcela jiný režim správy lesů a je spravován s jiným cílem. Nejsou to lesy hospodářské, ale to jistě víte. Šumava se také pohybuje v jiných nadmořských výškách a má jiné přirozené zastoupení dřevin. Smrk je na Šumavě doma :-) A proto i přírodní disturbance jsou zcela přirezené, a tedy i kůrovec.
Na třetí otázku si dovolím neodpovědět, protože neznám detaily.
Odpovědět
pp

pavel peregrin

20.5.2019 07:13 Reaguje na Aleš Erber
Děkuji za odpověď. Nicméně nemohu se zbavit dojmu, jak i přede mnou psal pan Škrdla, že v současné době v lesích chybí dozor. Do lesa chodím velice často a na hajného nenarazím. Nevím, co příslušné orgány přimělo k rušení hájenek, ale to vím, že pokud chybí prvoinstanční sledovanost-a to nejen v lese- chybí všechno. To je stejné, jako kdyby vám chyběla prvotní evidence.
Odpovědět
Aleš Erber

Aleš Erber

20.5.2019 10:04 Reaguje na pavel peregrin
Stávajicí nastavení státní správy lesů není, dle mého názoru, optimálně nastaveno,a proto se volá pro její reorganizaci. Nemusíme nic vymýšlet. Vzorem je fungující systém v Bavorsku. Hájenky rušily LČR - státní podnik, nikoliv orgán státní správy lesů. Byla to chyba. Mnoho z nich se mělo spíše opravit a měl být v nich revírník s kanceláří. Mělo by to hlavní význam v lesní ochranné službě a jednak v reprezentaci podniku. Bylo to styčné místo pro společnost, kam se mohou obrátit v případě potřeb týkajících se lesů. To se na mnohých místech vytratilo. A v těch, který tak zůstaly, tak revírníci musí častokrát platit vysoké nájemné. Takže s Vámi souhlasím.
Odpovědět
pp

pavel peregrin

20.5.2019 12:53 Reaguje na Aleš Erber
A můžete s tím jakožto lesní odborníci něco udělat? Vyslyší vás konečně už někdo nebo je to boj s větrnými mlýny?
Odpovědět

Jan Šimůnek

20.5.2019 19:57 Reaguje na pavel peregrin
Zažito na vlastní kůži, máme chatu u lesa, dokud byli v lese hajní, tak si málokdo troufl tam něco dělat, od oné transformace kdykoli přijedeme, tak je chata vypáčená a ukradeno i to málo, co ještě po předchozích krádežích zbylo.
Odpovědět
pp

pavel peregrin

20.5.2019 20:25 Reaguje na Jan Šimůnek
Přesně tak.
Odpovědět
 
reklama


Pražská EVVOluce

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist