Blanka Klimešová: Taktický urbanismus – vyzkoušejte změnu a už to nebudete chtít jinak
Smyslem většinou bývá podpora komunitního a sousedského života, zvýšení pobytových kvalit veřejného prostoru a důraz na bezpečnost pro pěší nebo cyklisty. Projekty taktického urbanismu jsou snadno realizovatelné, levné a rychlé, nepředstavují tedy velké riziko a jsou případně snadno odstranitelné.
Ukazuje se však, že když lidé dostanou možnost si změnu vyzkoušet, jsou většinou spokojení a dočasné projekty tak dosahují svého cíle, kterým je dlouhodobá změna.
Mike Lydon, ředitel newyorkského studia Street Plans, který je považován za otce taktického urbanismu, hovoří o jeho pěti klíčových charakteristikách:
-
1. Jedná se o postupné promyšlené zavádění změn, které probíhá v několika fázích.
-
2. Projekty taktického urbanismu přináší lokální řešení pro lokální problémy v oblasti územního plánování.
-
3. Taktický urbanismus využívá krátkodobé změny s nízkými materiálovými náklady a nízkou mírou rizika jako první krok k iniciaci dlouhodobých změn.
-
4. Nepostradatelnou součástí projektů taktického urbanismu je sběr a vyhodnocování kvalitativních a kvantitativních dat pro posouzení toho, co funguje, a hlavně, co nefunguje.
-
5. Projekty taktického urbanismu vytvářejí propojení, spolupráci a organizační kapacity mezi veřejnými a soukromými institucemi, neziskovými organizacemi a jejich příznivci.
Důležitým momentem je neustálé ověřování dopadu a přizpůsobování aktuální situaci. Projekty taktického urbanismu mají možnost zohlednit reakce uživatelů ulic a náměstí, pracují se zpětnou vazbou a vychází vstříc potřebám lidí, kteří v místě žijí nebo pracují. Místo toho, aby se změny náročně plánovaly z kanceláří a od psacích stolů, prostě se vyzkouší a pokud fungují, je snazší cesta k tomu, aby se v ulicích usídlily natrvalo.
Dočasná změna se často pojí s jednorázovou nebo opakovanou akcí, jako jsou sousedské pouliční slavnosti, parking days (dočasné vyparkování vozidel z vybraných ulic) nebo dny bez aut. Můžeme se setkat se školními ulicemi, herními ulicemi (play streets) nebo otevřenými ulicemi, které veřejný prostor na vymezenou dobu nabízí k využití především dětem, ať již k bezpečným cestám nebo volné hře. Místo jednoho nebo i více parkovacích míst lze zřídit parklety, místa pro zahrádku kavárny, posezení či malou zahrádku.
O svůj kousek veřejného prostoru můžete pečovat prostřednictvím guerilla gardeningu. Taktický urbanismus využívá širokou paletu nástrojů: květináče a rostliny v jakékoliv podobě, balisety a jiné mobilní zábrany, jednoduchý městský mobiliář jako lavičky nebo stolky a židle, úpravu vodorovného značení nebo nejrůznější formy umění na asfaltu.
Experimentování s veřejným prostorem a dočasné intervence nejsou nic nového, skutečný boom nízkonákladových rychlých řešení přišel s potřebou protipandemických opatření během vlny onemocnění COVID-19. Pandemie a společenské změny, které přinesla, ukázala, jak důležité je, aby lidé ve městech měli možnost pobývat mimo čtyři stěny svých bytů, trávit čas venku, přesouvat se pěšky nebo na kole a umožnit dětem jít si hrát ven.
Během pandemie v mnoha městech, která na to byla připravená narostl počet cyklopruhů a cyklostezek, počet zemí, které podporují školní ulice se mezi lety 2019 a 2021 zdvojnásobil.
V českém prostředí je dobře známý festival Zažít město jinak, který začínal už v roce 2005 jednodenním happeningem na pražském Smetanově nábřeží. Dnes se sousedské slavnosti konají ve více než 160 lokalitách. V Praze se ujal projekt Pražské židle a stolky i navazující projekt Pražské plácky.
S dobrou odezvou se setkala myšlenka školních ulic, bezpečnější cesty do školy díky tomuto opatření mají školáci v Praze, Plzni, Mladé Boleslavi, Dobříši nebo Žďáru nad Sázavou. V ulicích se často můžeme setkat s malou oázou květinových záhonů v rabátkách pouličních stromů. Praxe parkletů se v Česku zatím moc neujala, pokud nepočítáme improvizované posezení na korbě náklaďáku, které nabízí v jedné karlínské restauraci.
„Díky projektům, které byly realizovány celkem ve 44 městech, jsme se přesvědčili, že ulice navržené s uplatněním umění, barev a kreativity mohou mít okamžitý dopad na bezpečnost a kvalitu života v daných komunitách," uvedla Janette Sadik-Khanová, ředitelka pro dopravu ve společnosti Bloomberg Associates a bývalá komisařka newyorského odboru pro dopravu. „Dalším rozšířením Asphalt Art Initiative do Evropy můžeme pomoci městům v celé Evropě rychle přeměnit veřejný prostor a znovu dokázat, že touha po bezpečnějších, přívětivějších a krásnějších ulicích existuje bez ohledu na lokaci."
Vyzkoušejte změnu – Konference Pěšky městem 2023
Dočasné intervence, které napomáhají trvalým změnám budou tématem podzimní konference neziskové organizace Pěšky městem. Ta konferenci s mezinárodní účastí pořádá již podruhé, tentokrát s podtitulem a tématem “vyzkoušejte změnu”.
Pozvání organizace Pěšky městem přijali ikony taktického urbanismu: Mike Lydon a Janette Sadik-Khann, milánský projekt barevných proměn náměstí Piazze Aperte přijede představit Stefano Ragazzo, britskou praxi oblíbených Play Streets představí ředitelka organizace Playing Out Alice Ferguson. Těšit se můžete na mnoho dalších českých i zahraničních řečníků.
Přihlaste se na www.peskymestem.cz.
reklama
Dále čtěte |
Sněmovna schválila zvýšení podílu pokročilých biopaliv v pohonných hmotách
Česko a Itálie vyzývají EU ke zmírnění sankcí v automobilovém průmysluOnline diskuse
Všechny komentáře (5)
Jaroslav Řezáč
7.9.2023 08:28Myslím, že kdysi v Praze chtěli zavést mýto za vjezd do centra Prahy, nevím, jestli by to mělo být za 200 ale smysl by to mělo.
Veřejný prostor není totiž je automobilistů, kteří se permanentně cítí dotčeni, pokaždé, když se narazí na téma veřejný prostor a redukce dopravy. ALE TO MÍSTO NENÍ JEN PRO AUŤÁKY.
Jiří Svoboda
7.9.2023 13:05Ladislav Pícha
8.9.2023 10:19 Reaguje na Jiří SvobodaNe že by lidi byli z definice hloupí, ale i když se shodneme, že to místo není jen pro auťáky, tak se nám pohádají cíle neautomobilové: cyklisti, děti (hřiště batolecí? Školkovské? Puberťácké?), kytičkáři, zeleninovci bio i nebio, přírodníci (proč by se střed václaváku nemohl osít nějakou zelení, zaházet pár hromadami šutrů a nechat pást stádečkem koz (a za těžké prachy prodávat turistům osobně nadojené mléko a osobně nasbírané bobky do květináčů), případně dvěma oslíky (http://jdem.cz/fjycs7) a vozit na nich děti?
Nepochybuju, že tohle všechno je v intencích článku bohulibé konání, ale ve finále to skončí tak, jak si bude přát nejaktivnější dobroděj ulice (neplést s dobrosery!), zatímco ostatní budou remcat a ti nejaktivnější požadovat zákony za účelem zákazu.
Slavomil Vinkler
10.9.2023 12:05 Reaguje na Ladislav PíchaRadek Čuda
11.9.2023 15:27Plus ta komunikace s místními vypadá tak, že i pokud někdo udělá nějakou anketu a nechá místní se k dané věci vyjádřit, tak ve výsledku je to stejně buřt, protože na názory a preference, které se autorům koncepce nehodí, se prostě zvysoka. Viz. studie pro území Motolského potoka. Která je navíc z půlky založená na vylhaných předpokladech.
Podobně to dopadlo s polidštěním Smetaňáku, když tam u Slavie a Parnasu Scheinherr s Třeštíkovou nacpali tu zahrádku, aby "Zažít Prahu jinak" a mít to tam hezký a klidný. Jedinou vadou bylo, že ta zahrádka byla věčně prázdná a obsluha si tam házela mašli.
Navíc ta teze, že se to zkusí a pak se to lidem líbí a ta to zůstane má zde podobu ... ukecáme magistrát nebo městkou část, naperme to tam a už to tam zůstane, a místní si mohou nadávat jak chtějí. Nakonec si zvyknou, tedy rezignují. Co jim zbude.
Jo kdyby se fakt tyhle úpravy realizovali na základě široké diskuze s místnímu a jejich názory se v maximální míře respektovaly a kdyby se to holt občas úplně nepovedlo, tak se to prostě odpískalo ... to by byla jíná. Jenže to tihle aktivisté, co nejlépe ví co je pro lidi dobré a co je správné nikdy nepřipustí.
