Jan Skalík: Chceme o třicet méně!
Oproti české diskusi je na evropské půdě v základních věcech naprosto jasno: klimatická změna je závažný problém, který musí řešit všechny oblasti společnosti i politiky. Žádná mýlka. Jan Haverkamp z Greenpeace Europe to hodnotí slovy: „V celém Evropském parlamentu je asi jen deset klimaskeptiků. Z Čech mezi ně samozřejmě patří paní Bobošíková, která pokračuje s dikcí své „bobovize“. V parlamentu panuje respekt k vědeckému poznání a shoda o závažnosti problému. Konkrétní rozhodnutí však často blokují například uhelná, jaderná a automobilová lobby.“ Haverkamp dodává, že nyní je bezesporu nejdůležitější právě implementace. „Už víme poměrně dost o klimatické změně, víme, jak je to naléhavý problém a známe cesty řešení. Teď je třeba po nich jít.“ Ohledně reálného dopadu nastávajícího zasedání na evropskou politiku je stejně jako většina ostatních velmi střízlivý, neztrácí ale naději, když říká: „Naše závěry posílí pozici těch evropských poslanců, kteří se vskutku chtějí za klima zasadit.“
 |
|
| Chceme o třicet méně! | |
| Foto: Jan Skalík |
Trošku jiné klima
Česká zástupkyně na konferenci Kateřina Husová z Centra pro dopravu a politiku se nad tím jen pousmívá. „Klimatická politika Evropského parlamentu a komise je o řádný kus dál, než ta česká. Klimaskeptismus nemá v Unii místo. Mnozí čeští politikové pak musí hrát dvojí hru – jednu doma, druhou v Bruselu.“ Právě úloha našich politiků nebude v otázce klimatu během blížícího se českého předsednictví nezanedbatelná. Husová doufá, že energeticko-klimatický balíček podaří schválit už během francouzského předsednictví, jinak by totiž toto zásadní rozhodnutí spadlo na Čechy. „Kromě toho musí Češi připravit Evropu na úspěšnou dohodu v Kodani 2009. A hlavně si uklidit vlastní dvorek.“
Ten evropský se zdá být totiž velmi pěkně upraven. Předseda Evropského parlamentu Hans-Gert Pőttering zahajuje svou řeč odkazem na průzkum, který udává, že 90 procent občanů EU má ze změny klimatu obavy. Slibuje rychlé projednání dodatků k energetickému balíčku do konce letošního roku, tak aby bylo na nadcházející zasedání v Kodani vše připraveno. Poukazuje rovněž na důležitost shody a solidarity mezi státy, zdůrazňuje důvěru ve vědce a očekává příležitosti vycházející z nových a šetrnějších technologiích, které směle nazývá „třetí průmyslovou revolucí“. Odkazuje tak k práci vědeckého vizionáře Jeremy Rifkina, poradce mnoha evropských institucí, který zvěstuje například nástup sofistikované distribuce energie nebo něco jako vlastní minielektrárnu pro každou domácnost už v několika příštích desetiletích. Je to zkrátka projev, který bychom od českého státníka nezažili. Ale i následující řeč, kterou přednesl předseda Evropské komise José Manuel Barroso, je na první pohled z jiných končin. Ten totiž potvrzuje, že pokud se zavážou ke snižování emisí i mimoevropské státy, bude evropský závazek činit opravdu celých 30 procent. A vystoupit z fosilních paliv dle jeho slov musíme co nejdříve. Nejlépe hned.
Po kávě v restauraci, které se pro veselý střih sedaček zažil název „Mickey Mouse“, se účastníci pomalu trousí do pěti odpoledních workshopů. Příspěvky z předcházející internetové diskuse byly roztříděné mezi pět témat: zdroje, techniky, solidarita, ekonomiky a správa. Celé odpoledne se moderátoři snaží udržet nit debaty tak, aby trojice takzvaných „reportérů“ mohla z různorodých příspěvků vytvořit celistvý text. A skutečně. V pátek ráno je rozdán návrh závěrečné rezoluce, který se bod po bodu diskutuje. Času je málo, každý chce k tématu něco říct a do závěrečné formulace prosadit aspoň jeden svůj poddotek. Ve všech workshopech se zato shodně ozývají hlasy volající po třiceti procentním snížení emisí k roku 2020.
Češi do toho!
Reportéři odvedli dobrou práci, většinu smysluplných poznámek z pléna se do dokumentu podařilo zapracovat. Na závěrečné odpoledne se opět všichni schází do Hemicycle, aby se tam dozvěděli závěry ostatních workshopů a dostali šanci se ve vražedném půlminutovém čase k závěrečnému znění ještě vyjádřit. Výstupem proběhlých dvou dní je doporučení k odmítnutí jaderné energie jako řešení změny klimatu, zato jasný důraz na úspory, konkrétní ekonomické nástroje a decentralizaci zdrojů. V dokumentu zaujímá ústřední místo akcent na třiceti procentní snížení emisí, na čemž se shodlo všech pět workshopů. Také byla pojmenována ústřední úloha francouzského a českého předsednictví v oblasti klimatu. Dle Agory je především nepřípustné, aby rozjetý proces jakkoli brzdily. Velká pozornost byla ovšem věnována i vzdělávání. Evropská unie by dle výstupů zasedání měla více podporovat environmentální vzdělávání ve školách, stejně jako další iniciativy, semináře či kurzy. Margarita Lazarova z polské mládežnické organizace JEF k tomu dodává: „Z výsledků našeho workshopu jsem spokojená. Environmentální neziskovky mohou informovat a zatáhnout mladé lidi do řešení problému. A budou to právě mladí, kterých se klima značně dotkne.“
Druhá Agora končí, všichni se společně fotografují. Společně také doufají, že jejich práce ve změti papírů nezanikne a bude důležitým podkladem pro následné rozhodování. John Wright ze severoirské ACS shrnuje: „Podařilo se nám dosáhnout shody o urgentní důležitosti změny klimatu a předali jsme tuto zprávu výš. Spíše než pompézní prohlášení nabídla proběhlá Agora řadu konkrétních a realistických kroků. Poslanci uslyší hlas široké veřejnosti a doufejme, že mu budou i naslouchat. Pokud ne, ozveme se hlasitěji.“
reklama
