Jan Skalík: Chceme o třicet méně!

Zástupci z celé Evropy se 12. a 13. června sjeli na Agoru o klimatu. Přinesla příslib třetí průmyslové revoluce a podpořila radikálnější snižování emisí, nebo šlo o pouhé plácání? Brusel se pomalu probouzí do dalšího deštivého rána, když do stanice u Evropského parlamentu přijíždí vlak s turisty, údržbáři i vysokými evropskými úředníky. Tentokrát z něj však vystupuje i notná řada zástupců nestátních organizací z celé Evropy. Začíná totiž druhá konference Agory – nové platformy, kterou chce parlament podpořit principy přímé demokracie. První zasedání se před půl rokem věnovalo budoucnosti Evropské unie, to aktuální je s naší budoucností ovšem také přímo spjaté. Jeho tématem je totiž otázka, jak bude klima ovlivňovat Evropu, a jak bude Evropa ovlivňovat klima.

Oproti české diskusi je na evropské půdě v základních věcech naprosto jasno: klimatická změna je závažný problém, který musí řešit všechny oblasti společnosti i politiky. Žádná mýlka. Jan Haverkamp z Greenpeace Europe to hodnotí slovy: „V celém Evropském parlamentu je asi jen deset klimaskeptiků. Z Čech mezi ně samozřejmě patří paní Bobošíková, která pokračuje s dikcí své „bobovize“. V parlamentu panuje respekt k vědeckému poznání a shoda o závažnosti problému. Konkrétní rozhodnutí však často blokují například uhelná, jaderná a automobilová lobby.“ Haverkamp dodává, že nyní je bezesporu nejdůležitější právě implementace. „Už víme poměrně dost o klimatické změně, víme, jak je to naléhavý problém a známe cesty řešení. Teď je třeba po nich jít.“ Ohledně reálného dopadu nastávajícího zasedání na evropskou politiku je stejně jako většina ostatních velmi střízlivý, neztrácí ale naději, když říká: „Naše závěry posílí pozici těch evropských poslanců, kteří se vskutku chtějí za klima zasadit.“

Chceme o třicet méně!
Foto: Jan Skalík

Na tři sta delegátů pomalu usedá do obrovité jednací síně, která se dle svého tvaru připomínajícího antickou agoru nazývá Hemicycle. A celá mašinérie tlumočnic začíná předkládat úvodní projevy špiček evropského politického dění. Předseda „Dočasné komise pro klimatickou změnu“ Guido Sacconi potvrzuje, že přes všechny obtíže je Evropa odhodlaná ke snížení emisí oxidu uhličitého o 20 procent do roku 2020. Haverkamp na to z publika vyjadřuje zklamání, že se z politických projevů vytrácí vyšší ambice ke třiceti procentnímu poklesu. Trojice „dvacet dva tisíce dvacet“ je sice dobré mediální heslo, podle něj by mělo ale jít i o víc, než je dobrá zapamatovatelnost. Následuje několik poznámek lehce mimo mísu: zástupci mírového hnutí upozorňují na souvislosti českého radaru a klimatu, přítomné feministky připomínají důležitost ženského hlasu v klimatické debatě a korunu tomu nasazuje proslulý problémista Roger Helmer z britské Freedom Association tvrzením, že změnu klimatu člověk neovlivňuje. Žádný další zpochybňující hlas se ale neozývá, a ani ten jeho, poté, co na předešlé Agoře přirovnal Unii k fašistickému Německu, nikdo vážně nebere.

Trošku jiné klima

Česká zástupkyně na konferenci Kateřina Husová z Centra pro dopravu a politiku se nad tím jen pousmívá. „Klimatická politika Evropského parlamentu a komise je o řádný kus dál, než ta česká. Klimaskeptismus nemá v Unii místo. Mnozí čeští politikové pak musí hrát dvojí hru – jednu doma, druhou v Bruselu.“ Právě úloha našich politiků nebude v otázce klimatu během blížícího se českého předsednictví nezanedbatelná. Husová doufá, že energeticko-klimatický balíček podaří schválit už během francouzského předsednictví, jinak by totiž toto zásadní rozhodnutí spadlo na Čechy. „Kromě toho musí Češi připravit Evropu na úspěšnou dohodu v Kodani 2009. A hlavně si uklidit vlastní dvorek.“

Ten evropský se zdá být totiž velmi pěkně upraven. Předseda Evropského parlamentu Hans-Gert Pőttering zahajuje svou řeč odkazem na průzkum, který udává, že 90 procent občanů EU má ze změny klimatu obavy. Slibuje rychlé projednání dodatků k energetickému balíčku do konce letošního roku, tak aby bylo na nadcházející zasedání v Kodani vše připraveno. Poukazuje rovněž na důležitost shody a solidarity mezi státy, zdůrazňuje důvěru ve vědce a očekává příležitosti vycházející z nových a šetrnějších technologiích, které směle nazývá „třetí průmyslovou revolucí“. Odkazuje tak k práci vědeckého vizionáře Jeremy Rifkina, poradce mnoha evropských institucí, který zvěstuje například nástup sofistikované distribuce energie nebo něco jako vlastní minielektrárnu pro každou domácnost už v několika příštích desetiletích. Je to zkrátka projev, který bychom od českého státníka nezažili. Ale i následující řeč, kterou přednesl předseda Evropské komise José Manuel Barroso, je na první pohled z jiných končin. Ten totiž potvrzuje, že pokud se zavážou ke snižování emisí i mimoevropské státy, bude evropský závazek činit opravdu celých 30 procent. A vystoupit z fosilních paliv dle jeho slov musíme co nejdříve. Nejlépe hned.

Po kávě v restauraci, které se pro veselý střih sedaček zažil název „Mickey Mouse“, se účastníci pomalu trousí do pěti odpoledních workshopů. Příspěvky z předcházející internetové diskuse byly roztříděné mezi pět témat: zdroje, techniky, solidarita, ekonomiky a správa. Celé odpoledne se moderátoři snaží udržet nit debaty tak, aby trojice takzvaných „reportérů“ mohla z různorodých příspěvků vytvořit celistvý text. A skutečně. V pátek ráno je rozdán návrh závěrečné rezoluce, který se bod po bodu diskutuje. Času je málo, každý chce k tématu něco říct a do závěrečné formulace prosadit aspoň jeden svůj poddotek. Ve všech workshopech se zato shodně ozývají hlasy volající po třiceti procentním snížení emisí k roku 2020.

Češi do toho!

Reportéři odvedli dobrou práci, většinu smysluplných poznámek z pléna se do dokumentu podařilo zapracovat. Na závěrečné odpoledne se opět všichni schází do Hemicycle, aby se tam dozvěděli závěry ostatních workshopů a dostali šanci se ve vražedném půlminutovém čase k závěrečnému znění ještě vyjádřit. Výstupem proběhlých dvou dní je doporučení k odmítnutí jaderné energie jako řešení změny klimatu, zato jasný důraz na úspory, konkrétní ekonomické nástroje a decentralizaci zdrojů. V dokumentu zaujímá ústřední místo akcent na třiceti procentní snížení emisí, na čemž se shodlo všech pět workshopů. Také byla pojmenována ústřední úloha francouzského a českého předsednictví v oblasti klimatu. Dle Agory je především nepřípustné, aby rozjetý proces jakkoli brzdily. Velká pozornost byla ovšem věnována i vzdělávání. Evropská unie by dle výstupů zasedání měla více podporovat environmentální vzdělávání ve školách, stejně jako další iniciativy, semináře či kurzy. Margarita Lazarova z polské mládežnické organizace JEF k tomu dodává: „Z výsledků našeho workshopu jsem spokojená. Environmentální neziskovky mohou informovat a zatáhnout mladé lidi do řešení problému. A budou to právě mladí, kterých se klima značně dotkne.“

Druhá Agora končí, všichni se společně fotografují. Společně také doufají, že jejich práce ve změti papírů nezanikne a bude důležitým podkladem pro následné rozhodování. John Wright ze severoirské ACS shrnuje: „Podařilo se nám dosáhnout shody o urgentní důležitosti změny klimatu a předali jsme tuto zprávu výš. Spíše než pompézní prohlášení nabídla proběhlá Agora řadu konkrétních a realistických kroků. Poslanci uslyší hlas široké veřejnosti a doufejme, že mu budou i naslouchat. Pokud ne, ozveme se hlasitěji.“

---

reklama

---