Dalibor Dostál: Tomáš Rothröckl měl odvahu říkat i nepopulární věci. České ochraně přírody bude chybět

Náhlý odchod zakladatele a dlouholetého ředitele Národního parku Podyjí mě zasáhl a zaskočil podobně, jako o rok předtím zpráva o jeho odchodu do důchodu. Stejně, jako jsem si předtím nedokázal představit nejmenší český národní park bez jeho zakladatele, nedokážu si bez něj nyní představit ani českou ochranu přírody. O jeho přínosu pro Podyjí, ať už v rámci původní chráněné krajinné oblasti nebo pozdějšího národního parku, bylo po jeho odchodu napsáno mnoho. Stojí za to jen doplnit, že projevem jeho odvahy a vizionářství bylo, že se pod jeho vedením Podyjí stalo prvním národním parkem v České republice, kde se k péči o přírodu začala využívat přirozená pastva velkých kopytníků.

Z dnešního pohledu se může příchod velkých býložravců do Podyjí zdát jako sázka na jistotu. V roce 2018, kdy divocí koně poprvé vyběhli na pastviny na území národního parku, již tři roky fungovala rezervace v Milovicích, kde už v té době byly vidět rozsáhlé pozitivní změny a přeměna krajiny z degradovaného území plného černých skládek na druhově pestrou krajinu plnou květin, ptáků a motýlů.

Jenže zdání klame. Projekt v Podyjí se diskutoval nejméně od roku 2013, tedy dva roky před vznikem milovické rezervace. Oficiální žádost o grant se pak podávala v roce 2014. Málokdo si dokáže představit, kolik odvahy ze strany vedení národního parku bylo tehdy potřeba, když dalo zelenou projektu, se kterým tehdy nikde v České republice nebyly praktické zkušenosti.

Přínos Tomáše Rothröckla ale rozhodně nespočíval jen v jeho díle pro Podyjí. Velmi výrazně se podepsal i v celostátní ochraně přírody. Za mě tím, že byl jednou z mála výrazných osobností, která dokázala říkat i nepopulární věci.

Především, když mluvil o tom, že by se příroda neměla změnit v jednu velkou tělocvičnu, přístupnou všude lidem 24 hodin denně 7 dní v týdnu. Upozorňoval, že příroda potřebuje místa, kde bude přístup omezený, ale i lokality, kam by lidé neměli chodit vůbec. Dokázal to říkat laskavě, trpělivě, s respektem k odlišným názorům a pochopením pro jejich motivaci. Jak pohled Tomáše Rothröckla na přírodu tak jeho přístup, s jakým ho uměl vysvětlovat a obhajovat, je v českém prostředí výjimečný.

V České republice to neměl rozhodně lehké. I v komunitě ochránců přírody převládá určitý zelený populismus, který vznikl jako směs přežívajícího dědictví socialismu v duchu „příroda patří všemu lidu“ s dravým kapitalismem divokých 90. let, který potřeboval všude a na všem vydělávat, což bez všudypřítomnosti lidí dost dobře nejde. Tomáš Rothröckl upozorňoval, že jedním z klíčových úkolů ochrany přírody je hledat, nastavovat a vysvětlovat hranice využívání chráněných a přírodně cenných území. Bohužel, v tomto jeho odvaha nenašla v Česku příliš následovníků.

Bude velmi těžké na odkaz Tomáše Rothröckla navázat, už proto, že populismus se šíří stále více nejenom v ochraně přírody a nejenom v České republice. Jeho celosvětová exploze představuje velmi vážnou hrozbu nejen pro přírodu, ale i pro lidskou společnost. Přesto by tato nevděčná role, které se Tomáš Rothröckl sám dobrovolně zhostil, neměla zůstat neobsazená. Byla by to obrovská škoda pro ochranu přírody i pro naší společnost.

S úctou a vděčností za všechna inspirativní setkání.

---

reklama

---