David Polášek: Přece nám do toho nebudou mluvit

Czechia místo Czech Republic. Takový je nyní způsob prezentace naší země v zahraničí, který se nedávno projevil například i na oblíbených mapách internetového giganta Google. Má jít o zjednodušení národní prezentace a překlad tuzemského názvu Česko. Tímto krokem, nově registrovaným v oficiální databázi OSN, se však vypustil důraz na naše státní řízení, republiku. Republika, zatím historicky nejúspěšnější forma uspořádání státu, která poskytuje lidem svobodu a možnost podílet se na státní moci. Však také název vychází z notoricky známého slovního spojení res publica, což se z latiny překládá jako „věc veřejná“. V poslední době se ovšem zdá, že po vzniku nového názvu přestávají být i některé oblasti běžného života onou veřejnou věcí.

Foldyna skřípl ekologická sdružení, hlásaly začátkem dubna titulky v médiích. Pan poslanec Foldyna tvrdil, že pozměňovací návrh, který předložil společně s kolegou Adámkem, zrychlí řízení podle stavebního zákona a zabrání „neoprávněným blokacím“ ze strany ekologických spolků. Zda však tento pozměňovací návrh některá řízení opravdu zrychlí je otázka přinejmenším sporná, neboť samotný pozměňovací návrh cílí pouze na omezení účasti spolků. Ty se nově budou moci účastnit územního a stavebního řízení pouze v případech, kdy budou záměry posuzovány v procesu EIA. Lhůty pro vydání rozhodnutí však zůstávají stejné, námitky mohou podávat i jiní účastníci, ale především je to samotný úřad, respektive kvalita a kvantita jeho jednotlivých úředníků, která významně rozhoduje o tom, jak rychle proběhne konkrétní řízení. Kvalita úředníků poté determinuje úroveň samotného správního rozhodnutí a jeho další osud - tedy to, zda bude zrušeno a věc vrácena odvolacím orgánem (nebo soudem), či nikoliv.

Ve jménu zrychlení územního a stavebního řízení tak pánové Foldyna s Adámkem upravili znění § 70 zákona o ochraně přírody a krajiny (ZOPK) tak, že se na základě zákonného zmocnění v odst. 3 tohoto ustanovení již spolky nebudou moci účastnit jakéhokoliv správního řízení, kde mohou být dotčeny veřejné zájmy na ochraně přírody. V kombinaci s pozměňovacími návrhy Výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj a Hospodářského výboru PSP ČR, které ruší ustanovení § 85 odst. 2 písm. c) a § 109 písm. g) stavebního zákona, jde o jednoznačný záměr zamezit spolkům účastnit se povolovacích řízení u staveb, kterým nepředcházel proces EIA, čímž se autoři návrhů ostatně nijak netají. V řízeních podle některých dalších zákonů (vodní zákon, IPPC, ZOPK) zůstane možnost účasti spolků zachována.

Jsou to však právě řízení dle stavebního zákona, jejichž výsledek nejvíce ovlivní, zda bude konkrétními záměry skutečně dotčen veřejný zájem na ochraně životního prostředí. A nyní by měl být „pes veřejného zájmu“, kterého spolky představují, zůstat u velkého počtu stavebních záměrů zavřený v pomyslném kotci. Vždyť kdo jiný je v řízení kompetentní k hájení veřejného zájmu, nežli širší veřejnost, účastnící se prostřednictvím spolků. Dotčenému sousedovi můžeme jen těžko vyčítat, pokud bude svými námitkami hájit pouze své ryze soukromé zájmy, neboť za tímto účelem je ostatně jeho účastenství konstituováno. Spolkům však v mnohých situacích zbude pouze možnost napadat rozhodnutí o negativním závěru zjišťovacího řízení odvoláním a případnou žalobou bez automatického odkladného účinku.

U záměrů, které nenaplní limity přílohy č. 1, kategorie II. zákona o posuzování vlivů, však (přesto, že některé z nich mohou mít vliv na životní prostředí) nebudou mít spolky již prostor žádný. Teoreticky přichází pouze možnost ovlivnit proces vydávání některých závazných stanovisek dotčených orgánů, ale vzhledem ke skutečnosti, že se o jejich vydání často spolky ani nedozvědí, tak tuto možnost účasti nelze ani považovat za reálnou. Ať tak, či onak, pozměňovací návrhy ZOPK a stavebního zákona způsobí, že u stavebních záměrů menších spaloven odpadů, supermarketů, nebo malých průmyslových provozů (např. galvanoven či sléváren) bude po novele účast veřejnosti zajištěna buď v minimální, nebo nulové míře.

Takový stav je z právního hlediska nejen zpátečnický, ale také v rozporu Aarhuskou úmluvou, kterou je Česká republika (dokonce dvojitě) vázána. Porušení shledávám zejména čl. 9 odst. 3 Aarhuské úmluvy, což může mít za následek jak proces infringementu ze strany Evropské komise, tak i interakci ze strany dohledového orgánu samotné úmluvy (Výbor pro plnění Aarhuské úmluvy). Může tak nastat podobná situace jako před přijetím novely zákona o posuzování vlivů, tedy hrozba pozastavení dotací z fondů EU a velký tlak na politické vedení, aby národní legislativu opět sladilo se závazky, vyplývajícími z unijního práva. Paradoxní je tak zejména skutečnost, že v případě záměrů, posuzovaných v rámci EIA došlo před dvěma lety k posílení práv veřejnosti, ale u záměrů, které se posuzovat nebudou, má dojít naopak k výraznému oslabení těchto práv.

S panem poslancem Foldynou lze souhlasit v tom, že s posílením práv environmentálních spolků a jejich širší možností účasti ve správních řízeních přichází i možnost těchto práv zneužít k blokování záměrů, či dokonce přímo vydírání investorů. Excesy tohoto charakteru však není možné řešit plošným omezením účasti všech ekologických spolků, nýbrž důsledným postihováním těchto dle mého názoru výjimečných případů. Odmítám však jakoukoliv presumpci a paušalizaci, která environmentální spolky staví do role těch, kteří pouze blokují a jsou tak na obtíž. Veřejný zájem na ochraně životního prostředí je nutno hájit a zvažovat vždy, když může být reálně ohrožen, neboť jde o významnou hodnotu, jejíž narušení se vždy těžko napravuje. V tomto duchu bych chtěl na závěr vyjádřit víru v to, že Senát nepřijme návrh zákona ve znění pozměňovacích návrhů, které výrazně omezují práva veřejnosti v řízeních dle stavebního zákona a v tomto duchu vrátí zákon zpět Poslanecké sněmovně.

---

reklama

---