Dušan Utinek: Odstraňme problém s biodiverzitou. Zlikvidujme ji!

Koncem minulého týdne byla Českomoravskou mysliveckou jednotou rozesíláno společné prohlášení a výzva vládě, která poukazovala na úbytek biologické rozmanitosti v naší přírodě. Pod toto prohlášení se podepsala Agrární komora ČR, Rybářské sdružení ČR, Lesnicko-dřevařská komora, Zemědělský svaz a další subjekty hospodařící v přírodě. Kdo o problému nic neví a o přírodu a biodiverzitu (neboli rozmanitost všech forem života jehož je druhová rozmanitost součástí) se trochu zajímá, by určitě nadšeně zatleskal, jak se povolaní moudře zamýšlejí nad tím, aby se nám všem žilo lépe. Ten, kdo o problému úbytku biodiverzity v naší krajině něco ví a hlavně o jeho příčinách, si zoufale rve z hlavy poslední zbytky šedin. Autoři výzvy k vládě požadují snížení byrokratické zátěže, ochranu přírody jako celku, nikoli jednotlivých druhů, odborný a vědecký přístup a otevřenou diskusi k ochraně přírody. Kdo by se pod to nepodepsal, že? Obor ochrany přírody zde sklízí trpké plody za výkon úřední činnosti některých svých představitelů. Výsledkem jejich práce je spíš otrava přírody a lidí, kteří v ní žijí, než její ochrana. Častokrát si vynucují své pseudoodborné představy v rozporu s příslušnými zákony a cestou jejich porušování je na sílu protlačují. Diskuse a přesvědčování hospodářů o složitosti a potřebnosti řešení dané problematiky jim neříká nic. S rozumným člověkem se znalostmi je vždy možné se domluvit a najít oboustranně přijatelný kompromis. S fanatikem nikoli.

Nejprve je potřeba si ujasnit pojmy, jimiž autoři prohlášení mávají nad hlavami neznalé veřejnosti. Druhová rozmanitost, která se skrývá v pojmu biodiverzita znamená soubor všech možných a v naší krajině představitelných druhů. Ty zde žijí a jeden na druhém nějak závisí. Buďto se navzájem využívají jako potrava nebo jako potravu využívají jiný druh, který zase potřebuje z různých důvodů ke svému přežití třetí či pátý nebo osmý druh. Nejde o dva či tři druhy, ale jedná se o nepředstavitelně složitý systém, který navíc má tu ošklivou vlastnost, že je dynamický. Čili početnost různých populací se může v čase vlivem měnících se přirozených podmínek (klima, fyzikální stav půd apod.) docela výrazně měnit. To, že velmi složitý soubor druhů a jejich vzájemných vztahů, jak bychom také mohli biodiverzitu chápat, se bez přestání vyrovnává s měnícími se životními podmínkami, nazýváme ekologickou stabilitou krajiny. Nejde o statický jev, který konzervuje nějaký stav, ale nepřetržitou reakci na měnící se podmínky. Vidíme kolem sebe, že pokud jsou změny způsobeny činností člověka, jeho různým nešetrným a bezohledným užíváním krajiny, stanou se změny nevratnými a populace některých organismů zanikají.

Každý před sebou vidí toho motýlka z dětství, nebo jak se na něj smutně dívalo zatoulané srnče, ale i bojovníci za biodiverzitu, nebo lépe druhovou rozmanitost, si ji představují jako dva či tři nejlépe hospodářsky významné druhy, a pro ně budeme dělat vše. K tomu připojíme boj proti predátorům, protože dokážou zakousnout srnče se smutnýma očima, do toho stříká nějaká ta krev, přitom ta biodiverzita je kromě jiného boj o přežití, kdy jedno požírá druhé, takže i predátor (fuj, to je ošklivé slovo) do ní patří. Protože i ta srnečka pasoucí se na květnaté louce zahubí ubohé květinky a na nich se pak nemohou pást včeličky a jiní opylovači, takže i ty stále omílané neúměrné stavy zvěře, jsou příčinou úbytku naší biodiverzity, protože opylovači se nemají na čem pást. Viz např. hned na Ekolistu. Jsem zvědav, co s tím autoři petice provedou. O intenzivním zemědělství a hektolitrech hnojiv, jedů a jiných chemikálií, zkrápějících naši půdu nemluvě. Připočteme-li alespoň patnáct pojezdů těžké mechanizace ročně po polích, vychází nám, že půdní živáčkové nemají moc možností přežít, neřkuli se rozvíjet a rozmnožovat. Nutíme je k existenci ve sterilním betonu.

Takže se tvůrci Výzvy zmocnili již dlouho zmiňovaného problému, na jehož rozsahu se svou činností přímo podílejí a mají snahu si stoupnout do čela zástupu, který železnou botou udupává naši zem k lepším zítřkům bez znalostí toho jak ty vzdálené zítřky pro naše vnoučata, nikoli jen teď pro nás, mají vypadat. O bodech, které Výzva uvádí, je možné hovořit dlouho a navršit kupu argumentů, proč a jak je potřeba tento problém řešit. Někdy by se ty argumenty docela řezaly. Pokud se v naší společnosti častokrát různými i odborníky zaměňuje biodiverzita a druhová rozmanitost za péči o jeden, dva, či úzkou skupinu druhů, a už se zamlčuje, že musí jít o soubor všech druhů, rostlinných i živočišných, které se mohou na daném stanovišti vyskytovat, nejlépe přirozeně, nepohneme se z místa. Pokud šiřitel této výzvy, ČMMJ, nevidí, že stavy zvěře, které porušují ustanovení zákona o myslivosti, nepůsobí jen vyčíslitelné škody na zemědělské či lesnické produkci, viz. opět např. zde, ale i nevyčíslitelné škody na biodiverzitě tím, že přemnožená spárkatá zvěř dokonale vypase dostupné bylinné patro a opylovači či jiní hmyzáčci pak nemají potravu a kde usednout, a tudíž jejich populace zanikají, opravdu můžeme tvrdit, že biodiverzita jsou smutné oči malého srnčete. Dokud se z naší země nestane neobyvatelná poušť.

Nemá smysl se trápit nad stavem tohoto světa ani státu. Jen je třeba se nějak vyrovnat s pochybnostmi, zda demokracie, kde každý bez jakékoliv odpovědnosti může spolurozhodovat o správě věcí veřejných, je to nejlepší řešení. Pokud je lež základním způsobem komunikace, směřujeme k zániku. Je vlastně jedno kdy to přijde a jaké to bude mít průvodní jevy, ale už jsme rázně vykročili.

---

reklama

---