Ekologické organizace: Řešením hraboší krize je ozdravení české krajiny, nikoliv jedy

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | James West / Flickr

Až 40 milionů korun celkem chce vyplatit ministerstvo životního prostředí (MŽP) na aplikaci jedu do krajiny.

„Konkrétně jde o kompenzační podporu 500 korun na hektar prostřednictvím Státního fondu životního prostředí ČR. Jedná se o naprosto nelogický krok. Požadavky zemědělců na hubení hrabošů chápeme, ale platit trávení z peněz na ochranu přírody, je nepřijatelné. Dojde tím k paradoxní situaci. Zemědělec, který preferuje šetrné hospodaření a rozhodne se jed neaplikovat, odměnu od MŽP nedostane. Naopak odměněni budou ti konvenční zemědělci, kteří budou do krajiny sypat jed. Peníze by rozhodně neměly jít z rozpočtu MŽP, ale z MZe,“ sděluje ředitel ČSO Zdeněk Vermouzek.

ČSO se zemědělci dlouhodobě spolupracuje na mnoha aktivitách a společně chrání ptáky zemědělské krajiny, kteří v důsledku intenzivního zemědělství patří k nejvíce ubývajícím druhům na české i evropské úrovni. Mezi klíčové aktivity patří ochrana kriticky ohroženého sýčka, kterého v Česku zbývá posledních zhruba 100 párů a populace je kvůli tomu na hranici vyhubení. „S farmáři, v jejichž blízkosti sýčci žijí, domlouváme opatření, aby tam sýčci mohli žít, lovit i hnízdit, aniž by jim hrozilo nebezpečí. K takovým by jistě patřilo pokládání jedu na hraboše, kterými se sýčci přednostně živí. Je proto dobře, že v teritoriích sýčka, kterých už je teď tak málo, se hraboši trávit nesmí. Zemědělci v oblastech výskytu sýčka pak obdrží od státu kompenzace za ušlý zisk způsobený hrabošem,“ vysvětluje Martin Šálek, koordinátor ochrany sýčků z ČSO a Ústavu biologie obratlovců AV ČR.

Berlička pro dravce umístěná na lukách mezi Přešticicemi a Dolní Lukavicí v západních Čechách.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Zdeňka Kováříková / Ekolist.cz

Velká část české populace sýčků žije na severozápadě Česka, kde je dosud množství rodinných farem a statků. „Vzhledem k riziku sekundární otravy není možné aplikovat rodenticid v oblasti výskytu a hnízdění sýčků a sov pálených, a to ani do nor. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR bude pro půdní bloky v oblasti sýčků a sov pálených poskytovat kompenzace za zničenou úrodu, a to od 2 tisíc do 20 tisíc korun na hektar podle procenta zničení úrody, bez ohledu na druh plodiny,“ vysvětluje Jarmila Jandová z odboru životního prostředí a zemědělství Ústeckého kraje, který patří k hlavním oblastem výskytu sýčků.

Ornitologové jsou potěšení, že celá řada zemědělců hospodaří šetrně a používání jedu na svých pozemcích odmítají. „Raději než aplikací drahých rodenticidů se snažíme decimovat hraboše dostatečným mechanickým a opakovaným zpracováním půdy, osevním postupem, volbou odrůd a podporou výskytu dravců v krajině. Jed neaplikujeme, protože nechceme dál ničit krajinu a její řád za cenu krátkodobého profitu. Nejsme jen zemědělci, jsme hospodáři, kterým byla pole v krajině svěřena předky a musí být zase předána potomkům,“ říká farmář Antonín Štěpanovský. Patří mezi zemědělce, na jejichž farmě žije sýček.

„Když přijdou extrémy, jako je gradace hrabošů, tak samozřejmě každý zemědělec chce bránit svou úrodu. Ale je otázka, za jakou cenu. Pokud by přišel zloděj do domu, tak taky nebudu bourat dům, aby se mu nepodařilo nic vzít. V českém zemědělství jsme svědky narušených ekosystémů. Jsem přesvědčený, že správnou cestou k rovnováze je podpora sýčka a jeho přežití, stejně jako jiných sov a dravců,“ vysvětluje farmář Antonín Štěpanovský.

Ornitologové dlouhodobě upozorňují, že česká krajina, kde se ve většině hospodaří intenzivně, je náchylnější k problémům. „Jde například o větrnou erozi, extrémní sucho či gradace hlodavců. S tím vším se lépe vypořádá krajina, která je pestrá a členitá. Větrnou erozi sníží větrolamy, extrémní sucho lze řešit mokřady, zelení a dalšími krajinnými prvky. A s hraboši si poradí dravci a sovy, jejichž populace pak budou z dostatku hrabošů profitovat. Je ale potřeba je do krajiny přilákat buď přirozenými posedy v podobě stromů, vyvěšováním vhodných hnízdních budek anebo na pole dávat alespoň berličky. Těch je zatím v české krajině jen minimum,“ sděluje zemědělský specialista ČSO Václav Zámečník.

Sýček obecný je podobně velký jako hrdlička.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Trebol-a / Wikimedia Commons

Povolení ministerstva zemědělství trávit hraboše zvýšenou dávkou jedu platí od 21. února do 21. června 2023. Za všech okolností se ale musí granule vkládat pouze do nor, nikoliv volně rozhazovat po povrchu půdy. „To vnímáme jako posun od poslední velké gradace hrabošů v roce 2019, kdy jsme povrchové rozhazování silně kritizovali kvůli tomu, že by se jedem mohli otrávit i ptáci a další necíloví živočichové, což se nakonec také stalo. Stále zastáváme názor, že jed do krajiny nepatří, ale řešení vkládat ho výhradně do hraboších nor přijímáme jako kompromisní, protože chápeme obavy zemědělců o úrodu,“ vysvětluje Vermouzek.

Martin Rexa, koordinátor zemědělské kampaně Tohle žeru z Hnutí DUHA upozorňuje, že jed je výhradně krátkodobé řešení. „Dlouhodobým a platným řešením je snažit se ozdravit českou krajinu. Ta je nyní v takovém stavu, že sama se gradaci hrabošů, ale také ani dopadům klimatické změny, nezvládne ubránit. Posílit ji lze opatřeními, jako jsou rozdělení na menší bloky a pestrost. Taková krajina by pak problémům odolávala lépe a nebude potřeba do ní sypat jedy. To je cíl, ke kterému bychom měli směřovat. Bohužel, nové zemědělské dotace nepodporují taková opatření ani zdaleka tak, jak by bylo potřeba.“

Přečtěte si také |

Orel mořský, kterého našli uvězněného na dně meliorační skruže, se vrátil zpět na oblohu

Alžběta Procházková, zemědělská expertka WWF Central and Eastern Europe, poukazuje na nelogické rozhodnutí financovat aplikaci jedu do krajiny z rozpočtu ministerstva životního prostředí. “Podobné kroky devalvují snahy MŽP a pro běžného občana je těžké pochopit, proč takto KDU-ČSL, která stojí ve vedení resortů životního prostředí i zemědělství, postavení MŽP ohrožuje.”