František Pelc: Český ráj to na pohled. Před 70 lety vznikla v Československu první chráněná krajinná oblast

V těchto dnech si připomínáme sedmdesáté výročí vzniku našeho nejstaršího velkoplošného chráněného území. V březnu 1955 byla totiž v tehdejším Československu vyhlášena chráněná krajinná oblast Český ráj. Jak to vůbec bylo možné v tak společensky temném období? Kupodivu to šlo, režim asi potřeboval ukázat zájem také o něco jiného než výrobní plány a nepřátele socialismu – a Český ráj se nabízel. Oblast mezi Mnichovým Hradištěm, Jičínem a Turnovem měla atraktivní a propagandisticky vhodné jméno, téměř celé jedno století se o ni zajímali vlastivědci, přírodovědci a turistické spolky a o její zvýšené ochraně se mluvilo už před II. světovou válkou.

Na tyto trochu všeobjímající úvahy navázal po druhé světové válce věhlasný lékař Jiří Šolc (*21. 4. 1898 – †20. 2. 1971), lidumil, výborný mineralog a místoznalec. V roce 1947, tedy ještě před únorovým zvratem, se stal turnovským okresním konzervátorem ochrany přírody. Lidi a krajinu Českého ráje miloval nade vše. A na svou dobu se mu podařilo skoro nemožné. V roce 1955, tedy rok před přijetím zákona o ochraně přírody č. 40/1956 Sb., byla chráněná krajinná oblast Český ráj vyhlášena.

Obdobný kousek se podařil i na Moravě, kde také ještě těsně před účinností zákona vznikla chráněné krajinná oblast Moravský kras. Bude se to zdát neuvěřitelné, ale tehdejší zákon o ochraně přírody byl vcelku moderní a kvalitní a počítal s různými kategoriemi ochrany přírody. Stranou ponechám, že neobsahoval žádné sankční instrumenty a v praxi se bohužel uplatňoval způsobem odpovídajícím komunistickému rámci. Dokládá to, stejně jako vyhlášení CHKO Český ráj, že i v období temna se na papíře mohly objevit až překvapivě chvályhodné počiny.

Za socialismu nic moc

Ochranný režim CHKO Český ráj byl velmi slabý. Trochu se dařilo hlídat rozvoj urbanismu, ale už ne mnoho dalšího. Například v šedesátých letech minulého století došlo prakticky ke komplexnímu odvodnění nivy Libuňky a k technickému zregulování a napřímení většiny jejího toku. Zmizelo hodně podmáčených stanovišť. Lesní hospodaření se také na přírodu moc neohlíželo, většinou se pokračovalo v pěstování borových a smrkových porostů monokulturního charakteru. Také rybníky byly obhospodařovány bez reflexe potřeby ochrany biodiverzity a přírody.

Správa CHKO Český ráj neměla žádné kompetence a dávala doporučení obecním, okresním a krajským národním výborům. Ta byla zčásti možná zohledňována při kácení mimolesní zeleně, zpravidla však na privátních pozemcích. Na plochách obhospodařovaných zemědělskými družstvy to však bylo horší. Louky se rozorávaly a odvodňovaly, prvky zelené infrastruktury v krajině mizely - přímo či jako součást takzvaných náhradních rekultivací. Na správě CHKO bylo zpočátku pár pracovníků, kteří toho s ohledem na jejich počet a kompetence opravdu mnoho nezvládali. Nabízelo se východisko – soustředit se na relativně marginální problémy. Takže mezi aktivity ochrany přírody patřila třeba i v součinnosti s Veřejnou bezpečností prováděná perzekuce turistů přespávajících v skalnaté krajině.

Zcela nový vítr přinesl až rok 1989. Do nové legislativy se implementovaly některé zásadní prvky, jako je například rozhodovací pravomoc správ národních parků a chráněných krajinných oblastí, plány péče o chráněná území a po roce 1992 i podpůrné ekonomické programy v prospěch opatření pro přírodu a krajinu.

Ucelený fenomén Českého ráje pod jednou ochranou. Konečně

Zřízení chráněné krajinné oblasti Český ráj bylo bezesporu pozitivním aktem, který trochu předběhl dobu. Nicméně s rozlohou přibližně 90 km čtverečních zahrnovala pouze část krajinného fenoménu Českého ráje. Patřila sem skalní města Hruboskalsko a Příhrazsko, Žehrovské lesy, údolí Libuňky a údolí Žehrovky včetně soustavy rybníků, historické monumenty jako Trosky. Další významné krajinné fenomény však chyběly. Proto se v osmdesátých letech 20. století objevily logické úvahy o rozšíření CHKO.

Přes dílčí pozitivní náznaky však nikdy nenabyly konkrétnější podoby. Až koncem devadesátých let a na začátku tohoto století se podařilo záměr rozšíření CHKO oživit. V návrhu tak přibyly další unikátní krajinné a přírodní segmenty spojené s Maloskalskem, Kozákovem a Prachovskými skalami. Kdo zná kaňonovitý průlom Jizery na sever od Turnova s krásnými svahovými bučinami u Rakous s meandrem krásné řeky plné ledňáčků, monumentální Suché skály na Ještědsko-kozákovské tektonické linii, nejvyšší horu vulkanického původu Kozákov či věhlasné Prachovské skalní město chápe, že pro profesionální ochránce přírody bylo rozšíření CHKO velkou výzvou.

Měl jsem to štěstí, že jsem v té době mohl u několikaletého vyjednávání asistovat osobně. Velkým povzbuzením bylo, že nás na této cestě podporoval i vynikající fyzik a matematik Ivan Šolc, syn Jiřího Šolce, „otce“ naší nejstarší CHKO.

Po několikaletém složitém vyjednávání s obcemi a dalšími subjekty se podařilo po mnoha úpravách hranic (oříškem byla například středisková obec Mírová pod Kozákovem či Malá Skála, kde byl požadavek významné části zástavby vyčlenit z CHKO zcela) a vhodně voleném členění do zón ochrany dosáhnout většinového konsenzu. V roce 2003 konečně vláda svým nařízením schválila rozšíření CHKO Česky ráj na dvojnásobnou rozlohu, tedy 180 čtverečních kilometrů.

Není malých výzev

S problémy, kterým obecně čelí naše příroda a krajina, se samozřejmě potýkáme i v CHKO Český ráj. Dovolím si zmínit alespoň některé. Rozvoj zástavby nemůže řešit individuální posuzování a regulace jednotlivých staveb (objektů), ale spíše koncepční pojetí rozvoje urbanismu v krajině, aby nedošlo k zániku základních krajinných charakteristik. K tomu slouží hlavně plány péče o CHKO promítnuté do územních plánů včetně možnosti zapracování regulačních prvků a další koncepční dokumenty, anebo promyšleně formulovaná opatření obecné povahy.

V kontextu klimatické změny a významu lesů pro biodiverzitu je klíčové chránit ty nejhodnotnější lesy a podporovat obnovu ostatních porostů ve směru přírodě blízké druhové a prostorově rozrůzněné skladby. Týká se to i stávajících rozsáhlých borových lesů převážně monokulturního charakteru. Pro obnovu přírodě bližších lesů s větším podílem listnatých dřevin a jedle je však limitujícím prvkem přemnožená spárkatá zvěř.

Výskyt vlka je zatím pouze ojedinělý a občasný, ale do budoucna ho lze předpokládat. Kromě pozitivního působení při regulaci spárkaté zvěře lze předpokládat i konflikty s chovateli hospodářských zvířat. K jejich omezení však existuje široké portfolio ekonomických nástrojů zaměřené zejména na zabezpečení stád.

Narušený vodní režim v krajině je potřeba rehabilitovat a to včetně obnovy mokřadů, tůní a dalších malých a středně velkých vodních nádrží a obnovy přírodního charakteru vodních toků s využitím renaturace a revitalizací. Po desítkách let bylo ukončeno problematické trasování koridoru silnice I/35. Stabilizovaný koridor se CHKO nakonec prakticky vyhýbá, nicméně s ohledem na dopady krajinného rázu přesahující hranice CHKO je nutné aspoň minimalizovat negativní dopady vhodným technicko-architektonickým řešením.

Výše uvedené zní jako souhrn doporučení z nějaké příručky. Uvádím to zde ale především pro inspiraci. V současnosti lze totiž na mnohá opatření získat finance – a to pro větší či menší hospodáře, správce vodních toků, neziskové organizace. A bez spolupráce s místními se příroda chrání opravdu těžko.

CHKO Český ráj už má 26 sourozenců

CHKO Český ráj je po 70 letech součástí rozvinuté soustavy chráněných krajinných oblastí, které slouží kromě ochrany přírodních a kulturních unikátů také k podpoře ekologicky udržitelného hospodaření v krajině. Kromě jedinečných přírodních hodnot chrání krajinu jako celek, ve kterém lidé už dlouho hospodaří a vtiskli mu nezaměnitelný ráz. Zároveň jsou to důležitá území pro cestovní ruch a ekoturistické aktivity, které přispívají k ekonomické prosperitě často hospodářsky marginálních regionů.

Je symbolické, že v roce 70. výročí vzniku nejstarší CHKO Český ráj byla po mnohaletém úsilí vyhlášena také nejnovější CHKO - Soutok na jižní Moravě. Připravuje se CHKO Krušné hory, vláda by měla rozhodnout o jejím zřízení v tomto nebo příštím roce. Obě tyto skutečnosti dokládají, že koncept CHKO, kde se chrání přírodní a kulturní fenomény propojené s rozumně obhospodařovanou krajinou, stále žije.

---

reklama

---