Chceme pozemky vrátit přírodě, říkají manželé, kteří se přestěhovali z města na venkov

CHKO Český ráj, hrad Kost nebo pramen Klenice. To je pestré okolí krajiny Libošovic, jenž je však obklopené také intenzivně obhospodařovanými poli a sady. V obci žijí manželé Polívkovi, kteří se rozhodli na svých pozemcích obnovit rozmanitost krajiny. V plánu mají vytvořit mokřady, tůně, sad, aleje stromů a keřů nebo květnaté louky. Jednu krásnou sobotu si manželé Polívkovi udělali čas, aby popsali svůj příběh, své ambice a prozatímní zkušenostmi, které získali stále ještě na počátku svého snažení o návrat druhové rozmanitosti a pestřejší krajinu v jejich okolí. Odbornou pomoc manželům nabídl hydrobiolog Radomír Studený, který nasbíral zkušenosti s tvorbou mokřadu a tůní nedaleko odtud. Dá se říci, že je vlastně odborným garantem a spolupracuje i na dalších projektech ČSOP Klenice. „Mojí motivací je zachovat fungující a pestrou krajinu pro další generace. Potom, co jsem se stal rodičem, je to přímo výzvou. Navíc se přitom stále učím novým věcem,“ říká Studený.

S Polívkovými jsme společně vyrazili rovnou do terénu a přitom si povídali o tom, co je vede k ambiciózním plánům. „Jsme kousíček za Libošovicemi, v Českém ráji a před námi se nachází náš pozemek, který jsme koupili na podzim loňského roku a nyní čekáme na ukončení pachtovní smlouvy. Jsou to dvě parcely, ale zajímavého tvaru připomínající ruku s nataženými prsty,“ vysvětlila Jaroslava Polívková. Dále prozradila, že přírodě chtějí navrátit asi čtyři hektary půdy i přesto, že s manželem nejsou zrovna zemědělské typy lidí.

Radomír Studený mezitím ukazuje na pole s kukuřicí, kde se jí příliš nedaří, protože na poli kolabuje meliorace a hromadí se na něm voda. V plánu je v těchto místech vytvořit mokřad. Dále pak po obvodu pozemku vysadit 75 ovocných stromů, jabloně, třešně apod. Výsadba je naplánována na podzim, kdy již bude pole sklizené.

Proč se Polívkovi rozhodli koupit pozemky a jít proti konvenčnímu užívání? „Když jsme se sem nastěhovali a vyrazili na procházku, mysleli jsme si, že CHKO je místo, kde se se vším zachází tak, jak by mělo. Šetrněji. Když jsme zjistili, že v lesích jsou vyjeté koleje, na polích obrovské lány s řepkou, která se stříká, tak jsme si říkali, že bychom to na kousku mohli dělat jinak,“ vypráví Jaroslava Polívková, civilním povoláním švadlena.

Jenže pozemky dostupné nebyly, proto manželé hledali něco vhodného ke koupi a dokonce přímo oslovovali lidi, jestli by něco neprodali. A podařilo se. Nakonec koupili balík pozemků od lidí, kteří mají rádi přírodu, ale z tohoto místa se odstěhovali. Další úkol byl sehnat lidi, kteří rozumí krajině a umí navrhnout vhodná opatření. Manželé se spojili s ČSOP Klenice a následně také s Radomírem Studeným. Náhoda tomu chtěla, že Polívkovi se stali majiteli také pozemku, kde protéká Klenice a nedaleko jsou její prameny.

„V těchto místech jsme na podzim vysázeli 15 ovocných stromů. Pomoci nám měla ČSOP Klenice, ale koronavirus naší akci nepřál,“ podotkla Polívková.

Díra uprostřed pole

Naše průvodkyně nás mezitím dovedla přímo do kukuřičného pole, kde Radomír Studený ukázal na místo, kde budou mokřady. „Trochu to tady prohloubíme, vytvoříme val a zde bude tůň. Už zde vidím brodit třeba čejky,“ zasnil se hydrobiolog a poukázal na množství melioračních trubek, které bude třeba vydolovat ze země. Voda jimi z pole odnáší nejen zeminu, ale také pesticidy, které pak končí v potocích a v rybnících. Další tůně budou o kousek dál, počítá se s částečným zatravněním, ale rovněž s přirozenou sukcesí a květnatou vegetací. Zasívat se bude již na podzim. „Doufáme v návrat půdního života a zvýšení biodiverzity,“ zdůraznil Studený a ukázal na místo, kde bude mez s keři.

Uprostřed pole číhala díra, ze které po deštích vyvěrá voda zřejmě z přerušené meliorace. Vedle byly také vyplavené kousky meliorační trubky, které se dostaly na povrch. Hydrobiolog upozornil, že podle map stabilního katastru z roku 1842 v těchto místech byla louka. Když se tato část opět zatravní, bude místo vypadat podobně. „Doufáme, že se pak zlepší vodní režim zdejší krajiny,“ dodal Studený.

Oříškem bude květnatá louka, která by měla být vhodná do zdejší oblasti a klimatu. Osivo však nepatří zrovna mezi nejlevnější. Rodina proto oslovila i nedalekou semenářskou firmu, jestli si zde nechtějí udělat vzorkové pole, avšak neuspěli. Oslovena byla také správa CHKO, která přislíbila malou finanční částku na výsadbu nebo zatravnění. V úvahu pak přicházejí dotace a sbírky, a to nejen na osivo, ale i stromy a keře a další potřeby. Založili k tomuto účelu sbírku na serveru Hithit.

Místní lidé o záměru rodiny ještě mnoho netuší. „Je důležité říct, že krajinu nikomu nezavíráme. Oplotit pozemky nechceme, chceme je vrátit tak, jak to kdysi bylo,“ říká Jaroslava Polívková s tím, že se počítá i s případným posezením a informační tabulí s jejich aktivitami.

Mezitím jsme se s průvodkyní přesunuli od lánů polí do míst, kde již obnova krajiny začala. K říčce Klenice, kde jsou vysázeny ovocné stromy. „Jsou to stromy, které jsme sázeli na jaře. Zde je Klenice pouhým potůčkem a kousek odtud je její pramen. Teď jsme to zde posekali,“ ukazuje majitelka další pozemky, jenž manželé koupili. Stoupáme do mírného kopce s obilím, který také patří rodině a Radomír Studený ukazuje, kde budou zasakovací pásy a tůně. Voda zde z kopce totiž velmi rychle stéká, a proto bude třeba na svahu vytvořit po vrstevnici minimálně čtyři zasakovací pásy, které vodu zachytí. Ještě kousek dál, za železniční tratí, je v dalších letech v plánu zatravnit pole a vysadit stromořadí.

Do budoucna bude potřeba nejen dobrovolníků, ale také spřízněných hospodářů či přírodě blízkých zemědělců, kteří by byli schopni posekat rozlehlé plochy a odvézt biomasu. V plánu je vysázení sadu o velikosti kolem 8 tisíc m2. Nabízí se také otázka, zda by manželé koupili další pozemky. „Tuto možnost nevylučujeme, hledali jsme, ale zatím nejsou,“ konstatovala Polívková.

Mnoho práce, času i peněz vložila rodina do obnovy krajiny, ze které nebude mít užitek jen ona sama, ale také místní lidé, živočichové a vlastně celá zdejší příroda. Na otázku, zda Polívkovi nelitovali svého rozhodnutí revitalizovat krajinu, říká, že ne. „Do mých 49 let jsme bydleli ve městě, narodili jsme se ve městě, bydleli jsme ve městě, ale chtěli jsme pryč. Mě tato práce nabíjí,“ odpověděla majitelka pozemků, která žije s manželem na vesnici pět let.

„Bude to stát ještě hodně potu, opravdu hodně potu a také peněz,“ shrnul Studený. „A silného ducha,“ dodala Polívková. „Přejeme si, abychom se dožili toho, když ty stromy vyrostou a začnou plodit. Šli jsme do toho po hlavě, bez zkušeností a bez plánu, celé se to tu rodí tak trochu za pochodu,“ uzavřela Jaroslava Polívková.

Projekt lze sledovat na Facebooku.

---

reklama

---