Ondřej Rut: Jak dál po zelené - hlavní ulicí nebo postranními pěšinami?
Ekologické organizace se zatím stihly profesionalizovat, ubylo přímých akcí a aktivismu; přibylo odborných studií, konferencí a seminářů. Ekologické hnutí jakoby se přesunulo z ulic a veřejného prostoru do seminárních místností a chodeb státních úřadů. Jedni hledí do devadesátých let s nostalgií, hnutí tenkrát více oslovovalo ty, kteří touží po skutečné změně společenských poměrů. Druzí si profesionální činnost ekologických organizací chválí. Jedině profesionální expertní lobbing může podle jejich názoru pomoci prosadit zelená opatření, i když často jen s dílčím a omezeným dopadem.
Občanská společnost je ze své podstaty neorganizovaná a nerada se nechává svazovat nějakou společnou koncepcí, komunikační strategií nebo ideovými dogmaty. I ekologické organizace nelze házet do jednoho pytle, jak to rádi dělají anti-environmentalističní dogmatici. „Ekologové“ či „ekologičtí aktivisté“ jsou přece nejen ti, kteří usilují svoji účastí v rozhodovacích procesech o promyšlenější zacházení s krajinou a přírodními zdroji, ale i ti, kteří se pečlivě věnují ekologické výchově dětí a mládeže nebo praktické ochraně přírody.
Existují však otázky, jimiž se musí zabývat všichni (nejen ekologičtí) aktivisté. Jednou z nich je i otázka, jak si vydobýt potřebný společenský respekt a vliv a jakou roli má ve společnosti ekologické či občanské hnutí v příštích letech hrát. Má se pokoušet prorůstat svými cíli i metodami práce do většinové společnosti, která již nyní sama sebe ráda (někdy pokrytecky) hodnotí jako zelenou či ohleduplnou vůči přírodě? Nebo má zůstat spíše okrajovou alternativou, přístupnou vždy jen pro určitou společenskou skupinu a zvenčí kultivovat chod společnosti? Obojí má svá úskalí. Snaha o přístupnost širším skupinám společnosti a propagace moderního zeleného životního stylu může sklouznout k novému zelenému konzumerismu. Zůstat na okraji společnosti může naopak ekologické organizace izolovat a jejich vliv na chod společnosti či politiku minimalizovat.
Řada vnějších i vnitřních indicií nás vede k závěru, že (nejen) ekologické organizace se v nejbližší době nebudou moci vyhnout hlubší a koncepčnější debatě o tom, o co a zejména jak budou v nejbližší době usilovat. Příspěvkem do této debaty je i nová publikace Zeleného kruhu, Možnosti spolupráce s veřejností (nejen) při ochraně životního prostředí.
Předpokládáme, že tato publikace zaujme nejen organizace, orientované na podporu ekologicky šetrného chování, ale i ty, kteří realizují veřejné kampaně s cílem ovlivnit konkrétní politická rozhodnutí.
Autoři publikace se pokoušejí hledat odpověď na poměrně obtížnou otázku - jak motivovat veřejnost k ekologicky šetrnému chování? Východiskem je jim k tomu analýza vnitřních a vnějších bariér, které ekologicky šetrnému chování brání. Publikace se věnuje také obrazu „ekologů“ na veřejnosti a nabízí náměty, jak s ním pracovat nebo čemu se při komunikaci vyhýbat. Publikace tematizuje i další otázky, které se týkají sociální přijatelnosti metod práce ekologických organizací, vztahu expertního a laického vědění a představuje zkušenosti zahraničních ekologických organizací a příklady dobré praxe v kampaních souvisejících se změnami klimatu.
Publikace Možnosti spolupráce s veřejností (nejen) při ochraně životního prostředí bude prezentována na semináři Změny klimatu jako společenský problém, který proběhne v úterý 1. června od 14 do 18 hodin v sále MČ Praha 2 na Náměstí míru. Účast na semináři i publikace je poskytována zdarma. Zájemci hlaste se prosím na adrese: ondrej.rut@zelenykruh.cz.
reklama
Autor je pracovníkem asociace ekologických organizací Zelený kruh a editorem představované publikace.
Online diskuse
Hlavní ulicí nebo postranními pěšinami? - 25. 5. 2010 - Honza SmolaTo M.Z.Váš příspěvek jakoby kopíroval tvrzení z článku Ondřeje Ruta, že společnost ráda hází všechny lidi zabývající se ekologickými otázkami, tedy praktickou ochranou přírody, ekologickou výchovou dětí a mládeže nebo přímo při výkonu své profese, do jednoho pytle. Nikdo Vám nikdy nedá zcela jednoznačnou odpověď, co je dobré a co je špatné. Ochrana lesů tak, jak je praktikována na Šumavě (bezzásahové zóny) je jistě vhodná pro národní park, ale do hospodářského lesa se nehodí. Tvrdit, že jedinou zelenou energií je energie z jádra, je ve světle marnotrtného plýtvání, kterého jsme dnes svědky, asi taky poněkud přitažené za vlasy. A domnívat se, že do zelené ideologie je potřeba zahrnout jakoukoliv myšlenku nabádající k uvážlivému chování vůči přírodě, je stejné zhovadilé jako bezmyšlenkovitá obrana každého stromu, jenž má být pokácen. Já si naopak myslím, že nám ve společnosti vyrůstá ekologicky uvědomělá vrstva lidí, která je schopná na lokální, ale i celostátní úrovni oslovit mnoho lidí. Mám na mysli např. Český svaz ochránců přírody, který v rámci kampaňe "Místo pro přírodu" vykupuje za pomoci obyvatelstva cenné lokality ohrožené zničením. Podobné aktivity vyvíjí i Česká společnost ornitologická nebo další hnutí. Úspěšně si počínají i Přátelé přírody ze severních Čech v boji za záchranu unikátních ekosystému Labe před snahami vlády (minulé, současné i té vzešlé z nadcházejících voleb) postavit zde jezy bez zvážení myšlenky lépe využít železnici. Ale zapomínat bychom neměli ani na ty, kteří se zabývají ekologickou výchvou dětí, nebo na ty, kteří bez nároků na odměnu uklízí tento svět. Obdobných kladných příkladů by bylo možné ukázat hodně. Vše tedy záleží na lidech, v čem a jak budou chtít žít... |